Hlavní

Carlo Lucarelli

10.06.2022| Mauro Ruggiero

Carlo Lucarelli, mistr žánru „Noir“

Romanopisec, dramaturg, televizní moderátor, autor filmových i televizních scénářů, a mnoho dalšího... Carlo Lucarelli je jedním z autorů, kteří nejvíce přispěli k mezinárodnímu úspěchu současného italského románu „Noir“. Je také jedním z mála autorů detektivek, které vydává prestižní francouzské...

celý článek


Ukázky

16.06.2022

Vivian Avraamidou Ploumbis

  

Vivian Avraamidou Ploumbis Představujeme vám spisovatelku Vivian Avraamidou Ploumbis. Původem je z Řecka, ale od roku 1997 žije v Praze. Narodila se v kyperské Famagustě, ale osud ji zavál do Athén, kde našla s rodinou útočistě před tureckou anexí části Kypru. Její rodné město se po roce 1974 stalo součástí Turecka. Po studiu ekonomie na významné Kapodistriasové univerzitě se na čas přestěhovala do Spojených států amerických za účelem studia na Washingtonské univerzitě v Seattlu. Literatura a psaní jsou její velkou vášní. Inspiraci pro svou literární tvorbu čerpá nejen ze svého životního příběhu, jehož součástí je i Praha. Váže se k ní její kniha Větrnice a další příběhy o pražských domovních znamení, které v minulém roce vydalo Nakladatelství MaHa. Původně vyšlo řecky v Nakladatelství Alexandria. Příběhy skryté v pražských ulicích pousložily spisovatelce jako zdroj nekonečné inspirace. Soubor sedmi povídek představuje množství zážitků, jak skutečných, tak i smyšlených, a poznatků spojených s pro ni kouzelným českým hlavním městem. Příběhy jsou doprovázeny odpovídajícími fotografiemi erbů zdobících pražské budovy, které v mnoha ohledech reprezentují jeho krásu. Jak sama Avraamidou Ploumbis píše, „Tato kniha je malou poctou půvabné Praze. Město, které vám umožní snít, zkoušet, tvořit. Je to pocta městu, ve kterém jsme se rozhodli žít a kde je každodenní život jako neustálé bloudění v historii Evropy. „Praha vás nepustí,“ napsal Franz Kafka. O století později a po několika letech našeho pobytu v tomto městě, já i fotografka Chloe Akrithaki Geitmann, opakujeme stejnou frázi se stejnou jistotou.“ Autorka napsala celkem deset knih a získala i ocenění. 

    

Ukázka z povídky "Dům bez domovního znamení" ze sbírky Větrnice

Na vedlejších sedadlech nikdo neseděl. Hlídač ohleduplně přistoupil k paní Ivanové, sklonil se k ní a řekl: „Prosím vás, neberte si už další lístek.“

„A proč, prosím?“ zeptala se a rozzlobeně sevřela rty. „K čemu je tam máte?“

„Pro ty, co je potřebují, paní. A jak vidím, vy je nepotřebujete.“

„Co tím chcete říct? Pochybujete o tom, že lístek použiji?“

„Prosím vás, paní, buďte tak hodná. Už vás znám dost dlouho. Lístky se používají i za jiným účelem. Používají se na statistické průzkumy pošty.“

„Vy buďte tak hodný!“ odpověděla celá rozčilená. „Mám právo lístek použít, jak se mi zachce.“

„Vždyť vás odtud nikdo nevyhání, paní. Seďte si tady, jak dlouho chcete. Dokud tady bude dost volných míst pro ostatní, nevyhodím vás. Nepotřebujete ten lístek jako alibi.“

„Jaké alibi, pane hlídači? Buďte tak hodný! Laskavě mě přestaňte otravovat!“
     Hlídač zklamaně pokýval hlavou a ustoupil o dva kroky. Pán sedící v zadní řadě zřejmě rozhovor slyšel, ale nevypadalo to, že by ho zajímal. A tak hlídač pokrčil rameny a vzdálil se. Copak si s ní někdo může poradit? napadlo ho.

 

Zase zůstala sama. Tahle samota se ale dá vydržet. Jinak je to se samotou v bytě, s tou se vypořádat nemůže. Jak dlouho může ráno vydržet ležet v posteli s očima otevřenýma dokořán a s myšlenkami, které běží do minulosti, pořád dokola se vracejí a tíží její duši? Jak dlouho může uklízet byt, tedy dvoupokojový byt? A pak vařit pro jednu osobu – to je hned hotové. A pak nakupovat. A co má pořád kupovat, je sama. Sama. „Nešetři, kup si, co chceš,“ říkává jí dcera a strká jí bankovky do tašky. Její dcera je úspěšná. A její zeť taky. V dnešní době, když někdo umí používat hlavu, tak i tady může najít dobrou práci. Ne jako její syn, kterého si otočila kolem prstu jedna fešanda a on neví, kde mu hlava stojí. A co by si pořád měla kupovat? Nic nepotřebuje. Jen společnost. Někoho, s kým by si mohla promluvit. Kam jen se všichni poděli… Možná kdyby dceru neposlechla, aby za ní přijela do Prahy a zůstala v Mariánských Lázních, možná že by se měla líp. Možná ne, protože i tam se její přátelé postupně vydali na poslední cestu. Brzy. Jako její muž. V šedesáti třech. Nebylo to ani pět let od roku, kdy jsme otočili stránku po sametové revoluci.

