Hlavní

14.07.2016| redakce

Zemřel Esterházy, aristokrat maďarské literatury

Jeden z nejznámějších současných maďarských spisovatelů zemřel ve čtvrtek ve věku šedesáti šesti let. Narodil se v roce 1950 v Budapešti, kde později vystudoval matematiku a psát začal v sedmdesátých letech. Od té doby byl znám jako velice plodný autor a publicista na volné noze. Esterházy získal...

celý článek


Básně

19.07.2016 | připravuje Jonáš Hájek

Z básní Jakuba Lva Houdka

Hotel Byzantium

Vítejte v hotelu Byzantium! Pobyt je zdarma a penze za hotové
(nebo v Inocencových indulgencích). Posledních třicet let zde žili duchové a posledních sto let zde nezazvučel smích.
Orchestr dodnes nehraje než largo a dodnes chybí sponzor: vina
vězí v krizi. Trubka con sordina troubí, zmizí…

V hotelu Byzantium zůstává uzancí um a zasněnost
se dopouští na dvě hodiny večer a jenom kníže Meščerský smí snít
až o hodinu déle (snad o procházce Délem).
V pondělí bývá večer s písní, ve čtvrtek večer s šachy, v pátek den marné snahy a v neděli je mše

a na severu svahy, na jihu šedé pláže, v kuchyni šodó vlažné a na východě vše,
kromě ovesné kaše. Co ti o vesně vzkáže – na básníka – plaše dost, blažený hotelový host?
Ze světa, co se liší zlobou od toho, kde sýkorky zobou, zmizel; ne vlčí – myší stopou. Obvykle mlčí, tiší zlo pou-

hou jedinou slokou za rok… Dávno se okoukal barok, méně lázně secesní.
Básník spásně v řece sní, každá sloka přece zní; jako brokát šelestí, zažehnává neštěstí.
Zrcadlo mrklo, hradla zavrzala, v hodinách hrklo, pítka zamrzala v hotelu Byzantium v agoře.

Ten hotel ční jako hora, bratře. Básníkova nora s věží v patře je, a myší nora nahoře.
Fouká vítr. Sněží na moře.

             19. prosince 2014

 

Červená Karkulka

Červený kabát a šátek, ruměnec ve tváři a rudou knížku měla,
když barvu duše spojila s barvou těla
v krvi, již prolila při nezdařeném atentátu.
Jelikož neměla maminku ani tátu,

plakala pro ni pouze mladší sestra (o odstín pestřejší, byť ne přes míru pestrá).
Zasáhla maršála dívenka monochromní; náměstka ministra, státního sekretáře,
šedou eminenci a mistra dvojí tváře, co připomínal i barvou kardinála
(ptáka i klerika) v uniformě černé s rudou náprsenkou, která se nemačká…

Byl vlkem v rouše ptáčka zpěváčka.
Jeho choť po léta žila už jako vdova – od svatby prokletá – potomstvo neměli,
a proto maršálek sestřičku Karkulky – nevěda – adoptoval.

Záhy se vdala. Otčím stárl obklopen vnučkami v křesle, prsty se probíraje kulkami
vyňatými kdysi z jeho těla a vsazenými do růžence (byl zbožný a s růžencem i něžný).

Z vnuček mu vyrostou hezké červené slečny.

             30. března 2015

 

Řidič dcery pana generála
(pocta Carlosu Reygadasovi)

„Nevím, co si počít, cher ami: moje dcera spává s ženami; kontroval jsem tělesnými tresty,
ona sebepoškozováním. Protože mi svitlo, která bije, vsadil jsem na koně terapie. Holka vyplnila nějaké testy;
doktor se mi naklonil až k uchu: diagnostikoval jsem poruchu osobnosti hraničního typu.
Předepíši slečně nějaké léky, ale moc bych na ně nespoléhal. Jistě máte k ruce nějakou pevnost,
kde by mohla bydlet stranou ruchu. Vymluvte se, že má chudokrevnost, choďte tam i dovnitř boční branou. Nemá smysl mluvit jí do duše, o to méně má cenu ji bít. Nerad uslyšíte, že k poruše slečny dcery Vaší Excelence patří nadprůměrná apetence – konec konců, není řeholnice, doporučuji dopřát jí ventil, jinak hrozí vývoj padoucnice. Fakturu Vám vyhotoví sestra, mnoho sil a zatím na shledanou.“

Z lavic kadetky usedl rovnou do polstrování Hispano-Suizzy, ve čtyřiceti byl stále panic,
s pleší a nějakým tím kilem navíc a ještě mu zavánělo z pusy, která přecházela do předkusu.
Výběr vody po holení svědčil o zásadním nedostatku vkusu a nádavkem se moc často nemyl. Generálův šofér, jménem Emil.

