Próza
Cormac McCarthy: Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě /ukázka/
Hleďte, dítě. Kluk vychrtlý a bledý, na sobě má tenkou rozedranou lněnou košili. Přikládá do ohně v kuchyni. Venku se táhnou temná zoraná pole s cáry sněhu, za nimi ještě temnější lesy, ve kterých se doposud skrývá posledních pár vlků. Pochází z rodu dřevorubců a nosičů vody, ale otec byl, pravda, učitel. Teď leží věčně zpitý a cituje básníky, jejichž jména odvál čas. Chlapec se krčí u ohně a dívá se na něj.
Cormac McCarthy:
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Argo
2009
Překlad: Martin Svoboda
391 stran
Tu noc, co ses narodil. V třiatřicátém. Říkalo se jim Leonidy. Bože můj, hvězdy padaly jak splašené. Hledal jsem černý prostor, díry na nebi. Velký vůz se rozlámal.
Matka, dnes už čtrnáct let po smrti, nosila pod srdcem stvoření, jež ji poslalo na onen svět. Otec její jméno jakživ nezmíní, chlapec je nezná. Má na tomto světě sestru, kterou už nikdy nespatří. Jen se dívá, bledý a nemytý. Neumí číst ani psát a již nyní v něm dříme touha po bezuzdném násilí. V té tváři se zračí celé dějiny – dítě je otcem muže.
Ve čtrnácti uteče z domu. Už nikdy neuvidí promrzlou kuchyň v předjitřní tmě. Dřevo na otop, hrnce na mytí. Putuje na západ až k Memphisu, osamělý tulák v rozlehlé venkovské krajině. Vyzáblí černoši se hrbí na polích a jejich prsty pochodují mezi tobolkami bavlny jako pavouci. Muka v zahradě, zahalená do stínu. Na pozadí klesajícího slunce se přes papírový obzor sunou v pomalejším soumraku postavy. Po deštěm skrápěné údolní nivě kráčí za mulou a bránami vstříc noci osamocený černý rolník.
O rok později je v Saint Louis. Vezmou ho na prám, jenž se plaví do New Orleansu. Dvaačtyřicet dní na řece. V noci se kolem nich plahočí houkající parníky a září v černých vodách jako města ve vlnách. Rozbijí plavené dříví a prodávají ho, on chodí ulicemi a naslouchá jazykům, jaké ještě neslyšel. Bydlí v pokoji nade dvorkem krčmy, večer schází dolů coby bájné zvíře a rve se s námořníky. Není mohutný, ale má velké pěsti, urostlé ruce. Ramena má uzounká. Dětská tvář je pod jizvami podivně nedotčená, v očích se mu zračí zvláštní nevinnost. Bijí se pěstmi, kopou se, útočí lahvemi nebo noži. Nejrůznější rasy, nejrůznější plemena. Muži, jejichž řeč zní jako opičí mručení. Muži ze zemí tak vzdálených a pochybných, že když v blátě stojí nad jejich zkrvavenými těly, má pocit, že očistil lidstvo samo.
Příspěvků: 0
