Hlavní

Arnon Grunberg

03.06.2020| redakce

Arnon Grunberg: NE

Nizozemský spisovatel Arnon Grunberg přednesl 4. května proslov k 75. výročí konce druhé světové války. Přímý přenos z ceremoniálu sledovaly miliony diváků. Grunbergova slova o tom, že připomínání hrůz druhé světové války je smysluplné jen tehdy, hledíme-li kriticky na svou minulost i...

celý článek


Ukázky

29.06.2020 | Jan Škrob

Poezie 2020: Zuzana Lazarová

Dalším z básníků generace takzvaných mileniálů, neboli generace Y, jejichž poezii vám přinášíme, je Zuzana Lazarová.

Zuzana Lazarová (1986) je básnířka a fotografka. Za sbírku Železná košile (2015) byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. Spolupracuje se surrealistickou skupinou a tato orientace je patrná i z nových textů. Lazarová je hravá a zároveň vznešená, její ničím neohraničená imaginace neplodí neuspořádaný chaos, ale vyrůstá z ní velmi konkrétní pestrý svět, v jehož prostoru se dá pohybovat – i když třeba jinak, než jsme zvyklí. Básně, které zde zveřejňujeme jsou z připravované sbírky Zdivočelý sad, kterou chystá k vydání nakladatelství Fra.

     Zuzana Lazarová

   

Zuzana Lazarová: Zdáli je slyšet štěkot zakopaných psů

    

Samá voda

Unavený rybář usnul v síti

udici nahozenou do nejslibnějšího kanálu

Slepou ulicí za jeho zády

projíždíme v nejnovějším kočáře

Vyhřívanou toaletu spojenou s palivovou nádrží

nalezneme nyní také na místě spolujezdce

„I vy můžete pohánět své sny“

   

Za jízdy češeme zbylé jantary, rubíny a smaragdy

ze semaforů zaniklých železničních přejezdů

Míjíme aktivisty bojující za práva soch

které se rozhodly opustit sousoší

Noha crashtestové figuríny těžkne na pedálu

Černá vdova přes cestu

Zeď nám jde potmě naproti

s otevřenou náručí

  

Největší stávka vzpomínek v dějinách lidstva

Povstání frustrovaných databází

a přejedených tabulek

Defenestrace přestárlých

kteří se nenaučili pěstovat pažitku

na jiných planetách

 

Dražba detektorů proleženin a modré krve

– prodáno chudokrevnému perskému kupci

který parkuje svůj létající koberec na invalidech

před hlavní budovou

  

Aukce autentické repliky

zhotovené dle napodobeniny

reprodukce realizované na motivy

rituálních černošských masek

kultu boha vyhaslého slunce

-prodáno

  

Výstřely z pistole na prasata

startují další a další kola soutěže krásy pro nevidomé

Šrapnely prší do kyselé noci

Vychovatelé v polepšovnách skenují dětem svatozáře

I vaši rozjařenou tvář již brzy vytáhneme ze zásuvky

Někdo klepe

To bude nepřítomnost času v hodinách

Heslo: Vypusťte nebe, now!

Mohu vám na rozloučenou nabídnout

trochu slané vody a hrst domácího písku?

  

Než ochotníci vyklidí jeviště nejkratší cestou do propadla

Kdo si počkal, ten se nedočkal

Za staženou oponou dějin pro mírně pokročilé

se rýsuje holý zadek

   

Tleskat se bude vestoje

a tentokrát nohama

    

         

Před přečtením spalte

Večer co večer se plní

cikánské věštby z mateřského mléka

Karneval požírá roztančené masky

Zdáli je slyšet štěkot zakopaných psů

Revizor prokousl namísto jízdenky

pasažérovi ucho

Jarní, letní, podzimní a zimní

doprodej zásob vyhynulých druhů

Pravý čas ke koupi obnošené rakve

s volantem a padesátiprocentní slevou

Lístky na dostihy houpacích křesel

byly okamžitě vyprodané

Krev z nosu kape na sváteční ubrus

Cikánka přejíždí rozpáleným železem

klientce čáru života

Její dlaň

je zkratkou k nekonečnu

   