On nevěděl, kde je jeho rodina a ona – jedináček rodičů, kteří také neměli sourozence. „Rodina bez historie,“ říkávala svému muži. Jenže tehdy ještě netušila, jak moc ji to bude bolet.

Tady tuhle samotu unese. Potkává různé lidi, občas něco...

celý článek


Recenze

J.Tichý: Podvečer

21.04.2022| Jakub Vaníček

Na zkušenou do Japonska

Kdo bude trochu pátrat na internetu, případně se mu dostane jistého štěstí u knihkupce, narazí na novelu Josefa Tichého s nijak výrazným názvem Předvečer. Tichý, absolvent japonské filologie, se v ní představuje jako prozaik a možná také sebenakladatel.

celý článek

J.Tichý: PodvečerVladimír KarfíkBlanka Kostřicová


Aktuální

  • 19.05.2022 | redakce

    Večer s Janem Procházkou

    Spisovatelka Lenka Procházková na svém facebookovém profilu zve na vzpomínkový večer ve středu 25. května v 19 hod., věnovaný svému otci, spisovateli a scénáristovi Janu Procházkovi. Autorka píše: „Můj táta dnes patří k polozapomenutým autorům, i když některé jeho scénáře (například k filmu Ucho) jsou znovu aktuální. Konec války pozoroval jako šestnáctiletý ze střechy rodného domu v Ivančicích, což později zpracoval do scénáře Ať žije republika. Snímek získal velkou cenu na festivalu v Mar del Plata v Argentině.“ Za svůj krátký, ale intenzivní život napsal deset knih a třicet scénářů k filmům.  Jan Procházka se aktivně účastnil politického života a jako protagonista Pražského jara měl být obžalován z podvracení republiky. V důsledku mediálního lynče, píše dále Lenka Procházková, zemřel v roce 1971 na rakovinu v pouhých 42 letech. Až teprve v roce 1990 se uskutečnila premiéra trezorového filmu Ucho, který natočil režisér Karel Kachyňa v hlavních rolích s Jiřinou Bohdalovou a Radoslavem Brzobohatým. Na filmovém festivalu v Cannes téhož roku získal ocenění Zlatá palma. Událost se koná v Praze v Americké ulici, Vinotéka 2 deci Vinohrady. 

  • 19.05.2022 | redakce

    Svět čte z knih ukrajinských spisovatelů

    Mezinárodní literární festival v Berlíně ve spolupráci s Frankfurtským knižním veletrhem a německým PEN klubem připravuje na 7. září 2022 celosvětové čtení z knih jak současných ukrajinských spisovatelů, tak ukrajinských klasiků. Organizátoři akce uvažují o následujících autorech: Jurij Andruchovyč, Serhij Zhadan, Boris Chersonskij, Ilya Kaminsky, Oksana Zabužko, Andrej Kurkov, Taras Prochasko, Andrij Ljubka, Natalia Belchenko, Kateryna Kalytko, Luba Jakymchuk, Marjana Kijanovska, Iya Kiva, Halyna Kruk, Irina Shuvalova, Ostap Slyvynsky, Ivan Kotljarevskij and Taras Hryhorovyč Ševčenko. Záměrem je vystihnout obsahové a stylistické stránky současné ukrajinské literatury, ale především poskytnout ukrajinských autorům mezinárodní fórum.  Mezi autory, kteří se přihlásili do programu čtení z ukrajinské literatury jsou např. Jürgen Banscherus, Německo; Liao Yiwu, Čína; Irvine Welsh, Skotsko; Wole Soyinka, Nigérie; Peter Sís, Česká republika/ USA; Michael Ondaatje, Kanada a další.  Instituce, jednotlivci i spisovatelé kteří mají zájem o účast se mohou zaregistrovat na emailové adrese worldreading@literaturfestival.com.   

  • 29.04.2022 | redakce

    Dopisy k narozeninám Sylvii Plathové

      V literárním obtýdeníku Tvar reflektuje Adam Borzič na knihu významného amerického básníka Teda Hughese Dopisy k narozeninám, jejíž český překlad vydalo v prosinci roku 2021 Nakladatelství Argo. Překlad zpracoval český básník a kulturní publicista Milan Ohnisko se svou bývalou ženou Vandou Senko Ohniskovou. Jedná se o sbírku básní, které vznikaly během dlouhých pětatřiceti let, adresovaných (až na dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž ho pojilo bouřlivé sedmileté manželství. Jak Adam Borzič sděluje, na začátku knihy se seznamujeme se zrodem slavné literární dvojice v několika velmi křehkých básních, dále se prodíráme houštinou jejich vznikajícího manželství, abychom dospěli k nešťastnému závěru, který má až snově halucinační ráz, v němž se všechny časy propletou, aby konečný verdikt zůstal jen v říši poezie. Dopisy k narozeninám jsou údajně jedinou výpovědí Teda Hughese o jeho partnerském vztahu se Sylvií Plathovou, i o bolestném období během něhož básnířka složila své nejsilnější básně a zároveň se rozhodla pro dobrovolný odchod ze života.  

  • 07.04.2022 | redakce

    Vyšlo nové číslo internetového časopisu Knihy

    Vyšlo nové číslo internetového časopisu Knihy, jehož hlavním editorem je Vladimír Sůva. Do magazínu zahrnul: ...