Natan Zach
Tehdy k nám přišel tichý večer a byli jsme tiší,
a tehdy přeletěla bouře a nebouřily jsme,
tehdy jsme věděli, že nezáleží na tom,
zda máme pravdu nebo ne.
Tenkrát sis zula střevíce a byli jsme jako doma
a já otevřel okno a duch radosti nás naplnil
a prvními známkami jara se zachvěla záclona
a přinejmenším já jsem litoval u okna
toho, co mohlo být, ale už nebude,
a toho, co jsem udělal, a dělám stále,
a pták ve tmě odletěl, ani to ale
nebylo jasným znamením, bylo to znamení temné.
I zděsil jsem se ducha té chvíle a bál se něžnosti marné
a bál jsem se tvých iluzí a srdce se bálo lhavosti klamné.
Ale všechno se ve všem stalo temným a řeklo, ne teď, teď ne,
a večer byl kouzelný, křehký, nádherný k nesnesení
a všechny údy mého těla křičely, ne teď, ne nyní,
a stál jsem tam zmateně a mlčky, jako se truchlí nad mrtvými.
(báseň A tehdy k nám přišel, přeložila Jiřina Šedinová)
Mahmúd Darwíš
Říkám mnoho slov o křehkém rozdílu
mezi ženami a stromy
a o podmanivosti země,
o zemi,
jejíž razítko jsem nenašel v cestovním pasu,
a ptám se:
Dobří lidé,
je-li země lidstva pro celé lidstvo, jak tvrdíte,
pak kde je tedy má malá chýše a kde jsem já?
A konferenční sál mi tleská
celé tři minuty,
tři minuty svobody a uznání…
Konference souhlasila s naším právem na návrat,
- jako mají všechny slepice a koně – do snu z kamene.
Podám ruku jednomu po druhém, a ukloním se
… pokračuji na této cestě do další země,
abych říkal mnohá slova o rozdílu
mezi přeludem a deštěm.
A ptám se: Vážené dámy, vážení pánové:
Je země lidstva pro všechny lidi?
(báseň Říkám mnoho slov, přeložil Burhan Kalak)
