Publikujeme dvě básně ze sbírky Mýty a texty slavného amerického básníka, esejisty, ekologa a zenového buddhisty Garyho Snydera (*1930), kterou, v českém překladu Luboše Snížka, vydalo nakladatelství Maťa. Sbírka vyšla poprvé v roce 1960 a od té doby její význam stále roste. Dnes je srovnávána s Eliotovou Pustinou či básní Cantos Ezry Pounda. České vydání doplňuje poznámkový aparát, který chybí u anglických vydání, a ilustrace Květy Krhánkové. 

   

Gary Snyder na Festivalu spisovatelů Praha 2007 

     

tahle báseň je pro medvěda

  

„Pokud jde o mne, jsem dítě boha hor.“

 

Medvědice dole pod útesem.

Cpe se borůvkami.

Dozrály právě teď.

Brzy bude sníh a ona,

nebo možná on, se zahrabe do díry

a bude spát. Můžeš najít

borůvky v medvědím lejně, když se

pořádně podíváš, touhle roční dobou,

když se připlížím k medvědovi,

zamručí a uteče.

  

Ostatní už vyšli

z ostružiní, jen jedno děvče

převrhlo svůj košík a začalo sbírat

ostružiny ve tmě.

Ve stínu stál vysoký muž, vzal ji za ruku

a odvedl k sobě domů. Byl to medvěd.

V chatě pod horou

pak dala život krásným tmavým dětem

s ostrými zoubky, a tak žili v duté

hoře mnoho let.

Chyť medvěda: volej na něj:

medotlape

jabkožroute

lehkonožko

dědo v kožichu. Medvěde! Vylez!

Vyber si svou smrt!

Ty starej mlsoune!

tahle dívka se vdala za medvěda

Kdo vládne v horách, Medvěde!

už moc ostružin jsi spolykal

už moc ryb jsi nachytal

už moc lidí jsi vylekal

   

Dvanáct druhů severně od Mexika

si cumlá tlapy za dlouhé zimy,

strhává vysoko zavěšené zásoby,

kňučí, brečí, onanuje.

(Odysseus byl medvěd)

   

Medvíďata dumlají měkké cecíky,

zaťaté zuby, křečovitě zavřené oči,

ale ona je nechá.

     

Dokud bratři nevypátrali to místo,

nezahnali jejího muže nahoru do rokle,

neobklíčili ho ve skalách.

Píseň chyceného medvěda:

„Vraťte mi můj opasek.

Blíží se má smrt.

Přišel jsem z horských jeskyní

u pramenů.

Malé potůčky tam

všechny vyschly.“

   

– Myslím, že půjdu lovit medvědy.

„Lovit medvědy?

Prdy, Snydere,

netrefil bys medvěda do zadku

ani hrstí rejže!“

          

        

tahle báseň je pro jelena

   

„Po všech horách tančím

na pěti horách místo k tanci mám

Když po mně střelí, ke svým

pěti horám utíkám“

 

Poslední výstřel na jelena

šel vedle, stmívalo se,

a tak jsme se klouzali zpátky dolů

po suchém jehličí mezi namrzlými borovicemi.

Vyplašil jsem králíka,

strhl vinčestrovku

a ustřelil mu hlavu.

Bílé tělo se kutálí a cuká sebou

v temné rokli,

zatímco my běžíme z kopce k autu.

jelen sestupuje sutí

 

Picassův kolouch, Issův kolouch,

jelen na podzimní hoře

troubí jako šaman,

hrdě skáče po sněhových plotnách,

hlavu vztyčenou, přední běhy vytrčené,

kulky zatažené v chlupatém pytlíku.

Lidskou duši zbavuje starostí,

na podzimní hoře

stojí v pozdním slunci, střihá ušima,

švihne ocáskem a zlatý chomáč much

mu víří kolem nozder a očí.

   

                        …

   

Domů za noci,

opilý pohled

dosud rozezná souhvězdí Býka,

je nízko, ale stoupá:

samec čtverák

tančí ve svitu reflektorů

na opuštěné silnici,

míli od mlýnského rybníka.

Auto zastaví a výstřel srazí

to divoké hloupé a oslepené stvoření.

 

Vyvrhni horká střeva

ztuhlýma holýma rukama.

V nočním mrazíku chladne jazyk

i oko,

studené parohy.

Lovcův pás

hned pod nebem.

Teplá krev v kufru auta.

Pach zvěřiny,

vyplazený jazyk.

 

                        …

 

Jeleni nechtějí umírat kvůli mně.

Budu pít mořskou vodu,

spát u břehu na kamení v dešti,

dokud se jeleni neslitují nad mou bolestí

a nepřijdou si dolů pro svou smrt.

     

   

Gary Snyder a Luboš Snížek, Praha, 2007 (© Festival spisovatelů Praha)

     

 „Zrodily se (Mýty a texty, pozn. red.) mezi lety 1952 a 1956. Jejich několik rytmů je založeno na dlouhých dnech ticha ve srubech na horských pozorovatelnách; vázání klád pro Warm Springs Lumber Co. (nasazování smyček ocelových lan na klády a jejich zaháknutí ke Caterpillarům D8 – které je táhly a vlekly s rachotem houštím); a písních a tancích indiánských kmenů z Velké pánve, se kterými jsem trávil čas. Název má původ u výborných Sapirových, Boasových, Swantoných a dalších sbírek indiánských lidových příběhů z počátku 20. století; to také znamená dva zdroje lidských vědomostí – symboly a smyslové vjemy. Snažil jsem se vést svůj život jako hobo a dělník, otázky historie a filosofie v mé hlavě a záblesky kořenů náboženství jsem meditací, peyotovými a „tajnými šílenými rituály“ nahlédl jako jednu celistvou věc...“

Gary Snyder

     

Více o autorovi na stránkách Festivalu spisovatelů Praha, jehož byl hostem v roce 2007.

   

Čtěte také:

Gary Snyder výjimečný 

celý článek