Hlavní


Básně

17.04.2014 | redakce

Z básní Sharon Oldsové

Monarchové
(pro P. W.)

Celé ráno, když sedím a myslím na tebe,
kolem putují monarchové. V sedmém
patře, nalevo od řeky, si razí cestu
na jih, rudá křídla suchá
jak tvé ruce, jak ruce řezníka, žíly
na křídlech vystouplé jak tvé jizvy.
Divže jsem necítila tvé obrovské
drsné dlaně, tak jemně jsi mne laskal,
rozpraskaná škrábnutí hmyzí nožky
na mých prsou. Dosud se mne nikdo
ani nedotkl. Z nezkušenosti mě nenapadlo
rozevřít nohy, ale cítila jsem tvá stehna,
opeřená rudými, zlatými chloupky,
jak se mi otvírají
mezi nohama
jako pár křídel.
Má krev na tvých stehnech jak otisk kloubu —
okřídlené stvoření, přišpendlené —
a pak jsi odešel, jako později
tolikrát, roje motýlů
za oknem pluly
na jih, za přerodem, přes
noční hranice, jak mlžný, krvavě
rudý oblak, mé tělo pod tvým,
krása a ticho velkých migrací.   

 

Poprvé

Postával v sirných koupelích, lýtky
se opíral o kamennou obrubu,
na které měl poloprázdnou sklenku skotské,
nohama se šplouchal ve vodě, jeho trup,
obrovský, nade mnou do noci vyčníval,
tělo dospělého chlapa, měkčí a
teplejší, když byl nahý — já byla studentka v druháku
na vysoké, v lázních s nahatým chlapem,
literátem, ženatým, otcem, ovdovělým,
znovu ženatým, nepochopitelným, a když jsem
řekla Nezlob se, ale nemůžu,
vymyslel něco nového, zvedl se, až z něj crčela
těžká sodíková voda, a přistrčil mi
své tělo, abych sála. O něčem takovém jsem
dosud neslyšela, jeho nevinnost a kuráž mě dojaly.
Vrhla jsem se na něj jak děcko, které proplakalo
hodiny v touze po mléku. Stál a sténal
a houpal se v kolenou, vycítila jsem,
co jeho tělo chce, jako když jsem hnětla
matce záda a nervy v rukou
se poslušně řídily povely jejích potřeb.
V pachu chaluhových stromů, kotvících
v zákopech na oceánském pobřeží,
a minerálních vod z nitra hory
jsem se poddala tělu jak církevnímu zpěvu,
když vtom se odtáhl, chytil se a
kolem mě prolítlo něco jak novopečený duch.
Svezli jsme se do vody a jen tak leželi se zátylky
na obrubě. Tak tohle jsem ještě nikdy nedělala,
povídám. Neviděla jsem mu do očí,
když slabě zachraptěl Jo, to zrovna,
určitě kouříš péra už vod čtrnácti,
a usnul. Zůstala jsem s ním,
aby se neutopil, chrápal jako můj otec,
snažila jsem se nemyslet na to, co řekl,
ale pak jsem v tom uviděla bezděčný
dar — že jsem dobře odvedla tu příjemnou
a drsnou záhadnou práci. Seděla
jsem a kolébala se, sama, v mlze, ve vůni
mořských řas a nočních oparů jak dechu zvěře,
tam, kde surová žula a křemen padají střemhlav
do nitra a pod břehy západního moře.

 

Zloděj jídla
            (Uganda, sucho)

Ženou ho podél cesty, stejnoměrným, rozvážným
krokem, jakým poháněli dobytek,
když mívali dobytek, když mívali domovy a
živé děti. Pohánějí jej ohebnými
loupanými pruty, ulomenými ze stromů,
jejichž kůra není k snědku — ulomenými,
ne odřezanými, nikdo nemá nůž, a stromy, co jsou
k snědku, už snědli, s listím, pněm i
kořeny, které vytahali ze země a snědli.
Ženou ho a bijí, neúplný kruh vyzáblých
mužů s proutky,
pohánějí ho zvolna, zvolna
ho ubíjejí k smrti. On se k nim
obrací vší výmluvností těla,
zápěstí vytočené, s žilou, která se prodírá
předloktím jako kořen ze země,
na hlavě jizvy, zralé a mokré jako
brázda v jílovém poli, zoraná
a hloubená, zářez pro plodná semena,
oko úpěnlivé, bělmo jako temná
pečeť bělavého nebe pod ranním
mrakem deštivého dne.
Rty pootevírá ke svým bratrům, jako se
umí rozevírat tělo ženy, jako sama země
se před nimi kdysi rozvírala a obracela,
mokrá, plná semen, jemné vrásky na rtech
jak tisíce přítoků kořenového
vlášení, řeky, prosí je o život
celým tělem a oni jeho tělo pohánějí
až na samý konec cesty, protože
vědí, že život, o který je prosí,
je jejich vlastní.   

 

Všechno

Většina z nás nebude nikdy počata.
Mnoho z nás se nikdy nenarodí —
žijeme ve vlastním oceánu hodiny,
týdny, s chybějícími údy i údy navíc,
nebo držíme v objetí svou žalostnou druhou hlavu,
jež se nám dere z hrudi. A mnoho z nás,
mořské plody na stvolu, snící chaluhy
a plži, jsme vytříděni v prvních měsících.
A někteří, co se narodí, žijí jen minuty,
jiní dvě nebo tři, letní období,
či čtyři, a když odejdou, odejde
vše — ta živná půda i nebeská klenba —
a láska zůstává tam, kde není nic, a hledá.

