Hlavní

Richard Russo

05.03.2020

Žijeme ve světě, kde válka číhá za rohem

Populární americký spisovatel Richard Russo (*1949) přislíbil účast na Festivalu spisovatelů Praha 2020. „Šance je…“ (Chances Are...), tak zní titul jeho nejnovějšího románu o osudu, a tak i my snad můžeme říct: Šance – naděje tady je, že se 30. ročník festivalu uskuteční, s Richardem Russoem jako...

celý článek


Převzato

27.03.2020 | Jana Machalická

Bez záchranných brzd. Nesmíme odsunout kulturu z priorit společnosti

 

Karel Teige kdysi řekl, že umění je to, co každý neumí, protože kdyby to každý uměl, nebylo by to žádné umění. Před námi je teď mnoho neznámých, ale aniž by byly spočítané škody a odhadnuty možnosti nápravy, už teď zaznívá, že to všechno odnese kultura a umění, protože ty mohou počkat. Tedy ten obor lidské činnosti, který, jak vidno, je výlučný a není každému dáno, aby jej provozoval. Právě proto, že není všem dáno, mnohé dráždí a omezenci posílají umělce k lopatě.

 

Deprimující je, že hlášení o skonu kultury, protože budou důležitější priority, je slyšet i z vlastních řad, ale tomuto defétismu se až tak nedivme, kulturní provoz je u nás setrvale podfinancovaný, kdekým otloukaný a systémově nedořešený. Každý ministr kultury dostane do vínku kulturní kauzy, které je třeba hasit, a na to, aby se pustil do systémových, dlouhodobě aplikovatelných změn, nemá čas. Zabývá se tahanicemi o ředitele důležitých institucí, čeká jej boj o peníze pro resort a vysvětlování, že kultura je statek, který není zbytný, ale naopak z něj vyrůstá duchovní rozměr národa.

 

Právě dostáváme nepěknou lekci z toho, kam vede rozežranost, hon za zvyšováním ekonomického růstu a globalizace. A byznysmeni najednou vůbec nemusí létat na své konference na druhý konec světa, nelítá nikdo, nebe je čisté, příroda se vzpamatuje rychle… Kdyby se z té lekce lidé poučili a dokázali dát správný důraz na to, co nás přesahuje, co je tvůrčí, co přetrvá staletí. Pochybuje snad někdo o tom, že je to Michelangelova Sixtinská kaple? Asi sotva. Ale i dnes vznikají taková díla, vznikají totiž v každé době, která je zanechá svým potomkům jako důkaz duchovního rozvoje, cesty, která nikdy nekončí.

    

Bez podpory hodnota nevznikne

Nezávislé umění je často nositelem progresu, což neznamená, že institucionalizovaná forma mu brání, ale řekněme, že má jinou dynamiku. Před třiceti lety jsme se zbavili nesvobody, ale nepodařilo se rozmetat zabetonovaný systém kulturního provozu, takže mladým umělcům nezbylo než se zařídit po svém. Zakládat soubory, hledat pro ně nedivadelní prostory, stejně tak zakládat nové galerie, zkoušet nové formy vyjádření, konfrontovat se se zahraničím. Všichni byli invenční a za třicet let tito nezávislí přepsali mapy kulturních aktivit. A přesto stále zůstávají znevýhodněni, i když grantový systém funguje. Po těžkých devadesátých letech se daří přesvědčovat stát i města, že bez peněz žádná prvotřídní hodnota nevznikne. Příklad za všechny – operní festival Janáček Brno se díky vydatné podpoře města a pak i státu dostal mezi špičkové evropské akce. Bez peněz by ovšem zůstal na provinční úrovni, i když disponuje ve světě žádaným jménem. A to by teď všechno mělo přijít vniveč?

 

Vyhlášení nouzového stavu decimuje nejvíc oblast nezávislého umění, protože v něm neexistují sociální pojistky, za třicet let se totiž nepodařilo definovat profesní status umělce a odtud pramení systémové problémy se sociálním, zdravotním a penzijním zajištěním tohoto poměrně vzácného lidského kapitálu. Pořád existuje představa, že duševní a kreativní práce je něco jako flákat se. Zavedli to sice komunisti, ale mezi lidmi má tato představa tuhý život, často tyto řeči vedou ti, kdo jsou už v pátek odpoledne na chalupě.

