Hlavní

Deguy

18.05.2020| redakce

Michel Deguy: Musí tu přece být báseň

Goncourtovu cenu za poezii, která se každoročně udílí za celoživotní dílo, obdržel letos jiskrný génius francouzské literatury Michel Deguy (*1930). K této příležitosti publikujeme tři autorovy básně. Pocházejí z různých období a sbírek, první dvě nebyly v češtině dosud nikdy publikovány. Básně...

celý článek


Ukázky

29.05.2020 | redakce

Poezie 2020: Alžběta Stančáková

V následujících týdnech vám budeme přinášet poezii básníků, kteří patří ke generaci takzvaných mileniálů neboli Generace Y. Jedná se o autory, kteří vyrůstali v nultých letech, formováni miléniem. Všichni mají vročení narození mezi lety 1981-1996.

Výběr připravil básník, ale i zkušený redaktor a komentátor Českého rozhlasu, Jan Škrob. Ten k výběru říká:

„Jedním z dominantních témat u zveřejněných ukázek je environmentální krize. Nejedná se z mé strany o původní dramaturgický plán, ale přikládám to generačnímu zakotvení, stupňování krize jako takové a jejích konkrétních projevů i na našem území (sucho, orkány atd.). Stalo se z ní jedno z velkých témat, o kterých se mluví. To ale neznamená, že by šlo o tendenční nadbíhání čtenářům a čtenářkám nebo pouhý módní trend. Na konkrétních textech vidíme, že je to rovina, která může mít v poezii dost různorodé formy."


Alžběta Stančáková

...

6. 7. 2019, 15:30, 49 %

Alespoň nějakou vzpomínkou
musíme uctít ty s obestaveným účtem.

Neboť zatímco po cestě sledujeme všechny ty
lány, lesy a skládky,
neplatičům kdosi v tichosti vážně obřezává ústa.

Kýchnutí je pudí k vyměšování. 
Nad ránem snídají vlastní ospalky.
Mezi tloušťkou a tloušťkou volí tloušťku.
Na skládce se pase zatoulaný bílý kůň.

Čepel nože seřízla pivní pěnu.
Dnes budeme obědvat v letadle.
Nechybí nám tu nic,
jen u sedadel by mohly být věšáky.

...

25. 12. 2019, 16:01, 32 %

Má starší sestra přišla akorát,
když mi pancéřovali hrudník.

Stůjme na ulici, prosímvás,
zůstaňme tam,
dokud na kolemjdoucích
neumrznou chcanky.

Má starší sestra –
– modré žilkování –
má starší sestra – reklama –
mě nechá aspoň utratit.

Já – běženec léčby –
– nemám stydno vůbec za nic.

Až odejdu,
vykliďte po mně slunce.

...

16. 1. 2020, 15:45, 7 %

Dnes došlo ke sloučení technické
správy komunikací, sociálních
a zpravodajských služeb, sociálních
a zpravodajských sítí,
bezpečnostních agentur a asociací
turistických klubů. O spolupráci dále jeví zájem
soukromé i veřejné školy,
nemocnice
a několik ministerstev.

Důvodem je cílené
posilování vlivů.

Spojení soustavně vzdorují pohřební ústavy,
aniž by uvedly pravý důvod.

Všude kolem vládne minulost, my přesto kašleme
čerstvé klíčky.

...

První jarní procházka

Dnes zažívám bolest,
o níž se musím jít projít.

Usedám na vzdálený pařez. O botu se mi ale tře
nasleplý pes, ztrápený jak paměť
stažená z kůže.

V hlavě mi zní dialogy
Copak je tu masna? – Není!

Pak saji mízu z kůr a chci,
aby i lidské oči byly průzračné.

Z rumiště,
kde stará vozíčkářka sesedla
a dočista se vyprázdnila,
pozoruji mandloň v květu.

...

22. 4. 2020, 16:29, 97 %

Každý měsíc mě trápí falešná březost,
a co týden se propotím.

Zavřené jsou obchody,
školy a cizí země.
Jen někde v dáli se může hrát golf.

Co se tedy otvírá: příběh
tiskařů kartounu, zlepšení
vlastnosti slitin, kobalt,
hedvábí, měď.