 

verše přeložili...

celý článek



Recenze

16.04.2014| Jakub Ehrenberger

Jeffrey Eugenides: Sebevraždy panen

Malebné bělošské předměstí Detroitu se utápí ve své všednosti, dokud pět mladých dívek postupně nespáchá sebevraždu. Ani po dvaceti letech nedokážou chlapci ze sousedství, kteří k dívkám chovali ostýchavou náklonnost dospívajících teenagerů, na své modly zapomenout. Vyhledají tedy jednotlivé pamětníky a pustí se do rekonstrukce celého případu.

celý článek


Aktuální

  • 22.04.2014 | redakce

    Hlavní město Mexika vzpomínalo na Gabriela Garcíu Márqueze

    V Mexico City, kde žil velikán světové literatury a nositel Nobelovy ceny více jak tři desetiletí, se v pondělí ráno uskutečnil mohutný vzpomínkový ceremoniál. 

  • 02.04.2014 | Petr Král

    Petr Král: Báseň a účast

    Karel Piorecký nedávno provedl bezprecedentně hrubý manévr; aby posílil šance Adama Borziče, vlastního hlavního kandidáta na Magnesii Literu (v kategorii poesie), pospíšil si na stránkách časopisu 2 (č. 6) strhat novou sbírku Kateřiny Rudčenkové; ta je totiž pro Borziče vážnou konkurentkou, v prvním kole soutěže pro ni hlasovali čtyři porotci – tedy všichni kromě Pioreckého -, kdežto pro Borziče jen tři.

  • 27.03.2014 | redakce

    Irvine Welsh: Píšu stejně nárazově, jako piju

    Autor Trainspottingu, který navštívil Prahu v roce 2003, kdy byl hostem Festivalu spisovatelů, se v knize Heráci vrací k Rentonovi, Sick Boyovi a Begbiemu. Příběh tedy předchází zápletce jeho nejprodávanější debutu, který vyšel v roce 1993 a poté byl úspěšně zfilmován. Knihu Heráci můžeme očekávat v příštích měsících na knižních pultech. Welsh zatím vysvětlil, proč se rozhodl pokračovat v prozkoumávání těchto temných míst.

  • 24.03.2014 | Dagmar Sedlická

    Dalimil A. J. Liehm devadesátiletý

    Pod pseudonymem Dalimil publikoval legendární exilový novinář A. J. Liehm své úvahy, eseje a články v letech 1971–1989 převážně v římském exilovém časopise Listy.

  • 19.03.2014 | Světlana Aleksijevič

    Světlana Aleksijevič: Stejný scénář

    Světlana Aleksijevič obdržela v roce 2013 Mírovou cenu německých knihkupců. V témže roce se dostala mezi nominované na Nobelovu cenu za literaturu. Autorka navštíví na podzim letošní Festival spisovatelů Praha, na kterém vystoupí 7. listopadu v Senátu PČR.

  • 14.03.2014 | Jakub Ehrenberger

    Robert Menasse: Tak starý, aby mě portrétoval Rembrandt, ještě nejsem

    Významný rakouský prozaik a esejista Robert Menasse zavítal do Prahy. V prostorách literární kavárny Academia na Václavském náměstí představil v pondělí 10. března české vydání svého románu Vyhnání z pekla.

  • 21.02.2014 | redakce

    Rok 2015 přinese básnickou sbírku Iaina Bankse

    Vydavatel právě oznámil, že dílo – sbírka nejnovějších veršů Iaina Bankse – vyjde v únoru 2015 v den autorových narozenin. Součástí knihy budou texty Banksova přítele Kena MacLeoda.

  • 05.02.2014 | Tomáš Laně

    Představujeme Ayşe Kulinovou

    Ayşe Kulinová (nar. 1941) je populární turecká spisovatelka, autorka kratších próz a románů. Za své povídkové sbírky získala několik prestižních tureckých literárních ocenění. 

  • 22.01.2014 | Constantine Kokossis z Athén

    Řecké předsednictví EU a drastické škrty

    V posledním měsíci roku čelilo Řecko novým problémům. Parlament těsnou většinou, sotva přesahující absolutní množství potřebných hlasů, schválil státní rozpočet navzdory tomu, že drakonická úsporná opatření zasáhnou v největší míře střední a nižší sociální vrstvy.

  • 15.01.2014 | redakce

    125 let od narození mysteriózního Waltera Sernera

    Literární dílo Waltera Sernera, který by se dnes dožil 125 let, se stále těší zájmu evropské i americké kulturní veřejnosti. Spisovatel Serner, rodák z Karlových Varů, který stál u zrodu dadaismu, by měl jistě radost, že se jeho jméno a literární odkaz začínají po dlouhém tichu opět vynořovat na české kulturní scéně. 

  • 19.12.2013 | Vlasta Brtníková March, Erika Zlamalová, Jakub Ehrenberger, Josef Brož

    Rok 2013 v literatuře

    Připravili jsme pro Vás krátké sumárum literárních událostí roku 2013.

  • 18.12.2013 | Kateřina Mikulcová

    Walter Serner by měl radost

    Soutěž o nejlepší povídku roku vyhlásil Nadační fond Festival spisovatelů Praha letos již podeváté. Dadaista, spisovatel a provokatér, Walter Serner jehož jméno soutěž nese by měl z letošní hojné účasti radost.






Realitní kancelář, nemovitosti Praha o okolí. Realitní servis, prodej bytů a rodinných domů, pronájem rezidenčních prostor a kanceláří v Praze.   reklama