Hlavní

Juan Marsé

24.07.2020| redakce

Zemřel „zlatník literatury“, Juan Marsé

V neděli 19. 7. zemřel ve věku 87 let Juan Marsé. Katalánský spisovatel patřil k velikánům světové literatury. V roce 2005 navštívil mezinárodní Festival spisovatelů Praha.

celý článek


Ukázky

03.08.2020 | Jan Škrob

Poezie 2020: Hana Pololáníková

V dalším díle pravidelného seriálu přinášíme poezii Hany Pololáníkové, básnířky z generace mileniálů. 

   

Hana Pololáníková (1996) je básnířka a fotografka. V roce 2016 postoupila do finále Literární soutěže Františka Halase. Knižně zatím nedebutovala, její básně vyšly například v Revue Souvislosti a na různých místech online. Hana Pololáníková je básnířkou environmentální krize a environmentálního žalu. Reflektuje místo člověka ve světě, který se pod jeho vlivem nezadržitelně mění, na povrch se dostává i téma viny. Ale člověk pořád žije, prožívá vztahy a lásky, malé osobní prohry i vítězství. Téma zániku tak není něco, čeho by se Pololáníková neuroticky držela, ale je v jejích textech přítomno jako spodní proud, který zaslechneme, když to ostatní zrovna není slyšet.

        

Hana Pololanikova

    

Hana Pololáníková: Z mrtvého stromu kanou všechny barvy

    

Upřímnost je kvalita

Upřímnost je kvalita, o kterou se snažím mechanicky

s výhledem na pampelišky a vysokou trávu

proti své vůli vdechuji cizí dech

a pokoj a teplota je iluze

   

ještě se nic neděje zatím

jsem stále v pohybu

mám čtyři končetiny a co pít

zítra se ale už určitě probudím ve skanzenu

  

s výhledem na pampelišky a rozřezané kmeny

mechanicky se probudím a teplota a pokoj

upřímnost je můj a cizí dech

zběsile proháněn prostorem

až z něj pálí oči

   

   

Léčitel

Můj spolubydlící je léčitel

rostlin co se nestihly vzpamatovat

z mé péče

   

i ti, co už déle vyhlíželi apokalypsu

jsou překvapeni její hbitostí

vrší se tlusté těžké knihy

hlína pod nimi by potřebovala

přestat růst

   

v září jsem měla nutkání otevřít

záložka, čtyřlístek

Zjevení Janovo

vzpamatovat se tak z osobních ošklivých snů

upokořit se

v poledne láme se křivka, horizont

   

můj spolubydlící je v pohodě

vrší se ticho a dosud nepochopené teorie

postupně k němu nanosím veškerou nešťastnou floru:

zahrne je vší tou bezpodmínečností

určitě

jakou jim neumím dát

   

   

Vitaminy

Dlužím světu vysvětlení

a on mi vitaminy

zadržuje některé cesty

od východu na západ

obesílá mě dokumenty

  

z respektu si myju vlasy

i když vzápětí odcházím kape ze mě voda

po mnoha patrech schody po dvou

lidé se dívají ale nediví

  

nedlužím si světlo

jenom vysvěcení

vitaminy a některé cesty

mají vlastní buněčné stěny

komory schody po dvou

lidé se dívají ale nediví

ze strachu mám nasáklé prameny

pod kabátem nechávám pravdu dýchat

má záda se topí

    

není to ponižující

jen trochu nepříjemné

z respektu odcházím a on mi vitaminy

po mnoha patrech a generacích

rozsypal neúhledně

   

   

Krajina bez folkloru

Dvacáté století tě vyvrhlo

na poslední chvíli

přišel jsi neučesaný s uloupenou skleničkou v ruce

a v té skleničce

nenápadný kvítek

   

je to jako hádanka

   

u nás se nezpívá u vrat, když přicházíš na večeři

stoupá se po garážových schodech

na poslední chvíli

v ruce nenápadný kvítek

věci mají nepředvídatelnou dynamiku

   

na poslední chvíli

chytit se zábradlí nezabrání závratím

a je to jako hádanka

How does it feel

to be on your own

  

  

Osy

Točíš se kolem své osy

těžiště večera je v ohoblovaném kmeni

pod ním se vsakují ruce do bílých košil

a horký měsíc uniká vlastnímu zatmění

   

zastavíme se až u něj

dáváš mi napít

z mrtvého stromu kanou všechny barvy

jsou to poztrácené symboly

oba je polykáme

      

krev a úroda

ve zpocených dlaních unášíš mou tíhu:

jsem pasterizovaný výrobek

a dnes necítím nic

jen vůni rozmarýnu

    

     

