K výstavbě Mariánského sloupu je tak málo důvodů jako k obnovování Stalinova pomníku.

Umisťování nových soch v historických jádrech měst lze zajisté posuzovat v kontextu zkrášlení města. Zřetel estetický však není jediný, výlučný. Jsou i jiná hlediska: hledisko historické, ideové, politické, národní, státní, humanitní. V dnešní klipové a obrazové kultuře se dá namísto argumentů a rozborů spíš na to, co hezky vypadá. A za hezké může být snadno prohlášeno to, co je vposledku projeví především jako prostředek posilování něčí moci, stimulátor konfliktů a vyřizování skutečných či domnělých účtů.

Zpět pod knutu Habsburků

Po roce 1989 se u nás hodně hovoří o demokracii, „odstraňování křivd minulosti“ a „odbourávání stereotypů“. Pokud člověk tyto fráze vezme vážně, jako první jej napadne, že znamenají úsilí ponechat ze současnosti to dobré, a zároveň inspiraci dobami státní samostatnosti a suverenity této země. Časy, kdy její lidé měli možnost svobodné volby svých vůdců a politiků, jakž takž si mohli vládnout sami a svobodně určovat svůj osud. Že si společnost podle všeho vezme poučení i příklady především z první republiky a od těch, kteří bojovali v první světové válce za ni a pak za svobodu proti nacistickým a sovětským uchvatitelům.

Jenže, ejhle, po roce 1989 se odkudsi vyrojily vlivné síly, jimž se zamlouvají tradice ne české svobody a suverenity, ale panství Vídně a Říma. Odkaz demokratického Československa likvidují a sledují návrat do dob před rok 1918. Okázale ignorují stále platné zákony které svobodné myšlení a odlišné i neprivilegované lidi chránily: zákony o zákazu užívání šlechtických titulů i o oddělení (té nejmocnější) církve od státu a státních ceremonií. Nenápadně dávají z veřejných prostranství pryč památníky těch dob, kdy byli Češi větší měrou vlastními pány, například v Praze z Karlova náměstí v Praze odstranili Jana Želivského. Obnovují památníky, odstraněné obecným konsensem po roce 1918. A po této zemi již nainstalovaly tolik Habsburků, že je již lze těžko spočítat. Nyní chtějí na Staroměstské náměstí v Praze nainstalovat nepříliš přesnou novou kopii tzv. Mariánského sloupu z roku 1650.

Nezaslouží si ona mocná říše na Dunaji i ocenění? V něčem ano – ale zároveň se kdykoli za jejího panství po světě daly najít státy svobodnější, vyspělejší a tolerantnější. Nebylo sice tolik ukázňujících a bezobsažných schůzích jako za komunistů – zato se každou neděli přísně kontrolovala docházka gymnazistů na mši svatou. A na rozdíl od Rakouska komunisté nevyháněli do válek statisíce Čechů, aby pak vykrváceli, slovy klasika, za zájmy úplně cizí. Alespoň že tato říše dopřávala  lidem o něco víc svobod politických a ekonomických. Ale ani to ne vždy.

Odhlédneme –li od nevolnictví, císař Ferdinand II (1619-1637) zkonfiskoval a svým přisluhovačům pod cenou vydal  tři čtvrtiny majetku Čechů, i těch, kteří se do stavovského povstání za svobodu nezapojili. Spolu se záměrným zruinováním tehdejší měny šlo o největší majetkový přesun v dějinách této země. Bez zpětných restitucí. Vedle toho, co náš přední současný historik nazval „sociální a kulturní genocidou, která postihla všechny složky národa“.

Pane Kavičko, to vážně věříte tomu, že onen původní Mariánský sloup, který připravujete pro Staroměstské náměstí v Praze, je natolik, jak uvádíte, dílem „měšťanů“? Podívejte se jen na jeho nápis. Postavil jej „za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař” Ferdinand III – právě syn a pokračovatel zkázonosného díla onoho rakouského konfiskátora. Po vzoru Mariánského sloupu v Mnichově, zhotoveného již roku 1638 vévodou Maxmiliánem Bavorským na oslavu vítězství katolicismu nad reformací. Ten předtím s Ferdinandem II na Bílé hoře r. 1620 přivodil konec stavovského státu, českých politických svobod a suverenity na téměř 300 let.

Oslava vítězství či poprav?

Zamlouvají se Vám po stranách sloupu ti kamenní andělé, probodávající kacíře? Ano, jistě, mají vskutku evropskou tradici a punc. Stejná dobová symbolika anděla s křížem a mečem byla užita na pamětní minci papeže Řehoře XIII, vyražené na oslavu vítězství – či pobití asi 20 000 hugenotů ve Francii již v roce 1572, při Bartolomějské noci.
Vzhledem k počtu obětí...

celý článek