Se slečnou se nadřel, jako mezek: v autě s praporkem Generality ráda datlovala kilobajty
nesrozumitelných esemesek na cestě do pajdy, na seminář speciální pedagogiky. Potom inkasovat
státní rentu, pak na skupinovou terapii oklikou přes mediační službu, která právě navázala družbu
s kanastovým kroužkem penitentů. Volant Emil třímá sebejistě; Hispano-Suizza anebo Bentley s rudým proužkem, s karmínovou pentlí
požívá naprostou přednost v jízdě. Večer slečna trochu pije, pak přeplave dvakrát bazén; ještě vlahá sedá na zem, medituje – nahá – zazen, poprvé je Emil hlazen ženou: v rámci kompenzace, povolené generálem – polobohem je a králem: žena mu je Svatým Grálem…

Protrpěl se k otupění, prootupěl k toleranci – kolem pochodují branci, ale – kdysi – pohled dravce
nepřítomně bloudí v šeru, v prstech vyhasíná bentka:...

celý článek



Recenze

30.05.2016| Alex Preston

Julian Barnes: The Noise of Time

Julian Barnes, představitel postmoderny a experimentální prózy, laureát Man Bookerovy ceny a dalších ocenění, vydal nový román The Noise of Time (Zvuk času, 2016). Slavný britský literát v beletrizovaném životopise Dmitrije Šostakoviče mapuje souboj slavného skladatele s vlastním svědomím v době nejtvrdšího stalinismu.

celý článek


Resumé

  • 25.07.2016 | Jarmila Flaková

    Rozhovor s ředitelem Káhirského literárního festivalu, Mohamedem El-Baaly

    Na podzim povedou vaše kroky do Prahy, mimo jiné poctíte svou účastí tamější Festival spisovatelů. Vím, že se zde chcete seznámit se spisovateli, které byste rád pozval na váš Káhirský literární festival. Nejen to budiž tématem k našemu rozhovoru...

  • 14.07.2016 | redakce

    Zemřel Esterházy, aristokrat maďarské literatury

    Jeden z nejznámějších současných maďarských spisovatelů zemřel ve čtvrtek ve věku šedesáti šesti let. Narodil se v roce 1950 v Budapešti, kde později vystudoval matematiku a psát začal v sedmdesátých letech. Od té doby byl znám jako velice plodný autor a publicista na volné noze. Esterházy získal mnoho prestižních ocenění za literaturu, v roce 2008 převzal například polskou literární cenu Angelus Central European. Díla Pétera Esterházyho jsou známa i českým čtenářům, v překladu u nás vyšly jeho knihy Malá maďarská pornografie, Hrách na zeď, Pomocná slovesa srdce nebo Harmonia caelestis, z níž publikujeme ukázku...

  • 11.07.2016 | redakce

    Etgar Keret: Jsem synem imigrantů

    Izraelský spisovatel Etgar Keret patří mezi nejpřekládanější autory píšící hebrejsky. Debutoval v roce 1992, věhlas mu přinesla až o dva roky poté vydaná kniha Stesky po Kissingerovi. Čeští čtenáři znají Kereta z knih Sedm dobrých let, Létající Santini nebo z povídkového souboru Najednou někdo klepe na dveře a v Praze se s ním měli možnost potkat v roce 2001 na Festivalu spisovatelů.

  • 04.07.2016 | redakce

    Zemřel Yves Bonnefoy

    Francouzský básník a překladatel Yves Bonnefoy zemřel 1. července v Paříži ve věku 93 let. Informaci přinesl v sobotu 2. července francouzský deník Le Monde.

  • 28.06.2016 | redakce

    Avraham B. Jehošua: O politické roli spisovatele

    Pokud ne svatá trojice, tak alespoň vážené trio: Amos Oz, David Grossman a A. B. Jehošua, respektovaní představitelé izraelské literatury. V Izraeli jsou neoficiálními hlasy svědomí národa: Pronáší strhující projevy na demonstracích, otevírají polemiky v novinách, ať už jde o lamentování nad směřováním Izraele, odsuzování jeho přítomnosti na územích okupovaných od roku 1967 nebo nepopulární argumenty ve prospěch míru s Palestinci. Mimo Izrael, kde jsou zahrnováni literárními cenami, nabízejí tu samou kritiku – ale zároveň, beze všech rozporů, svou vlast brání: ne její vládu, ale její právo na existenci.

