Hledám. Hledám berušku v trávě, slova ve větách a smysl v životě. Často taky cestu na mapě nebo ponožku ve skříni. Někdy hledám sebe, někdy se ztrácím a někdy nacházím. Ale je to krasojízda a všichni dějem se dál.
Ještě jednou se vracíme zamyšleni
Kde tváří v tvář stáli jsme sobě
Jako němé obrazy v zrcadle
Dvě oči, jež na sebe nevidí
Hledíce na oblohu
Kde mraky, co v dáli
Stříbrnou písní ukládaly nás ke spánku
A vedly zamlklé dialogy
Přes které nebyly slyšet vlastní myšlenky
A tak vždy usínám s oknem otevřeným
Abych mohla být hluchým posluchačem
Který v tichu naslouchá písním
Jež nemůže nikdy pochopit
Mám pocit, že sápu se rukama daleko
Ale neprotrhnu tu blánu, do který jsme zavřený
A že moje ruce, prsty ani paže nebudou nikdy dost dlouhý
Aby se samy prodraly dál
Někdy mě svědí záda
A ani těma svejma rukama si tam nedosáhnu
Znám tvoje oči
Pampelišky, kde fouká vítr
Tvoje ústa
Jako lišky v noře schované
Znám tvoje konečky prstů
Když jimi nervózně bubnuješ o stůl
Jako déšť o okenní tabulky
Nejasná tečka na poli vesmírné dějinnosti
Nejasná tečka vprostřed dětinské vřavy
Svět jako představa
Svět jako vůle
A přesto jednou zanikne
Moje nejoblíbenější písnička
Hrála dneska ráno v rádiu
A celý tři a tři čtvrtě minuty
Zírala jsem jenom do stropu
A přehrávala si ty slova znova a znova
Ale...