  

Obcházení pokoje

Zapomeňme na všechno

co bylo napsáno o čase

  

Ztracené hodiny nepozorovaně

zarostly břečťanem

Opice odnesly jídlo z lednice

avšak nevíme do kterého pokoje

Teď spí a nebo jsou opilé

  

Jsme konečně sami

  

Dveře se před námi rozhodly couvat

můžeme tedy začít obcházet byt třeba podél zdi

botanické zahrady, kde hladová žába

zkameněla ve výskoku

a ovocné stromy napadené hmyzem

se rozvoněly o pomoc

  

Ale nemluvme hned o šílenství

Mluvme o lehkosti mostu

který sám sebe nese

     

O hlubokých lesích

kde se zvěř množí

ve veliké samotě

   

O komínech a věžích

na které je třeba vylézt

než opice ztlumí lampy a vytlučou okna

aby se na obloze ujistily v jízdním řádu

že smrt zůstane vždy možností

jak si uspořádat život

   

Až daleko od světa

nastala skutečná noc

a tma

nám dala zatoužit po světle

   

Podej mi další lampion štěstí příteli

A já ti ukážu

jak ten kdo přivykne lichotkám

  

může po vzlétnutí překrásně vzplanout

   

     

V seriálu Poezie 2020 přinášíme poezii básníků, kteří patří ke generaci takzvaných mileniálů neboli Generaci Y. Jedná se o autory, kteří vyrůstali v nultých letech, formováni miléniem. Všichni mají vročení narození mezi lety 1981-1996.

Výběr připravil básník, ale i zkušený redaktor a komentátor Českého rozhlasu, Jan Škrob. Ten k výběru říká:

„Jedním z dominantních témat u zveřejněných ukázek je environmentální krize. Nejedná se z mé strany o původní dramaturgický plán, ale přikládám to generačnímu zakotvení, stupňování krize jako takové a jejích konkrétních projevů i na našem území (sucho, orkány atd.). Stalo se z ní jedno z velkých témat, o kterých se mluví. To ale neznamená, že by šlo o tendenční nadbíhání čtenářům a čtenářkám nebo pouhý módní trend. Na konkrétních textech vidíme, že je to rovina, která může mít v poezii dost různorodé formy."

 

Za přispění  Státní fond kultury

celý článek


Recenze

12.05.2020| Natálie Schejbalová

Postovitovu Magistrálu jednou přečtete svým vnoučatům

Tim Postovit je básník, kterému je sice „pouhých“ 23 let, ale už stihl nalézt svou poetiku i témata. A není divu, vždyť, jak sám rád říká, poezii píše již od svých devíti let. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Přestože pochází z Ukrajiny, snad se nemýlím, když řeknu, že zásadní podíl na vývoji jeho osobnosti i poezie měla právě Praha.

celý článek

KrajLucie Faulerová (zdroj: Ondřej Lipár, archiv Lucie Faulerové)


Aktuální

  • 24.06.2020 | redakce

    Duchovní otec „Black Lives Matter“ Wole Soyinka: Opět se zvedá vztek krve

    Publikujeme báseň nositele Nobelovy ceny Wole Soyinky ze sbírky Samarkand (2002), která vykresluje žalostný obraz Afriky ztýrané kolonialismem, rasovými půtkami, diktátorskými režimy a genocidami. Soyinkova výjimečná elegie bohužel není obrazem minulosti, ale stejně jako v době jejího vydání je i dnes bolestně aktuální.        

  • 13.05.2020 | redakce

    Goncourtova cena za rok 2020 udělena

    Nejprestižnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu (Prix Goncourt), získal v kategorii románového debutu titul Le tiers temps spisovatelky Maylis Besserie. V něm se věnuje posledním dnům života irského dramatika Samuela Becketta, který se především proslavil dílem Čekání na Godota, oceněného v roce 1969 Nobelovou cenou. Kniha se na pultech ocitla v únoru. V názvu má jméno pařížského pečovatelského zařízení, v němž Beckett skutečně prožil poslední dny. Vzpomínky hlavní postavy Becketta na šťastné i strastiplné momenty končícího života se v beletristickém díle mísí s popisem každodenních událostí v domově důchodců. Osmatřicetiletá autorka románu Maylis Besserie, která dosud produkovala dokumentární pořady pro stanici France Culture, při psaní využila známých faktů o Beckettově životě.  