 

Daňový systém u nás umělce nezvýhodňuje, prostě nerozlišuje kominíka a zedníka od malíře, skladatele, herce, režiséra… A přitom jsou vysoké umělecké školy v zemi ty nejprestižnější a je těžké se na ně dostat. Studium na jedné z nich stojí stát asi milion korun na hlavu a i to je důvod, proč by se právě stát měl zamyslet nad využitím absolventů, protože alespoň polovina má jistý potenciál ve svém či příbuzném oboru kvalitně působit. Mnozí z nich rezignují a jdou si vydělávat tam, kde nejde ani tak o kreativitu, jako spíš o příjmy, třeba výtvarníci jdou do reklamních agentur a vlastní tvorbu dají k ledu. Věnovat se umění znamená nejenom talent a nápady, ale i silnou vůli, vizi, a kdo je nemá, odpadne. Na uměleckých školách se vedou diskuse, co s nadějnými absolventy, ale učiliště nemají kapacitu se problému věnovat. Takže po letech studia na prestižní škole se mnozí absolventi ocitají ve vzduchoprázdnu a zažívají podivně ambivalentní reflexi společnosti, něco mezi obdivem a opovrhováním.

 

Neopakujme staré chyby

Umělec ve svobodném povolání v Česku musí své příjmy skládat, jinak nepřežije. Musí kombinovat různé činnosti, a když mu vypadnou všechny najednou jako nyní, je na kolenou. Jistěže část rizika musí také nést, ale u nás chybí i ty nejmenší záchranné brzdy. Možná by to nemusel být až tak paternalistický přístup, jaký existuje třeba ve Francii. Ten umožňuje, aby umělci, kteří prokážou, že odpracovali určitý počet dní v oboru, mohli být v době, kdy nemají nabídky, finančně dotováni. Je to systém fungující na vzájemnosti a daňové zatížení nesou příslušní kolegové i stát. Částky nejsou veliké, ale umožňují, aby lidé mohli v oboru zůstat, a o to jde. Neodsunujme umění a kulturu z priorit společnosti, už jsme to dělali na počátku svobodné doby, kdy se tento statek obecně považoval za třešničku na dortu, a ztráty byly velké.

 

Publikujeme se svolením autorky Jany Machalické a redakce Lidovky.cz, kde článek vyšel.

celý článek


Recenze

Ayşe Kulin

17.03.2020| Tomáš Laně

Ayşe Kulin: Ptáci se zlomenými křídly

Ayşe Kulin (1941) patří k nejproduktivnějším, nejoblíbenějším a také nejvydávanějším současným tureckým spisovatelům. Její úctyhodné dílo čítá více než třicet titulů. Možná ještě delší je výčet jejích literárních ocenění. V Turecku vycházejí její knihy opakovaně ve statisícových nákladech, mnoho z nich je přeloženo do řady světových jazyků.

celý článek

uvodAyşe KulinFoglarova značka v Prašině


Aktuální

  • 24.03.2020 | Natálie Bartlová

    Čeští umělci se vyjadřují k současné situaci

    V časech koronaviru a nastálé situaci, kterou si jen málokdo z nás uměl před několika měsíci představit, se někteří lidé snaží společnost rozdělit (vědomě či nevědomě) a jiní ji stmelit - mezi ty, kteří se snaží udržet ostatní lidi i kulturu nad vodou, patří samozřejmě i literáti a umělci obecně. Co nám vzkazují čeští spisovatelé a nakladatelé?

  • 03.03.2020 | Josef Brož

    Zimní návraty za čáru komplexů. Po stopách svých otců: mezi realitou a literární fikcí

    Stojí komplexy za literaturou? Zimní návraty dvou autorů, Régise Jauffreta a Iegora Grana, jsou vedeny snahou napsat „vše o svých otcích“. Oba jdou ale ve svých románech mnohem dále než po stopách Oidipovského komplexu, nicméně ten komplex oba bravurně překonávají.

  • 25.02.2020 | Václav Dušek

    Bodláky Václava Duška: Přátelská plavba močálem bílým, podél černých skal

    Únor bílý, strany sílí, a voliči šílí. Chlapácké stranické mrzké žvásty, pohrůžky, nechutné sliby, rozhádky předních otupených stranických špiček, minimální vzdělanost a rozhled žížalí, břity obroušené nemohoucností bez obalu nastolit směřování společnosti v časech úporně bezduchých; zbrojíme s velkorysostí obrů, bezhlavě nakupujeme za ceny nepřiměřené, slibujeme zůstat po boku bratří, cvičíme usilovně, konáme mezinárodní dobrodiní i tam, kde o nás údajně nestojí. Mír nastolený za pomoci zbraní a násilí není přitažlivý – leda pro bezmozky z civilních kádrů, i poplašených tetek, které dobroúmysly vaří v kontaminované vodě.