Slavíkova

Ještě jsme se nedohodli

jestli se budeme zdravit

v duchu šeptem nebo nahlas

kývnutím

   

prodíráš se klavírními stupnicemi

míjíš starou jídelnu a sestupuješ do prádelen

kde pohyby přestávají být ladné

kde těžké bubny musejí zavírat do klecí

   

v duchu šeptem nebo nahlas

vidíš tento dům je bledý

mívá nevhodné řeči

a v jeho středu se slétávají holubi

   

přicházíš jsi můj nový soused

nezištně

někoho mi připomínáš dotýkáš se

potravy jako bys nebyl všežravec

vidíš

známe rytmus jeho stínů a paprsků

tento dům je nás všech a v jeho středu

kálejí holubi na uzamčenou terasu

   

Stávání se

Na cestě k básni

nedokážeš nevidět přerývaně

a držet se faktů

jako okenního parapetu

    

momentálně pátrám zda v člověku

může se zrodit něco zlého

úplně samo od sebe

    

otevřít a rychle zavřít

je těžké nedýchat jako nepravidelný verš

dávno dávno přepadl jsi

rámem beze skel

   

   

V seriálu Poezie 2020 přinášíme poezii básníků, kteří patří ke generaci takzvaných mileniálů neboli Generaci Y. Jedná se o autory, kteří vyrůstali v nultých letech, formováni miléniem. Všichni mají vročení narození mezi lety 1981-1996.

Výběr připravil básník, ale i zkušený redaktor a komentátor Českého rozhlasu, Jan Škrob. Ten k výběru říká:

„Jedním z dominantních témat u zveřejněných ukázek je environmentální krize. Nejedná se z mé strany o původní dramaturgický plán, ale přikládám to generačnímu zakotvení, stupňování krize jako takové a jejích konkrétních projevů i na našem území (sucho, orkány atd.). Stalo se z ní jedno z velkých témat, o kterých se mluví. To ale neznamená, že by šlo o tendenční nadbíhání čtenářům a čtenářkám nebo pouhý módní trend. Na konkrétních textech vidíme, že je to rovina, která může mít v poezii dost různorodé formy."

Za přispění

Státní fond kultury


celý článek


Recenze

Zlaté vidění

23.07.2020| Jakub Kurnas

Martin Ryšavý: Zdravá strava, nezdravé vztahy

Román Zlaté vidění nenabízí příjemnou četbu. Monolog o starostech malé ženy, která by chtěla být „velkou“, frustruje naivitou hlavní postavy, ale i tím, jak se v ní autor vyžívá.

celý článek

Zlaté viděníKrajLucie Faulerová (zdroj: Ondřej Lipár, archiv Lucie Faulerové)


Aktuální

  • 23.07.2020 | redakce

    Ishmael Reed a Amerika současnosti

    Ishmael Reed přispěl článkem pro New York Times k diskuzi o vzepětí etnických obyvatel Ameriky, kteří volají po rovnoprávnosti. Jedná se však o jeho osobní vzpomínky na mnohočetná setkání s policií. Ishmael Reed je americký spisovatel, básník a dramatik. Patří k významným osobnostem spisovatelů Ameriky. Dvě z jeho knih byly nominovány na národní knižní cenu a sbírka poezie Zaklínání (1972) na cenu Pulitzerovu.  ...

  • 24.06.2020 | redakce

    Duchovní otec „Black Lives Matter“ Wole Soyinka: Opět se zvedá vztek krve

    Publikujeme báseň nositele Nobelovy ceny Wole Soyinky ze sbírky Samarkand (2002), která vykresluje žalostný obraz Afriky ztýrané kolonialismem, rasovými půtkami, diktátorskými režimy a genocidami. Soyinkova výjimečná elegie bohužel není obrazem minulosti, ale stejně jako v době jejího vydání je i dnes bolestně aktuální.        

  • 13.05.2020 | redakce

    Goncourtova cena za rok 2020 udělena

    Nejprestižnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu (Prix Goncourt), získal v kategorii románového debutu titul Le tiers temps spisovatelky Maylis Besserie. V něm se věnuje posledním dnům života irského dramatika Samuela Becketta, který se především proslavil dílem Čekání na Godota, oceněného v roce 1969 Nobelovou cenou. Kniha se na pultech ocitla v únoru. V názvu má jméno pařížského pečovatelského zařízení, v němž Beckett skutečně prožil poslední dny. Vzpomínky hlavní postavy Becketta na šťastné i strastiplné momenty končícího života se v beletristickém díle mísí s popisem každodenních událostí v domově důchodců. Osmatřicetiletá autorka románu Maylis Besserie, která dosud produkovala dokumentární pořady pro stanici France Culture, při psaní využila známých faktů o Beckettově životě.  

  • 12.05.2020 | redakce

    Evropané a Rusové by si měli připomenout, co je spojilo dohromady: antifašismus

    V britském listu The Guardian se k 75. výročí konce druhé světové války vyjádřil ruský básník a hudebník Kirill Medveděv. ...