  • 20.06.2016 | redakce

    Bilancování Dona DeLilla

    O americkém spisovateli Donu DeLillovi se nikdy příliš v tisku nepsalo. On sám nemá publicitu rád. V souvislosti s vydáním jeho nové knihy Zero K  (2016) referoval o autorovi, který letos slaví osmdesátku, v zahraničí nejeden časopis či denní tisk. Nejnovější text se objevil i v deníku The Guardian. Autorem je Xan Brooks, který se věnuje zejména kritice filmové tvorby, a právě proto má k DeLillově stylu psaní tak blízko. Z jejich rozhovoru vybíráme...

  • 31.05.2016 | Zuzana Li

    Svrchovaný zrádce literární tvorby

    Jen Lien-kche začíná svou předmluvu pro české vydání Čtyř knih (Verzone, 2013) slovy: „Konečně jsem se po dlouhém váhání nazval literárním zrádcem. Váhal jsem, neboť to je příliš velká pocta a já vím, že jí nejsem hoden…“ Co vede navýsost osobitého a úspěšného spisovatele k tomu, aby se nazval zrádcem literatury? Když v něm navíc záměr se tak nazvat viditelně nějakou dobu klíčil, než se mu rozhodl v předmluvě veřejně přitakat? Jenův zápas o sebe sama je vyčerpávající, on sám mluví o mukách. Jeho úplně poslední román Vyhasnutí slunce vypráví chlapec, jenž má za souseda spisovatele Jen Lien-kcheho. Spisovatel je starý, už ho nikdo nevydává. I u zatím posledního Jenova románu není dosud jisté, zdali ho v lidové Číně vydají, román zatím vyšel v prosinci 2015 na Taiwanu a je možné, že i jeho čeká osud Čtyř knih, tedy že si na publikaci bude muset počkat nebo se jí nedočká vůbec.

  • 20.05.2016 | Kámel Daúd

    V Alžírsku záleží na náboženství

    Je tomu už několik let, co se rodiny migrantů ze subsaharské Afriky setkávají na hlavních křižovatkách alžírských měst. Prosí tu o almužny v groteskně působících šatech: ženy i dívky jsou zabalené do nadměrných šátků; muži v bavlněných dželabách okázale vystavují modlitební korálky. Alláh říkají až příliš často a k tomu popleteně citují verše z Koránu.

  • 17.05.2016 | Jarmila Flaková

    Metrická poezie vzešla z lenosti

    Egyptský básník Mohamed Metwalli vystoupí ve dnech 8. – 9. října na 26. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. Narodil se v Dokki v Gíze roku 1970. Vystudoval anglickou literaturu na Káhirské univerzitě. Patří k renomovaným autorům a veřejně činným intelektuálům.

  • 10.05.2016 | Tereza Pavelcová

    Jak si básník zvolí středoevropské občanství

    Básnířka, překladatelka a editorka Marie Iljašenko, v jejíž tvorbě se mísí polské, ruské, ukrajinské a české kulturní vlivy, debutovala v roce 2015. Sbírka Osip míří na jih byla hodnocena jako jeden z nejlepších počinů roku a nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Dílo bylo kritikou označeno za zralý debut, ve kterém se zrcadlí středoevropská kulturní zkušenost.

  • 28.04.2016 | Jarmila Flaková

    Měli bychom se doplňovat, ne křížit

    Rozhovor s Khalidem Biltagim, profesorem bohemistiky na Univerzitě Ain Shams v Káhiře.

  • 26.04.2016 | redakce

    Disputace o pravdě Johna Maxwella Coetzeeho

    J. M. Coetzee napsal dvanáct románů a desítky dalších povídek, esejů, statí a jiných literárních útvarů. Většina z nich byla přeložena do češtiny. Za svá díla dosáhl nemalých poct, jako první autor obdržel Man Bookerovu cenu dokonce dvakrát. Byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu, pyšní se mnohými řády a čestnými doktoráty.






Realitní kancelář, nemovitosti Praha o okolí. Realitní servis, prodej bytů a rodinných domů, pronájem rezidenčních prostor a kanceláří v Praze.   reklama