Aktuální

• 24.06.2020 | redakce

  Duchovní otec „Black Lives Matter“ Wole Soyinka: Opět se zvedá vztek krve

  Publikujeme báseň nositele Nobelovy ceny Wole Soyinky ze sbírky Samarkand (2002), která vykresluje žalostný obraz Afriky ztýrané kolonialismem, rasovými půtkami, diktátorskými režimy a genocidami. Soyinkova výjimečná elegie bohužel není obrazem minulosti, ale stejně jako v době jejího vydání je i dnes bolestně aktuální.        

• 13.05.2020 | redakce

  Goncourtova cena za rok 2020 udělena

  Nejprestižnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu (Prix Goncourt), získal v kategorii románového debutu titul Le tiers temps spisovatelky Maylis Besserie. V něm se věnuje posledním dnům života irského dramatika Samuela Becketta, který se především proslavil dílem Čekání na Godota, oceněného v roce 1969 Nobelovou cenou. Kniha se na pultech ocitla v únoru. V názvu má jméno pařížského pečovatelského zařízení, v němž Beckett skutečně prožil poslední dny. Vzpomínky hlavní postavy Becketta na šťastné i strastiplné momenty končícího života se v beletristickém díle mísí s popisem každodenních událostí v domově důchodců. Osmatřicetiletá autorka románu Maylis Besserie, která dosud produkovala dokumentární pořady pro stanici France Culture, při psaní využila známých faktů o Beckettově životě.  

• 12.05.2020 | redakce

  Evropané a Rusové by si měli připomenout, co je spojilo dohromady: antifašismus

  V britském listu The Guardian se k 75. výročí konce druhé světové války vyjádřil ruský básník a hudebník Kirill Medveděv. ...

• 06.05.2020 | redakce

  Afričtí spisovatelé volají po změně

  Sto afrických spisovatelů, akademiků a aktivistů – v čele s nobelistou Wolem Soyinkou – napsalo otevřený dopis africkým lídrům i celému africkému lidu. Tváří v tvář koronavirové krizi poukazují na nefuknční modely vládnutí a žádají radikální změnu. 

• 16.04.2020 | redakce

  Arabskou Bookerovu cenu převzal Alžířan Ajsáví

  Mezinárodní cenu za arabskou beletrii (známou pod zkratkou IPAF) získal Alžířan Abdalvaháb Ajsáví. Vítěz třináctého ročníku takzvané arabské Bookerovy ceny byl oznámen 14. dubna, z důvodu epidemiologických opatření pouze prostřednictvím videa na stránkách organizace. Román, jehož název by se dal do češtiny přeložit jako Spartský soud, se odehrává na začátku 19. století, kdy Francie zahájila mnohaletou okupaci Alžírska.

• 03.04.2020 | Vojtěch Bohuslav

  Televizní Spiknutí proti Americe zrazuje Philipa Rotha – se skvělým výsledkem

  V polovině března měl premiéru první díl z nové šestidílné minisérie televize HBO Spiknutí proti Americe. Seriál vznikl na základě stejnojmenného dystopického románu Philipa Rotha z roku 2004, který předestírá mrazivou alternativní vizi historie Spojených států. Vše začíná v roce 1940, kdy prezidentské volby místo Franklina D. Roosvelta vyhraje pronacistický Charles Lindbergh. Román se zároveň tváří jako Rothova autobiografie, plíživý nástup diktatury sledujeme perspektivou malého chlapce, Rothova alter ega. Jak si filmoví tvůrci s náročnou látkou poradili?

• 03.04.2020 | Václav Dušek

  Bodláky: Jakpak je dnes u nás doma

  Zítřek je jiné slovo pro naději, jak se říká v kruzích vzdělanců, kde inflace prázdných slov neurazí – ani nepomůže. Lidská radost, Boží radost. Pozdní osvícenci vždy potěší. Zpěv řízni ho, píchni ho, pusť mu krev, náš prapor do krvava vlaje, zapomenut. Mateřský masochismus má na svědomí mnohé duchovní zrůdy! Balzám pro duši, nedostatkové zboží. 

