Próza
Martin Reiner: Lucka, Maceška a já /ukázka/
Básník, prozaik a nakladatel Martin Reiner se narodil roku 1964 v Brně, ale část svého dětství prožil v Janovicích nad Úhlavou. Vydal básnické sbírky Relata refero, Poslední rok, Decimy, Tání chůze, Staré a jiné časy, Pohled z kavárny v Bath , novelu Lázně, výbor fejetonů Plachý milionář přichází a...
Magdaléna Platzová: Recyklovaný muž /ukázka/
Vloni, touhle dobou
Několikrát za večer jsem zapomněl její jméno a musela mi je zopakovat. Ne proto, že mi byla lhostejná. Její jméno mi vypadávalo z hlavy, protože jsem příliš bedlivě sledoval, co říká, otázky, které mi chvílemi kladla tak rychle za sebou, jako by mne chtěla nachytat. Byla...
Witold Gombrowicz: Posedlí /ukázka/
Jeden z největších romanopisců druhé poloviny 20. století, autor osobitých děl a esejista, vynikl formálně netradičními díly. Českým čtenářům byla doposud zpřístupněna převážná většina jeho próz. V roce 2008 vydalo nakladatelství Argo knihu Posedlí, která je návratem ke kořenům, více než knihou,...
Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte /ukázka/
(16. kapitola)
Do zavření hřbitova zbývalo přes dvacet minut. Mám čas, rozhodla se, vyšla dva schody a vzala za kliku. Dveře se s vrznutím otevřely. Vešla dovnitř. Začínám mít praxi v navštěvování neznámých křesťanských rituálů, pomyslela si. Ale jsou Vánoce, tak co? Vešla. V místnosti nebylo...
Jana Beňová: Café Hyena /ukázka/
Jana Beňová (1974) žije v Bratislavě. Vydala tři básnické sbírky: Svetloplachý (1993), Lonochod a Nehota (1997). V roce 2001 jí vyšel román Parker a za dva roky kniha Dvanásť poviedok a Ján Med. Letos vydala poprvé v českém překladu román Café Hyena (Plán vyprovázení), z něhož vám přinášíme...
Martin Vopěnka: Pátý rozměr /ukázka/
(str. 9)
Dvířka se zaklapla a helikoptéra byla připravena k odletu. Slunce stálo vysoko nad hlavou, takže tmavý obrys pod břichem helikoptéry byl široko daleko jediným stínem. Horký vzduch z motoru se tetelil nad žlutými, hnědými a červenými štěrky zvlněné pustiny.
Jan Němec: Hra pro čtyři ruce /ukázka/
Stíny se pomalu dloužily, den se klidil k večeru a zdálo se, že Rybárikova mise zde končí. Seděl na hrubé dřevěné lavici a panoramaticky přehlížel krajinu, div že si nezablokoval krční páteř, jak se mu to přihodilo posledně, když se nechal příliš unést výhledem z jakéhosi kopce, na nějž se sípavě...
Petra Hůlová: Strážci občanského dobra /ukázka/
Z Louče si na nic nevzpomínám, přestože některý lidi si ze tří let už něco pamatujou. Že na sebe třeba svrhli hrnec vroucí vody jako náš táta, co měl od toho na rukou jizvový řetízky a celej život chodil v dlouhým rukávě. Co z Louče vím, je od rodičů.
Eda Kriseová: Jméno, Milost, Ráchel /ukázka/
Poslušně si zula lodičky a položila se na gauč. Přikryl ji dekou, do níž se balila jeho žena, když se večer dívala na televizi. Sedl si jí k nohám, vzal je na klín. Studily. Vzpomněl si, že mu jednou maminka vyprávěla, jak jí umíral pes. Měl už nožičky tuhé a studené a ona si k němu sedla a třela...
Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů /ukázka/
Když mě přivedli do baráku, zmláceného a napůl mrtvého, zaslechl jsem v polospánku špitání dvou spoluvězňů. Vyprávěli si o jakési cikánské děvce, která umí sehnat jídlo. Pak jsem ji vídal, každý ji znal, každý po ní a po její dovednosti toužil. Byla to otázka přežití, nejen kvůli jídlu, ale kvůli...