...

Jaký je osud osudu na tomto světě?

Záblesk
uvízlý v paměti?

Kudy chodí,
tudy bdí

fosfor,
myšlenka na chudé.

...

Milostná báseň

Nadejde noc a já tě budu pohlcovat.
Pak přijde den a oddáme se sanaci.

Život je snadný
a začal s ním člověk – oddaná svině
s neléčenou pamětí.

Neboj se ničeho, život je život
neschopný výkonu života.

...

Zakoupeno ( jen pro mé ruce)

V ranním tisku píší,
že i kočky mohou onemocnět AIDS. 

Na rozdíl od lidí však nejeví
známky prodělané noci –
– stačí, když se spolu v chumlu
náležitě posliní.

Po nákaze rychle chřadnou,
trpí nechutenstvím,
vyžadují drahou léčbu.

Virus poté rozšiřují
v různých stupních odloučení.

Noviny čtu jako zbraň,
již zapomínám olíznout.

...

28. 4. 2020, 00:49, 25 %

Nešikovné maso je třeba odříznout
a šik je výsadou ovcí. Světla jsou za trest 
a popeláři taky.

Linka je zkrásněna – občas se to stává.

Dojem se rozlévá
a tepe jako nádraží.

...

Alžběta Stančáková (1992) je básnířka, bohemistka a komparatistka. Za debutovou sbírku Co s tím (2014) získala Cenu Jiřího Ortena. Její texty se vyznačují ironií a sžíravostí, jsou drsné a pozorovatelsky přesné. Po formální stránce je výrazná její práce s prvky autentické mluvené řeči, ale i propojování nesourodých jazykových vrstev, objevování poezie pod nánosy byrokratického ptydepe, sloganů, omílaných frází, zdánlivé gramatické chyby a jazykové nepřesnosti. Nové básně mají z velké části charakter deníkových zápisků, které kromě data a času doprovází údaj o – patrně – stavu baterie mobilního telefonu. Její pozorování, komentáře, úvahy a introspekce jsou v neustálém dialogu s aktuálním děním a sdílenou každodenností.

......

...


celý článek


Recenze

Lucie Faulerová (zdroj: Ondřej Lipár, archiv Lucie Faulerové)

28.05.2020| Martin Šplíchal

Minirecenze: Propastná Smrtholka Lucie Faulerové

Po nápaditých, kompozičně promyšlených Lapačích prachu (2017; viz recenze na Literarni.cz), nominovaných na Magnesii Literu a Cenu Jiřího Ortena, představuje druhý román Lucie Faulerové (*1989) kvalitativní sešup. Zůstalo užívání citoslovcí, která rytmizují přechody mezi různými textovými pásmy, zato ubylo vtipu a vypravěčské lehkosti.

celý článek

Lucie Faulerová (zdroj: Ondřej Lipár, archiv Lucie Faulerové)


Aktuální

  • 13.05.2020 | redakce

    Goncourtova cena za rok 2020 udělena

    Nejprestižnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu (Prix Goncourt), získal v kategorii románového debutu titul Le tiers temps spisovatelky Maylis Besserie. V něm se věnuje posledním dnům života irského dramatika Samuela Becketta, který se především proslavil dílem Čekání na Godota, oceněného v roce 1969 Nobelovou cenou. Kniha se na pultech ocitla v únoru. V názvu má jméno pařížského pečovatelského zařízení, v němž Beckett skutečně prožil poslední dny. Vzpomínky hlavní postavy Becketta na šťastné i strastiplné momenty končícího života se v beletristickém díle mísí s popisem každodenních událostí v domově důchodců. Osmatřicetiletá autorka románu Maylis Besserie, která dosud produkovala dokumentární pořady pro stanici France Culture, při psaní využila známých faktů o Beckettově životě.  

  • 12.05.2020 | redakce

    Evropané a Rusové by si měli připomenout, co je spojilo dohromady: antifašismus

    V britském listu The Guardian se k 75. výročí konce druhé světové války vyjádřil ruský básník a hudebník Kirill Medveděv. ...