  • 06.05.2020 | redakce

    Afričtí spisovatelé volají po změně

    Sto afrických spisovatelů, akademiků a aktivistů – v čele s nobelistou Wolem Soyinkou – napsalo otevřený dopis africkým lídrům i celému africkému lidu. Tváří v tvář koronavirové krizi poukazují na nefuknční modely vládnutí a žádají radikální změnu. 

  • 16.04.2020 | redakce

    Arabskou Bookerovu cenu převzal Alžířan Ajsáví

    Mezinárodní cenu za arabskou beletrii (známou pod zkratkou IPAF) získal Alžířan Abdalvaháb Ajsáví. Vítěz třináctého ročníku takzvané arabské Bookerovy ceny byl oznámen 14. dubna, z důvodu epidemiologických opatření pouze prostřednictvím videa na stránkách organizace. Román, jehož název by se dal do češtiny přeložit jako Spartský soud, se odehrává na začátku 19. století, kdy Francie zahájila mnohaletou okupaci Alžírska.

  • 03.04.2020 | Vojtěch Bohuslav

    Televizní Spiknutí proti Americe zrazuje Philipa Rotha – se skvělým výsledkem

    V polovině března měl premiéru první díl z nové šestidílné minisérie televize HBO Spiknutí proti Americe. Seriál vznikl na základě stejnojmenného dystopického románu Philipa Rotha z roku 2004, který předestírá mrazivou alternativní vizi historie Spojených států. Vše začíná v roce 1940, kdy prezidentské volby místo Franklina D. Roosvelta vyhraje pronacistický Charles Lindbergh. Román se zároveň tváří jako Rothova autobiografie, plíživý nástup diktatury sledujeme perspektivou malého chlapce, Rothova alter ega. Jak si filmoví tvůrci s náročnou látkou poradili?

  • 03.04.2020 | Václav Dušek

    Bodláky: Jakpak je dnes u nás doma

    Zítřek je jiné slovo pro naději, jak se říká v kruzích vzdělanců, kde inflace prázdných slov neurazí – ani nepomůže. Lidská radost, Boží radost. Pozdní osvícenci vždy potěší. Zpěv řízni ho, píchni ho, pusť mu krev, náš prapor do krvava vlaje, zapomenut. Mateřský masochismus má na svědomí mnohé duchovní zrůdy! Balzám pro duši, nedostatkové zboží. 

  • 27.03.2020 | Jana Machalická

    Bez záchranných brzd. Nesmíme odsunout kulturu z priorit společnosti

      Karel Teige kdysi řekl, že umění je to, co každý neumí, protože kdyby to každý uměl, nebylo by to žádné umění. Před námi je teď mnoho neznámých, ale aniž by byly spočítané škody a odhadnuty možnosti nápravy, už teď zaznívá, že to všechno odnese kultura a umění, protože ty mohou počkat. Tedy ten obor lidské činnosti, který, jak vidno, je výlučný a není každému dáno, aby jej provozoval. Právě proto, že není všem dáno, mnohé dráždí a omezenci posílají umělce k lopatě.   Deprimující je, že hlášení o skonu kultury, protože budou důležitější priority, je slyšet i z vlastních řad, ale tomuto defétismu se až tak nedivme, kulturní provoz je u nás setrvale podfinancovaný, kdekým otloukaný a systémově nedořešený. Každý ministr kultury dostane do vínku kulturní kauzy, které je třeba hasit, a na to, aby se pustil do systémových, dlouhodobě aplikovatelných změn, nemá čas. Zabývá se tahanicemi o ředitele důležitých institucí, čeká jej boj o peníze pro resort a vysvětlování, že kultura je statek, který není zbytný, ale naopak z něj vyrůstá duchovní rozměr národa.   Právě dostáváme nepěknou lekci z toho, kam vede rozežranost, hon za zvyšováním ekonomického růstu a globalizace. A byznysmeni najednou vůbec nemusí létat na své konference na druhý konec světa, nelítá nikdo, nebe je čisté, příroda se vzpamatuje rychle… Kdyby se z té lekce lidé poučili a dokázali dát správný důraz na to, co nás přesahuje, co je tvůrčí, co přetrvá staletí. Pochybuje snad někdo o tom, že je to Michelangelova Sixtinská kaple? Asi sotva. Ale i dnes vznikají taková díla, vznikají totiž v každé době, která je zanechá svým potomkům jako důkaz duchovního rozvoje, cesty, která nikdy nekončí.

  • 24.03.2020 | Natálie Bartlová

    Čeští umělci se vyjadřují k současné situaci

    V časech koronaviru a nastálé situaci, kterou si jen málokdo z nás uměl před několika měsíci představit, se někteří lidé snaží společnost rozdělit (vědomě či nevědomě) a jiní ji stmelit - mezi ty, kteří se snaží udržet ostatní lidi i kulturu nad vodou, patří samozřejmě i literáti a umělci obecně. Co nám vzkazují čeští spisovatelé a nakladatelé?