Hlavní

20.10.2014| redakce

Světlana Alexijevič: Nesmíme vytěsňovat minulost

Bělorusko-ukrajinská spisovatelka Světlana Alexijevič vystoupí 7. listopadu na mezinárodním Festivalu spisovatelů Praha v Senátu PČR. Autorka podrobuje analýze život v bývalém Sovětském svazu. Nikoli z perspektivy hrdinské, dějinné nebo geopolické, ale ryze intimní. Za svou tvorbu získala řadu...

celý článek


Sloupek

22.10.2014 | redakce

Patrik Ouředník: Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku

Letošní Státní cena za literaturu bude udělena Patriku Ouředníkovi. Přinášíme ukázku snad z jeho nejslavnější knihy Europeana.

(…)

S emancipací žen a vynálezem antikoncepce a tampónů a plen na jedno použití ubylo v Evropě dětí, ale přibylo hraček a mateřských školek a klouzaček a prolézaček a psů a křečků apod. Sociologové říkali, že dítě se stalo v rodině středem pozornosti a postupně i jejím nejvlivnějším prvkem. A děti chtěly být samostatné a mít vlastní identitu a nechtěly nosit čepice nebo boty po starším sourozenci a chtěly pořád nové čepice a boty a pastelky a stavebnice a medvídky a panenky. V evropských zemích se ve dvacátém století vyrobilo dvanáct a půl tisíckrát víc panenek než v devatenáctém a místo ze dřeva nebo pilin se dělaly z umělých hmot a postupem času se naučily vrnět a mluvit a byly čím dál samostatnější, říkaly třeba DOBRÉ RÁNO a NECH SI CHUTNAT a některé uměly brečet a říhat po jídle nebo zazpívat kousek árie. Nejznámější panenka se jmenovala Barbie a začala se vyrábět v roce 1959. Byla vysoká 30 cm a měla veliká prsa a boky a štíhlý pas a byla to první panenka, která se chovala jako dospělá. Brzo také začala mluvit a říkala VEČER MÁM SCHŮZKU SE SVÝM PŘÍTELEM a CO SI VEMU NA SEBE, AŽ PŮJDU NA PLES? A NECHCEŠ JÍT SE MNOU KOUPIT ŠATY? Zpočátku bývala oblečená jako baletka nebo herečka nebo manekýnka, později také jako letuška, učitelka, veterinářka, podnikatelka, kosmonautka nebo kandidátka na prezidentský úřad. A v roce 1986 se objevila panenka Barbie v pruhovaném úboru koncentračních táborů i s pruhovanou čepičkou. Různá sdružení bývalých vězňů protestovala a říkala, že je to výsměch utrpení a paměti obětí, a výrobci se bránili a říkali, že je to naopak vhodný způsob, jak seznámit mladé generace s utrpením v koncentračních táborech, a že holčičky, které si panenku v pruhovaném úboru koupí, se s ní budou identifikovat, a později, až budou dospělé, snáze pochopí, co to bylo za utrpení. A v roce 1998 vymysleli Němci, že postaví obětem holocaustu v Berlíně veliký památník, který bude zdaleka vidět, protože funkce památníku je vedle oslavy nějaké příznivé dějinné události také varování budoucím generacím. Někteří lidé se domnívali, že umělecký objekt není vhodným  způsobem, jak vyjádřit holocaust, který se vymyká všem estetickým pravidlům, a jiní soudili, že ideální projekt by byl takový, který by vyjadřoval, že holocaust nelze vyjádřit. A čtyři sta devadesát pět umělců poslalo různé návrhy, jak vyjádřit varování budoucím generacím, a jeden navrhoval vyrobit velkou osmibarevnou šesticípou hvězdu, otáčející se kolem vlastní osy, a jiný navrhoval sestrojit veliké ruské kolo, na kterém by místo pouťových vozíků byly zavěšeny vagóny z koncentračních táborů, a jiný navrhoval vybudovat velké autobusové nádraží s červenými autobusy a jízdními řády, na kterých by koncentrační tábory byly označeny jako konečná stanice, a jiný navrhoval postavit devětatřicet ocelových sloupů, na kterých by bylo napsáno PROČ v různých jazycích, WARUM?, WAAROM?, VARFOR, WHY?, POUR-QUOI?, PERCHÉ?, DLACZEGO?, CUR?, KUIDAS?, MIKSI?, MIÉRT?, ZAKAJ?, KODEL?, HVORFOR?, JIATÍ?, PSE?, NICIN? atd. Někteří lidé měli za to, že by mělo jít o památník nejen obětem holocaustu, ale všech možných genocid, protože jen tak v něm bude obsažena živá paměť dějin, zatímco v opačném případě půjde jen o hromadu ocele nebo železa, která za pár desítek let už nebude k nikomu  promlouvat. A někteří historikové říkali, že stavět památníky je vůbec sporné, protože uchovat paměť nějaké události samo o sobě vůbec nezaručuje, že se nebude opakovat, a  uváděli příklady uchování paměti, které vedle k novým konfliktům a válkám.

celý článek



Recenze

15.09.2014| Jakub Ehrenberger

Christian Kracht: Impérium

Fruktivor, česky častěji fruktarián či frutarián, je druh vegana, který se živí pouze ovocem, semeny a ořechy. Augustu Engelhardtovi, protagonistovi románu Impérium švýcarského prozaika a novináře Christiana Krachta, však ani tato forma stravování nepřipadá dostatečně ušlechtilá. Jedinou plodinou srovnatelnou s božskou manou je pro něj kokosový ořech.

celý článek


Aktuální

  • 22.10.2014 | redakce

    Patrik Ouředník: Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku

    Letošní Státní cena za literaturu bude udělena Patriku Ouředníkovi. Přinášíme ukázku snad z jeho nejslavnější knihy Europeana.