  • 12.05.2020 | redakce

    Evropané a Rusové by si měli připomenout, co je spojilo dohromady: antifašismus

    V britském listu The Guardian se k 75. výročí konce druhé světové války vyjádřil ruský básník a hudebník Kirill Medveděv. ...

  • 06.05.2020 | redakce

    Afričtí spisovatelé volají po změně

    Sto afrických spisovatelů, akademiků a aktivistů – v čele s nobelistou Wolem Soyinkou – napsalo otevřený dopis africkým lídrům i celému africkému lidu. Tváří v tvář koronavirové krizi poukazují na nefuknční modely vládnutí a žádají radikální změnu. 

  • 16.04.2020 | redakce

    Arabskou Bookerovu cenu převzal Alžířan Ajsáví

    Mezinárodní cenu za arabskou beletrii (známou pod zkratkou IPAF) získal Alžířan Abdalvaháb Ajsáví. Vítěz třináctého ročníku takzvané arabské Bookerovy ceny byl oznámen 14. dubna, z důvodu epidemiologických opatření pouze prostřednictvím videa na stránkách organizace. Román, jehož název by se dal do češtiny přeložit jako Spartský soud, se odehrává na začátku 19. století, kdy Francie zahájila mnohaletou okupaci Alžírska.

  • 03.04.2020 | Vojtěch Bohuslav

    Televizní Spiknutí proti Americe zrazuje Philipa Rotha – se skvělým výsledkem

    V polovině března měl premiéru první díl z nové šestidílné minisérie televize HBO Spiknutí proti Americe. Seriál vznikl na základě stejnojmenného dystopického románu Philipa Rotha z roku 2004, který předestírá mrazivou alternativní vizi historie Spojených států. Vše začíná v roce 1940, kdy prezidentské volby místo Franklina D. Roosvelta vyhraje pronacistický Charles Lindbergh. Román se zároveň tváří jako Rothova autobiografie, plíživý nástup diktatury sledujeme perspektivou malého chlapce, Rothova alter ega. Jak si filmoví tvůrci s náročnou látkou poradili?

  • 03.04.2020 | Václav Dušek

    Bodláky: Jakpak je dnes u nás doma

    Zítřek je jiné slovo pro naději, jak se říká v kruzích vzdělanců, kde inflace prázdných slov neurazí – ani nepomůže. Lidská radost, Boží radost. Pozdní osvícenci vždy potěší. Zpěv řízni ho, píchni ho, pusť mu krev, náš prapor do krvava vlaje, zapomenut. Mateřský masochismus má na svědomí mnohé duchovní zrůdy! Balzám pro duši, nedostatkové zboží. 

  • 27.03.2020 | Jana Machalická

    Bez záchranných brzd. Nesmíme odsunout kulturu z priorit společnosti

      Karel Teige kdysi řekl, že umění je to, co každý neumí, protože kdyby to každý uměl, nebylo by to žádné umění. Před námi je teď mnoho neznámých, ale aniž by byly spočítané škody a odhadnuty možnosti nápravy, už teď zaznívá, že to všechno odnese kultura a umění, protože ty mohou počkat. Tedy ten obor lidské činnosti, který, jak vidno, je výlučný a není každému dáno, aby jej provozoval. Právě proto, že není všem dáno, mnohé dráždí a omezenci posílají umělce k lopatě.   Deprimující je, že hlášení o skonu kultury, protože budou důležitější priority, je slyšet i z vlastních řad, ale tomuto defétismu se až tak nedivme, kulturní provoz je u nás setrvale podfinancovaný, kdekým otloukaný a systémově nedořešený. Každý ministr kultury dostane do vínku kulturní kauzy, které je třeba hasit, a na to, aby se pustil do systémových, dlouhodobě aplikovatelných změn, nemá čas. Zabývá se tahanicemi o ředitele důležitých institucí, čeká jej boj o peníze pro resort a vysvětlování, že kultura je statek, který není zbytný, ale naopak z něj vyrůstá duchovní rozměr národa.   Právě dostáváme nepěknou lekci z toho, kam vede rozežranost, hon za zvyšováním ekonomického růstu a globalizace. A byznysmeni najednou vůbec nemusí létat na své konference na druhý konec světa, nelítá nikdo, nebe je čisté, příroda se vzpamatuje rychle… Kdyby se z té lekce lidé poučili a dokázali dát správný důraz na to, co nás přesahuje, co je tvůrčí, co přetrvá staletí. Pochybuje snad někdo o tom, že je to Michelangelova Sixtinská kaple? Asi sotva. Ale i dnes vznikají taková díla, vznikají totiž v každé době, která je zanechá svým potomkům jako důkaz duchovního rozvoje, cesty, která nikdy nekončí.

