Lesky a odlesky ve svatém životě pozemském…

Knížku napsal Tomáš Kozák (prof., MUDr., Ph.D. a MBA), přednosta Hematologické kliniky 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. A uvědomila jsem si, že mnozí skvělí básníci, spisovatelé byli učiteli, úředníky, obchodníky, lékárníky, lékaři – a zkušenost z jejich občanské profese se často pozitivně promítala do jejich básnické a umělecké tvorby. Rimbaud, Kafka, Keats, Bezruč, Vančura;  především Miroslav Holub, lékař a básník par excellence. Ne, že by se mi obě poetiky jevily jako podobné, Tomáš Kozák neopisoval, to najisto ne, ale vzdělání, prostředí, prožitky mají pro psaní společnou základnu. Básník většinou nepovyšuje svou práci na objekt poezie, oprostí se, vnímá svět a život kolem sebe, sleduje světlo, prostor a člověka s jeho pohyby v něm. Tomáš Kozák se uvolní, odjede do Himalájí, vrátí se a slézá hory prožitků, aby vyjádřil, co se zprvu zdá nevyjádřitelné.  Nakonec zdolá deset vrcholů a je z toho  třetí oddíl sbírky – Himaláje. Závěr jednoho z nich: V ledu neuděláš stopu, / nejde to, leskne se na tebe / a láme paprsky omrzlých prstů / do fialova. / Gravitace ti pak ráda odlije / nohy z olova.  Stopa se leskne, vrcholky hor se lesknou, hledá se druhý obraz skutečnosti, méně hmotný, odraz, jako tím silnější skutečnost a stvořitelský čin. Opakuje si cestu k vrcholu, ta se stává jasnou  / a fyzika je s řídkým vzduchem relativní.

     Knížka začíná oddílem Přízemní básně a obsahuje ještě cyklus Ty normální.  Oba názvy (a nejen ony) jsou  uvědoměle civilní,  tak se ve verších projevuje  básníkův život, bez balastu a kýče, nelze ho zapřít. Zabývá se nejen přízemím života, kterým bývají i nešťastné okamžiky (Had na zdi) bohužel i válka, nevšimnout si nelze; báseň se jmenuje Jen tank a začíná dvojverším Jen tak si klikni na Seznam. / Jen tak se dostaneš na frontu… bez vágnosti a omšelého, sentimentálního výraziva, s vážností a vtipem. I veřejné osobnosti vzal poeticky z osobitého úhlu, jména jako Gruntorád, Magor, Krchovský, Dana Němcová zařadí do humorného  kontextu (Milostný trojúhelník). Báseň Mimořádná událost je milostná, mimořádně uchopená, tedy skoro nemilostná, bez ornamentů cíleně míří k logické pointě, kterou je zklamání. Single a růže věnoval Jiřímu Suchému: Co zmůže růže / bez muže? / Růže nelže, / na rozdíl od muže. / Ten lže, / obvykle vleže, / a nelže-li, / selže. A potom se ptá: proč píšeme básně, odpověď za dé – protože jsme lidé…   

   Básně mají nepravidelný, občasný (nebo také nemají) rým. Jeho rýmy korespondují s přirozeným rytmem… i když je to zbytečné – moc dobře víš, / že střelu, která tě má zabít, / neuslyšíš.  Zaujaly mě,  jdou po jádru skutečnosti, aniž by se zachraňovaly okrášlením, nejsou banální, často jsou to prosté věty (některá zemře na ulici), jež krátce rozvíjejí téma, jindy je to meditace nad obrázkem, nad odrazem  v zrcadle, využívají do důsledků možností, které jim větná stavba nabízí (lapáš po dechu a po odpovědích).

     Verše často zabrousí do cizích krajin, přivoněly k Provenci, Bretani, Brazílii, k Raikiänen nebo se otřou o  dřevěnou volavku z Bulharska: Volavku jsem zachránil vteřinovým lepidlem. / … / Přesto jsem lepidlem Super Stark Super Schnell / slepil zlomený krk s vlastními prsty. / A potom se jich zbavil, / jinak to nešlo. (Výjimečně na chirurgii – amputace v poetickém kontextu.)

   Tato poezie šetří metaforami, využívá spíše kontrastu emotivních výpovědí, jde po příčinách  úspornými prostředky a vlastními úhly pohledu. Je aristokraticky neokázalá, intelektuálně závislá na významových hodnotách svatého pozemského života, neodvrací se. 

                                                                                                   Lydie Romanská