Básně
Jan Skácel
odvaha k tomu
Lhal jsem a říkal, že tam mrtvý není.
Tak pozdě v noci — nebude nikdo na ty housle hrát.
A byl jsem zděšený a prázdný
jak v zimě sad.
A byl tam. Docela tam byl.
Tím rovným dílem ticha jsme to znali.
Dovedli v strání ukřižovat les —
a vodu ukamenovali.
smlouva
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.
Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.
chvíle
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
Kdy někdo za nás dýchá.
----
Ze sbírky Smuténka
© Jan Skácel 1965
Příspěvků: 0