• 27.03.2020 | Jana Machalická

  Bez záchranných brzd. Nesmíme odsunout kulturu z priorit společnosti

    Karel Teige kdysi řekl, že umění je to, co každý neumí, protože kdyby to každý uměl, nebylo by to žádné umění. Před námi je teď mnoho neznámých, ale aniž by byly spočítané škody a odhadnuty možnosti nápravy, už teď zaznívá, že to všechno odnese kultura a umění, protože ty mohou počkat. Tedy ten obor lidské činnosti, který, jak vidno, je výlučný a není každému dáno, aby jej provozoval. Právě proto, že není všem dáno, mnohé dráždí a omezenci posílají umělce k lopatě.   Deprimující je, že hlášení o skonu kultury, protože budou důležitější priority, je slyšet i z vlastních řad, ale tomuto defétismu se až tak nedivme, kulturní provoz je u nás setrvale podfinancovaný, kdekým otloukaný a systémově nedořešený. Každý ministr kultury dostane do vínku kulturní kauzy, které je třeba hasit, a na to, aby se pustil do systémových, dlouhodobě aplikovatelných změn, nemá čas. Zabývá se tahanicemi o ředitele důležitých institucí, čeká jej boj o peníze pro resort a vysvětlování, že kultura je statek, který není zbytný, ale naopak z něj vyrůstá duchovní rozměr národa.   Právě dostáváme nepěknou lekci z toho, kam vede rozežranost, hon za zvyšováním ekonomického růstu a globalizace. A byznysmeni najednou vůbec nemusí létat na své konference na druhý konec světa, nelítá nikdo, nebe je čisté, příroda se vzpamatuje rychle… Kdyby se z té lekce lidé poučili a dokázali dát správný důraz na to, co nás přesahuje, co je tvůrčí, co přetrvá staletí. Pochybuje snad někdo o tom, že je to Michelangelova Sixtinská kaple? Asi sotva. Ale i dnes vznikají taková díla, vznikají totiž v každé době, která je zanechá svým potomkům jako důkaz duchovního rozvoje, cesty, která nikdy nekončí.

• 24.03.2020 | Natálie Bartlová

  Čeští umělci se vyjadřují k současné situaci

  V časech koronaviru a nastálé situaci, kterou si jen málokdo z nás uměl před několika měsíci představit, se někteří lidé snaží společnost rozdělit (vědomě či nevědomě) a jiní ji stmelit - mezi ty, kteří se snaží udržet ostatní lidi i kulturu nad vodou, patří samozřejmě i literáti a umělci obecně. Co nám vzkazují čeští spisovatelé a nakladatelé?

• 03.03.2020 | Josef Brož

  Zimní návraty za čáru komplexů. Po stopách svých otců: mezi realitou a literární fikcí

  Stojí komplexy za literaturou? Zimní návraty dvou autorů, Régise Jauffreta a Iegora Grana, jsou vedeny snahou napsat „vše o svých otcích“. Oba jdou ale ve svých románech mnohem dále než po stopách Oidipovského komplexu, nicméně ten komplex oba bravurně překonávají.

• 25.02.2020 | redakce

  Mary Heimann a její Československo: Stát, který zklamal

  Američanka Mary Heimann (1962) vzbudila svou knihou Czechoslovakia: The State That Failed (2009) pozdvižení mezi historiky i českou veřejností. Na Československo pohlíží coby historička prizmatem nenaplněných demokratických ambicí, které stály u jeho zrodu, a příčinu jejich nenaplnění vidí – mimo jiné – v českém nacionalismu. V České republice knihu uvedla na Festivalu spisovatelů Praha v roce 2013 u příležitosti diskuzí k 95. výročí Pittsburské dohody, letos konečně vychází v havlíčkobrodském nakladatelství Petrkov.  

• 25.02.2020 | Václav Dušek

  Bodláky Václava Duška: Přátelská plavba močálem bílým, podél černých skal

  Únor bílý, strany sílí, a voliči šílí. Chlapácké stranické mrzké žvásty, pohrůžky, nechutné sliby, rozhádky předních otupených stranických špiček, minimální vzdělanost a rozhled žížalí, břity obroušené nemohoucností bez obalu nastolit směřování společnosti v časech úporně bezduchých; zbrojíme s velkorysostí obrů, bezhlavě nakupujeme za ceny nepřiměřené, slibujeme zůstat po boku bratří, cvičíme usilovně, konáme mezinárodní dobrodiní i tam, kde o nás údajně nestojí. Mír nastolený za pomoci zbraní a násilí není přitažlivý – leda pro bezmozky z civilních kádrů, i poplašených tetek, které dobroúmysly vaří v kontaminované vodě.

• 20.02.2020 | Šimon Kozák

  Liberální demokracie na kraji útesu

  Arnon Grunberg, nizozemský spisovatel žijící v New Yorku, patří v současnosti k významným světovým spisovatelům, ale je ceněn i jako novinář, právě pro svou schopnost se infiltrovat do různorodých prostředí. Jsou známy jeho reportáže z Guantánama nebo z válkou strádajícího Afghánistánu. Nyní se v Guardianu zaměřil na nebezpečí všeobecného zobecňování a přijímání generalizačních předsudků. Jeho objektivní nadhled se opět vyznačuje letitými zkušenostmi v roli novináře. Článek nejen že zaujme fakty, ale i příběhem.