  • 20.02.2020 | Šimon Kozák

    Liberální demokracie na kraji útesu

    Arnon Grungerg, nizozemský spisovatel žijící v New Yorku, patří v současnosti k významným světovým spisovatelům, ale je ceněn i jako novinář, právě pro svou schopnost se infiltrovat do různorodých prostředí. Jsou známy jeho reportáže z Guantánama nebo z válkou strádajícího Afgánistánu. Nyní se v Guardianu zaměřil na nebezpečí všeobecného zobecňování a přijímání generalizačních předsudků. Jeho objektivní nadhled se opět vyznačuje letitými zkušenostmi v roli novináře. Článek nejen že zaujme fakty, ale i příběhem.

  • 24.01.2020 | Josef Brož

    Láska v čase #MeToo dorazila i do literární Francie. V pasti skončil spisovatel Matzneff

    Láska v čase #MeToo dorazila i do literární Francie. V pasti skončil spisovatel Matzneff. Jak chytit pedofila? Zdá se to být nakonec snadné. Stačí o něm něco napsat. Zavřít ho prostě do knihy. Přesně tak, jak to udělala Vanessa Springora, jedna z údajných obětí pedofilních her spisovatele Gabriela Matzneffa. A skandál je na světě!

  • 09.01.2020 | redakce

    Oznámení vzniku neformáního sdružení „3P“

    Jako reakce na snižování podpory města literatuře vzniklo nové neformální sdružení. Co znamenají 3P?

  • 13.12.2019 | Aneta Honzková

    Olga Tokarczuk aneb skutečnost je jen úhel pohledu

    Olga Tokarczuk, jméno současné nejčtenější polské autorky, není cizí ani českým čtenářům a dalece přesahuje hranice svého státu. Temperamentní spisovatelka narozená roku 1962 má za sebou řadu úspěchů, těmi nejvýznamnějšími je letos udělená Nobelova cena za rok 2018 či prestižní Man Bookerova cena za knihu Běguni (2007), kterou získala jako první polská autorka vůbec. Stala se silnou součástí polské kulturní scény, ale co víc, jako čtená spisovatelka si dobře uvědomuje, že k její roli nepatří jen psaní. Všechny myšlenky ve svých dílech zároveň potvrzuje ve společenském životě, nebojí se vyjadřovat ani k palčivým otázkám politiky, feminismu, integrace menšin či týrání zvířat. 

  • 13.12.2019 | Josef Brož

    Dobrá literární dynamika: Samice medvěda a levharta jsou odvážnější než ostatní samice!

    Zvolna se uzavírá podzim, za chvíli budou Vánoce. I ve Francii. Než vypukne literární zima, ohlédněme se za posledními autory a tématy, jež provázelo tolik sledované období, od srpna do listopadu, známé jako „entrée littéraire“. Tentokrát bilančně počtvrté a naposledy.

  • 27.11.2019 | Josef Brož

    Nesmrtelná Saganová

    Dá se číst román i se zavřenýma očima? Těžko. Událostmi letošního literární podzimu ve Francii jsou především pravidelné ceny. Prestižní, medializované, často hrají roli i ty méně známé. Některé jména, jež literární ceny dostávají, svou slávu takto získávají. Jiná se ozývají i ze záhrobí.

  • 26.11.2019 | Josef Brož

    Goncourtova cena pro Jean-Paula Duboise

    Letošní Goncourtova cena, podobně jakož i jiné roky, přinesla překvapení. Hlavním oceněným se nestala Amélie Nothombová, ani Yann Moix, který byl ještě v létě považován za černého koně této nejprestižnější francouzské literární ceny. Tím konečným šťastlivcem se stal Jean-Paul Dubois.

  • 25.11.2019 | Josef Brož

    Rentrée littéraire přináší překvapení

    Chcete číst nového Moixe, starou Saganovou nebo staronového Hollanda? Každý podzim francouzského „rentrée littéraire“ překvapení. Literatura, jež se již dávno stala součástí mnoha tržních spekulací a triků, zůstává i nadále ve Francii ostře sledovanou záležitostí. 

  • 11.11.2019 | redakce

    Pavel Brycz se účastnil Evropského literárního festivalu v Tokiu

    Od 2. do 4. listopadu 2019 se v Tokiu pořádal již 3. ročník Evropského literárního festivalu. Akce se zúčastnila řada významných spisovatelů, mezi které patří například Jonas Jonasson z Finska či Thomas Brussig z Německa. Českou republiku na festivalu zastupoval spisovatel, publicista a textař Pavel Brycz.

  • 06.11.2019 | Natálie Bartlová

    Nona Fernández: Velký vtip

    Pohled z Chile, které se v posledních týdnech zmítá v celonárodních protestech kvůli zvýšenému jízdnému za metro, vzrůstající nerovnoprávnosti, vysokým životním nákladům a privatizaci.