Francouzský básník André du Bouchet v českém literárním prostředí není příliš znám. Z jeho rozsáhlé tvorby nevyšlo česky knižně zatím nic, ačkoliv představuje ve francouzské poezii originální hlas. Autorovu tvorbu částečně představil Festival spisovatelů Praha. Psal se rok 1997 a André du Bouchetovi, který přijal pozvání do Prahy, bylo 73 let. Za sbírku Básně a prózy mu byla udělena Grand prix de poésie de la ville de Paris a projevil přání ji uvést v České republice. Překladu se ujala Markéta Vinická. Uvažovalo se i o knižním vydání, k němuž nakonec bohužel nedošlo. Rukopis, z nehož přinášíme ukázku, zůstal v archivu Festivalu spisovatelů Praha. André du Bouchet zemřel před 20. lety a svým dílem se zařadil mezi velikány francouzské poezie.
Dřív než bdělost
Dřív než bdělost slunce bude stejně blízko
jako tvá ruka, běžel jsem a nevyhasl.
V temnotě dne je vše na této cestě
jen pád
a tříšť. Do chvíle, kdy se
večer vzňal.
Naše cesta není narušena žárem, jenž by nás vrátil
osvícené.
A ty se nezastavíš u toho žáru
Cesta, kam se propadám, mne předstihuje
jako vítr.
Neznám cestu, po níž se vzdaluje náš dech.
Obklopuje mne končící den.
Má ruka, už zas uchopená,
stěží rozráží vyprahlost,
vzplanutí.
Meteor
Nepřítomnost, jež mi nahrazuje dech, znovu začíná
padat na papír jako sníh
Zjevuje se noc
Píšu, jak nejdál se dá ode mne
....
Srdce zvonu
Stoh nedávného léta se třpytí. Jako tvář země,
již nevidíme.
Vydávám se tou cestou, jež začíná dřív než já.
Jako oheň na místě v nehybném vzduchu,
vzduchu, jenž víří nad cestou.
Vše zmizelo. A už žár.
Vane bouře bez vody. Ztrácí se dech ledovců.
A nezažehl slámu, jež zasypala pole.
Ten dům v jiné bouři. Jako chladná zeď
uprostřed léta.
Až k slámě. Až k hradbě vícerého léta jako úlomku
stébla v neproniknutelném létě.
