Básně
Claudio Pozzani - Básně
Tyto verše nebyly zatím publikovány. Z italštiny je přeložila Alice Flemrová a tvořily soubor básní vybraných pro autorské čtení Claudia Pozzaniho na PWF 2020. Autor Claudio Pozzani nakonec prezentoval jenom některé z nich. Bylo by škoda je, pro jejich aktuálnost, ponechat archivnímu tichu.
POCHOD STÍNU
Z nebe řinou se provazy
a kolem tebe tančí zmrzlé řetězy
Je to svět uzlů,
jež se rozvazují ve tmě
mezi záblesky
světla a výkřiky
Je to spletenec provazů,
co vzpírají se nůžkám
Je to hřeben, který uvízne
v kadeřích, jež nic neváží
Je to stín… stín
Je to další mrknutí
Rozhlížím se a vidím zdi,
dokonce z mého zrcadla se stala zeď
na tvých ňadrech narostla kožená zeď
mé srdce, mé smysly převtělené do zdí
A dál prší modlitby a klení,
jež se vypaří, sotva se dotknou písku,
a jedovatým tichem dál se plazí
adverbia, adjektiva, nezvučná slova
A stín… stín…
a další mrknutí
Ze slunce vidím jenom jeho odraz
v měňavých kalužích dešťové vody
přítomnost měsíce vytuším ve tmě
ze vzdáleného štěkotu psa u boudy
Můj mír není nepřítomností války
Můj mír je neexistence pojmu válka
Žádný stín… stín…
ale další mrknutí
HLAS, KTERÝ NESLYŠÍŠ, SÁM V SOBĚ HLEDEJ
(vzývání pro hlas, hrudní koš a osamělost)
Hlas, který neslyšíš, sám v sobě hledej,
když mu nerozumíš, vesmír spolykej
Nízké domky se šikmou střechou
ronící déšť ze shnilých okapů
Vůně hlíny, listí, rybníků
a ponuré vesničky z bílého mramoru
Hlas, který neslyšíš, sám v sobě hledej,
když mu nerozumíš, vesmír spolykej
Červi ležící pod bahnitým dnem
krysy plující potoky ocele
Mlžný kouř, rychlá auta,
co hbitě spásají asfaltové tagliatelle
Hlas, který neslyšíš, sám v sobě hledej,
když mu nerozumíš, vesmír spolykej
Hliněné stíny se znaveně vlečou
a vrtí svěšenou kónickou hlavou
Ponuré přízraky vyryté do zdí
připomínají útěk a fríské koně
Hlas, který neslyšíš, sám v sobě hledej,
když mu nerozumíš, vesmír spolykej
Přeložila Alice Flemrová
Příspěvků: 0