  • 24.03.2020 | Natálie Bartlová

    Čeští umělci se vyjadřují k současné situaci

    V časech koronaviru a nastálé situaci, kterou si jen málokdo z nás uměl před několika měsíci představit, se někteří lidé snaží společnost rozdělit (vědomě či nevědomě) a jiní ji stmelit - mezi ty, kteří se snaží udržet ostatní lidi i kulturu nad vodou, patří samozřejmě i literáti a umělci obecně. Co nám vzkazují čeští spisovatelé a nakladatelé?

  • 03.03.2020 | Josef Brož

    Zimní návraty za čáru komplexů. Po stopách svých otců: mezi realitou a literární fikcí

    Stojí komplexy za literaturou? Zimní návraty dvou autorů, Régise Jauffreta a Iegora Grana, jsou vedeny snahou napsat „vše o svých otcích“. Oba jdou ale ve svých románech mnohem dále než po stopách Oidipovského komplexu, nicméně ten komplex oba bravurně překonávají.

  • 25.02.2020 | redakce

    Mary Heimann a její Československo: Stát, který zklamal

    Američanka Mary Heimann (1962) vzbudila svou knihou Czechoslovakia: The State That Failed (2009) pozdvižení mezi historiky i českou veřejností. Na Československo pohlíží coby historička prizmatem nenaplněných demokratických ambicí, které stály u jeho zrodu, a příčinu jejich nenaplnění vidí – mimo jiné – v českém nacionalismu. V České republice knihu uvedla na Festivalu spisovatelů Praha v roce 2013 u příležitosti diskuzí k 95. výročí Pittsburské dohody, letos konečně vychází v havlíčkobrodském nakladatelství Petrkov.  

  • 25.02.2020 | Václav Dušek

    Bodláky Václava Duška: Přátelská plavba močálem bílým, podél černých skal

    Únor bílý, strany sílí, a voliči šílí. Chlapácké stranické mrzké žvásty, pohrůžky, nechutné sliby, rozhádky předních otupených stranických špiček, minimální vzdělanost a rozhled žížalí, břity obroušené nemohoucností bez obalu nastolit směřování společnosti v časech úporně bezduchých; zbrojíme s velkorysostí obrů, bezhlavě nakupujeme za ceny nepřiměřené, slibujeme zůstat po boku bratří, cvičíme usilovně, konáme mezinárodní dobrodiní i tam, kde o nás údajně nestojí. Mír nastolený za pomoci zbraní a násilí není přitažlivý – leda pro bezmozky z civilních kádrů, i poplašených tetek, které dobroúmysly vaří v kontaminované vodě.

  • 20.02.2020 | Šimon Kozák

    Liberální demokracie na kraji útesu

    Arnon Grunberg, nizozemský spisovatel žijící v New Yorku, patří v současnosti k významným světovým spisovatelům, ale je ceněn i jako novinář, právě pro svou schopnost se infiltrovat do různorodých prostředí. Jsou známy jeho reportáže z Guantánama nebo z válkou strádajícího Afghánistánu. Nyní se v Guardianu zaměřil na nebezpečí všeobecného zobecňování a přijímání generalizačních předsudků. Jeho objektivní nadhled se opět vyznačuje letitými zkušenostmi v roli novináře. Článek nejen že zaujme fakty, ale i příběhem.