  • 06.05.2020 | redakce

    Afričtí spisovatelé volají po změně

    Sto afrických spisovatelů, akademiků a aktivistů – v čele s nobelistou Wolem Soyinkou – napsalo otevřený dopis africkým lídrům i celému africkému lidu. Tváří v tvář koronavirové krizi poukazují na nefuknční modely vládnutí a žádají radikální změnu. 

  • 16.04.2020 | redakce

    Arabskou Bookerovu cenu převzal Alžířan Ajsáví

    Mezinárodní cenu za arabskou beletrii (známou pod zkratkou IPAF) získal Alžířan Abdalvaháb Ajsáví. Vítěz třináctého ročníku takzvané arabské Bookerovy ceny byl oznámen 14. dubna, z důvodu epidemiologických opatření pouze prostřednictvím videa na stránkách organizace. Román, jehož název by se dal do češtiny přeložit jako Spartský soud, se odehrává na začátku 19. století, kdy Francie zahájila mnohaletou okupaci Alžírska.

  • 03.04.2020 | Vojtěch Bohuslav

    Televizní Spiknutí proti Americe zrazuje Philipa Rotha – se skvělým výsledkem

    V polovině března měl premiéru první díl z nové šestidílné minisérie televize HBO Spiknutí proti Americe. Seriál vznikl na základě stejnojmenného dystopického románu Philipa Rotha z roku 2004, který předestírá mrazivou alternativní vizi historie Spojených států. Vše začíná v roce 1940, kdy prezidentské volby místo Franklina D. Roosvelta vyhraje pronacistický Charles Lindbergh. Román se zároveň tváří jako Rothova autobiografie, plíživý nástup diktatury sledujeme perspektivou malého chlapce, Rothova alter ega. Jak si filmoví tvůrci s náročnou látkou poradili?

  • 03.04.2020 | Václav Dušek

    Bodláky: Jakpak je dnes u nás doma

    Zítřek je jiné slovo pro naději, jak se říká v kruzích vzdělanců, kde inflace prázdných slov neurazí – ani nepomůže. Lidská radost, Boží radost. Pozdní osvícenci vždy potěší. Zpěv řízni ho, píchni ho, pusť mu krev, náš prapor do krvava vlaje, zapomenut. Mateřský masochismus má na svědomí mnohé duchovní zrůdy! Balzám pro duši, nedostatkové zboží. 

  • 27.03.2020 | Jana Machalická

    Bez záchranných brzd. Nesmíme odsunout kulturu z priorit společnosti

      Karel Teige kdysi řekl, že umění je to, co každý neumí, protože kdyby to každý uměl, nebylo by to žádné umění. Před námi je teď mnoho neznámých, ale aniž by byly spočítané škody a odhadnuty možnosti nápravy, už teď zaznívá, že to všechno odnese kultura a umění, protože ty mohou počkat. Tedy ten obor lidské činnosti, který, jak vidno, je výlučný a není každému dáno, aby jej provozoval. Právě proto, že není všem dáno, mnohé dráždí a omezenci posílají umělce k lopatě.   Deprimující je, že hlášení o skonu kultury, protože budou důležitější priority, je slyšet i z vlastních řad, ale tomuto defétismu se až tak nedivme, kulturní provoz je u nás setrvale podfinancovaný, kdekým otloukaný a systémově nedořešený. Každý ministr kultury dostane do vínku kulturní kauzy, které je třeba hasit, a na to, aby se pustil do systémových, dlouhodobě aplikovatelných změn, nemá čas. Zabývá se tahanicemi o ředitele důležitých institucí, čeká jej boj o peníze pro resort a vysvětlování, že kultura je statek, který není zbytný, ale naopak z něj vyrůstá duchovní rozměr národa.   Právě dostáváme nepěknou lekci z toho, kam vede rozežranost, hon za zvyšováním ekonomického růstu a globalizace. A byznysmeni najednou vůbec nemusí létat na své konference na druhý konec světa, nelítá nikdo, nebe je čisté, příroda se vzpamatuje rychle… Kdyby se z té lekce lidé poučili a dokázali dát správný důraz na to, co nás přesahuje, co je tvůrčí, co přetrvá staletí. Pochybuje snad někdo o tom, že je to Michelangelova Sixtinská kaple? Asi sotva. Ale i dnes vznikají taková díla, vznikají totiž v každé době, která je zanechá svým potomkům jako důkaz duchovního rozvoje, cesty, která nikdy nekončí.

