z připravované sbírky básní Lydie Romanské
fialku s hořčicí ne
ještě tak dvorek pruhovaný sluncem
já zametena pod koberec
je z dlaždic a trčí z něho listy pampelišek
moje kroky zazněly a už se tratí
nechte mne
s deštěm to neumím a co je to gril
teď ani myšlenku leda tak meta fór ze staré básně
co se mnou co s meta fórem
nemetám nemetu a hořčici už vůbec
leda fialku ale nechte mne
(kdyby mě nechali dovezla bych čmeláky
nebyli by na chov jako auta a skot
mohli by si vybrat)
vůbec dobročinná není poezie
ale znám ten pohyb
blíží se ke stolu já se mátořím
zvedám ze dna jako bublinka z říčního písku
nejprve nejstarší slova
mám otevřeno
protáhne se vosa i mouchy a teplý paprsek
bzučíme vaneme bijeme do skla
předložky a přípony tápou
tepou mezi významy (horce ve spáncích
když krátím révu)
vznikly aliance klamné spoje jako barevný folklór
klame zrak hmat i člověk
jsou tu podivná spojení spřežky
žába fialová na fialové žábě
našel se i zelený přísvit oka jako platidlo
vůbec dobročinná není poezie
moudré na světě jsou včely a octomilky
a ženy které jdou z kostela na Den matek
slaví se v úlech pod nimi plno mrtvých
slov o lásce jsou-li
slova přenosná jako spalničky a sazenice révy
deštníky medúz uvízlých na pobřeží května
(neměly by se vracet neděle které proprší)
co dělat
vytrhnout ze sna okruží nejhlubší studny
znít dutě a neúnavně vidět nad hlavou hvězdy
to především
čekám na zrození komáří larvy
roztomilého kůzlete
z erekce na venkovním umyvadle
přiletěla žlutá moucha
vyšplíchla jsem ji na strniště
živou
teď se tam dívám
věštím budoucnost ze sedliny slámy
ovesné koláže na obálku knihy
sjela bych ji na lyžích ale bude tam párty
k nedožitým...
