Básně
Gregory Corso - 26. března 1930
Jednou se Samuela Becketta ptali, co si myslí o Williamu Burroughsovi, a on stručně a poněkud zdráhavě odpověděl: „No, je to spisovatel.“ Vždycky jsem to považoval za kompliment.
A já bez zdráhání říkám: Gregory Corso je básník. Má vzacný dar hlasu čistě lyrického původu. A tomu daru nikdy nezůstal nic dlužen.
William S. Burroughs
POCHYBY O LŽI
Lidstvo mi oznámilo
že jednou musím zemřít
Nevěřím lidem
ubližují jeden druhému
a nedá se na ně spolehnout...
Jak mám tedy věřit
že jednou musím zemřít
Ani slunci nevěřím
- každou chvíli může vybuchnout
A jak mám věřit těm co
znečišťují oblohu
nebesy
a podzemí peklem?
Nakazilo lidstvo lesy
kozonohými pijáky?
Ano když lidstvo vypustilo z řetězů
své mýtické zoo
proti nebi
nestvůry se navždy proměnily v souhvězdí
A zatímco
posedni modrou velrybu
porcuji na kousky
v umírajícím moři
Jak mohu
v tomhle vesmírném skandálu
umřít já?
Lidstvo
jsem tvojí součástí
a můj syn též
Ale ani jeden z nás
neuvěříme
tvé velké smutné lži
ROZDAL JSEM...
Rozdal jsem nebe
i s hvězdami planetami měsíci
a také s mraky a vichry
s formacemi letadel, tahy ptáku...
„To nejde!" křičely stromy
„Ptáci jsou naši, když se zrovna nestehují, ty rozdat nemůžeš!"
Tak jsem rozdal stromy
i zem, v níž měly kořeny
a všechno, co na ní roste a leze po ní
„Počkej!" zašuměla moře
„Břehy jsou naše, stromy na lodě, na loděnice
jsou naše! ty rozdat nemůžeš!"
A tak jsem rozdal moře
a všechno, co plave v nich i na nich
„To nejde!" zahřměli bohové
„Všechno, cos rozdal, je naše! To my jsme všechno stvořili
dokonce i tobě podobné!"
A tak jsem rozdal i bohy
Z knihy Jak neumírat (Maťa, 2000), kterou připravil a uspořádal Luboš Snížek.
Příspěvků: 0