  • 15.10.2014 | Josef Brož

    Modianovy románové přízraky – v jednom svazku

    Spisovatel Patrick Modiano, nepřehlédnutelná postava francouzského románu, shrnul svých deset výjimečných opusů v jednu knihu. Vydalo ji v prestižní edici Quarto nakladatelství Gallimard na počátku léta minulého roku v celkovém souhrnu 1 082 stran.

  • 07.10.2014 | redakce

    Kdo získá Nobelovu cenu za literaturu?

    Podle Královské švédské akademie bude Nobelova cena za literaturu udělena ve čtvrtek 9. října. Je to vždy rébus, pro tisk i znalce literatury, ale také širokou veřejnost. Kdo bude stát na piedestalu? Nobelova akademie totiž každoročně překvapí. Jistým vodítkem může být žebříček slavné sázkové kanceláře Ladbrokes. Podívejte se, jak tipuje svět:

  • 04.10.2014 | Tereza Semotamová

    Z 24. ročníku Festivalu spisovatelů Praha

    Příspěvek k letošnímu mezinárodnímu Festivalu spisovatelů Praha, který se koná od 2. do 4. října v Praze.

  • 19.09.2014 | Josef Rauvolf

    Vítejte v Interzóně...

    Tanger, druhý největší marocký přístav, hrál možná překvapivě velice důležitou roli v poválečné literatuře.

  • 10.09.2014 | Josef Brož

    Děkujeme za pochopení: Trierweilerovou neprodáváme!

    Část knihkupců ve Francii se bouří. Odmítají prodávat bestseller Valérie Trierweilerové Merci pour ce moment, v němž si autorka vyřizuje účty se svým bývalým partnerem – prezidentem Françoisem Hollandem.

  • 01.09.2014 | redakce

    Letem literárním světem – část třetí

    Ačkoliv již začala škola, stále je tu léto – i když pozdní. Ve dvou částech jsme se věnovali knižním tipům určeným spíše na rozžhavenou pláž nebo k letnímu lelkování. Třetí část přináší převážně britskou nabídku, v níž není nouze o velká jména.

  • 29.08.2014

    Vladimír Dremljuga: Něco bylo ve vzduchu

    Rok 1968 znamenal tragédii českého národa a pohnul osudy mnoha jedinců. Neměli by být v souvislosti s tímto rokem zapomenuti. Rádi bychom ve zkratce zmínili osm statečných lidí, kteří protestovali na Rudém náměstí proti ruské okupaci Československa. Prošli si svým utrpením, křížovou cestou. Proč tato jména nejsou v učebnicích dějepisu? Proč je nikdo nezná?

  • 27.08.2014 | Tereza Semotamová

    Magris: Evropa potřebuje více rýnského kapitalismu

    Věhlasný italský prozaik a esejista Claudio Magris, laureát Mírové ceny německých knihkupců a rovněž autor, jehož jméno se také skloňuje v souvislosti s udílením Nobelovy ceny za literaturu, píše ve svém nejnovějším eseji o stavu současné Evropy a hlavně Evropské unie.

  • 25.08.2014 | Josef Brož

    Prostě vyjdeme na náměstí – Pavel Litvinov

    Rok 1968 znamenal tragédii českého národa a pohnul osudy mnoha jedinců. Neměli by být v souvislosti s tímto rokem zapomenuti. Rádi bychom ve zkratce zmínili osm statečných lidí, kteří protestovali na Rudém náměstí proti ruské okupaci Československa. Prošli si svým utrpením, křížovou cestou. Proč tato jména nejsou v učebnicích dějepisu? Proč je nikdo nezná?

  • 20.08.2014 | redakce

    Pokládám hlavu na špalek – Natalia Gorbaněvská

    Rok 1968 znamenal tragédii českého národa a pohnul osudy mnoha jedinců. Neměli by být v souvislosti s tímto rokem zapomenuti. Rádi bychom ve zkratce zmínili osm statečných lidí, kteří protestovali na Rudém náměstí proti ruské okupaci Československa. Prošli si svým utrpením, křížovou cestou. Proč tato jména nejsou v učebnicích dějepisu? Proč je nikdo nezná?

  • 18.08.2014 | Milan Blahynka

    Otázkami oplývající Kunderova Oslava čeho vlastně?

    La fête de l´insignifiance (Gallimard, Paris 2014; už předtím v italském překladu La festa dell´insignifianza, Adelphi, Milano 2013), česky Oslava (ale i Svátek) bezvýznamnosti, prozatím poslední kniha Milana Kundery, je z jeho románů nejkratší, ale už vyvolala rozruch nepřímo úměrný svému malému počtu slov, a to jak v zemích, kde už vyšla, tak u nás. 






Realitní kancelář, nemovitosti Praha o okolí. Realitní servis, prodej bytů a rodinných domů, pronájem rezidenčních prostor a kanceláří v Praze.   reklama