  • 24.03.2020 | Natálie Bartlová

    Čeští umělci se vyjadřují k současné situaci

    V časech koronaviru a nastálé situaci, kterou si jen málokdo z nás uměl před několika měsíci představit, se někteří lidé snaží společnost rozdělit (vědomě či nevědomě) a jiní ji stmelit - mezi ty, kteří se snaží udržet ostatní lidi i kulturu nad vodou, patří samozřejmě i literáti a umělci obecně. Co nám vzkazují čeští spisovatelé a nakladatelé?

  • 03.03.2020 | Josef Brož

    Zimní návraty za čáru komplexů. Po stopách svých otců: mezi realitou a literární fikcí

    Stojí komplexy za literaturou? Zimní návraty dvou autorů, Régise Jauffreta a Iegora Grana, jsou vedeny snahou napsat „vše o svých otcích“. Oba jdou ale ve svých románech mnohem dále než po stopách Oidipovského komplexu, nicméně ten komplex oba bravurně překonávají.

  • 25.02.2020 | redakce

    Mary Heimann a její Československo: Stát, který zklamal

    Američanka Mary Heimann (1962) vzbudila svou knihou Czechoslovakia: The State That Failed (2009) pozdvižení mezi historiky i českou veřejností. Na Československo pohlíží coby historička prizmatem nenaplněných demokratických ambicí, které stály u jeho zrodu, a příčinu jejich nenaplnění vidí – mimo jiné – v českém nacionalismu. V České republice knihu uvedla na Festivalu spisovatelů Praha v roce 2013 u příležitosti diskuzí k 95. výročí Pittsburské dohody, letos konečně vychází v havlíčkobrodském nakladatelství Petrkov.  

  • 25.02.2020 | Václav Dušek

    Bodláky Václava Duška: Přátelská plavba močálem bílým, podél černých skal

    Únor bílý, strany sílí, a voliči šílí. Chlapácké stranické mrzké žvásty, pohrůžky, nechutné sliby, rozhádky předních otupených stranických špiček, minimální vzdělanost a rozhled žížalí, břity obroušené nemohoucností bez obalu nastolit směřování společnosti v časech úporně bezduchých; zbrojíme s velkorysostí obrů, bezhlavě nakupujeme za ceny nepřiměřené, slibujeme zůstat po boku bratří, cvičíme usilovně, konáme mezinárodní dobrodiní i tam, kde o nás údajně nestojí. Mír nastolený za pomoci zbraní a násilí není přitažlivý – leda pro bezmozky z civilních kádrů, i poplašených tetek, které dobroúmysly vaří v kontaminované vodě.

  • 20.02.2020 | Šimon Kozák

    Liberální demokracie na kraji útesu

    Arnon Grunberg, nizozemský spisovatel žijící v New Yorku, patří v současnosti k významným světovým spisovatelům, ale je ceněn i jako novinář, právě pro svou schopnost se infiltrovat do různorodých prostředí. Jsou známy jeho reportáže z Guantánama nebo z válkou strádajícího Afghánistánu. Nyní se v Guardianu zaměřil na nebezpečí všeobecného zobecňování a přijímání generalizačních předsudků. Jeho objektivní nadhled se opět vyznačuje letitými zkušenostmi v roli novináře. Článek nejen že zaujme fakty, ale i příběhem.

  • 24.01.2020 | Josef Brož

    Láska v čase #MeToo dorazila i do literární Francie. V pasti skončil spisovatel Matzneff

    Láska v čase #MeToo dorazila i do literární Francie. V pasti skončil spisovatel Matzneff. Jak chytit pedofila? Zdá se to být nakonec snadné. Stačí o něm něco napsat. Zavřít ho prostě do knihy. Přesně tak, jak to udělala Vanessa Springora, jedna z údajných obětí pedofilních her spisovatele Gabriela Matzneffa. A skandál je na světě!