Básně
Alena Vávrová: Tři čtvrtě na smrt
Básnířka Alena Vávrová se vyznačuje mimořádnou imaginací, ale také smyslem pro originální humor. A to již od své prvotiny s názvem Druhotina (Západočeské nakladatelství, 1986) a druhotiny pojmenované Nahatma (Československý spisovatel, 1989). Její druhotina jí vynesla Cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala. Soukromá Hrabaliana (Veslo, 1998) přinesla úvahy o smrti a stěžejní báseň s reportážními rysy z pohřbu Bohumila Hrabala. Zmiňme zde ještě knihu pro děti a jejich rodiče, Rodinné balení/all inclusive (Alfa-Omega, 2001). Z posledních vydaných děl zmiňme veřejně oceněné sbírky, Žena nesmí maso Tygra (Ulita Plzeň, 2012), Harlekýn na římse (KAMPE, 2013) a Sojka z nebe utržená (Paper Jam, 2016). Vybrané básně pocházejí z nejnovějších sbírek, Tři čtvrtě na smrt/Virtel vor Tod (Paper Jam, 2019) a téhož roku samizdatem vydanou sbírkou pod pseudonymem AL-ENKA - Vnitřní úsměv. Alena Vávrová žije a tvoří ve Františkových lázních.
Říkala ségra moje
Mlejn času mlejn času
mlejn času semlel
Čau čau
Všechny moje mejly adresy
Dresy co nosila jsem na cvičení
A svetry a tretry všelijaký
Esemesky všechny hezký
Co jsem na horší časy schovávala
Mlejn času pomlel
Na prášek bílý Čau čau
Všechny mý Poznámky Divoký
Vševědoucí Vševidoucí i Jednovoký
Všechny mý písmena Čau čau
Světoborný Rozcuchaný
I ty vzorný…
Říkala mi moje ségra
že se nechá spálit na popel
A popel chce rozházet ze skály
V lesíku našeho dětství
kam nám naše kozy utíkaly
a upíraly své moudré hnědé oči
Kamsi Za Až do dálav
Čau čau
Přes zeleň modřínů Do toho Modrýho
Nekonečnýho Čau čau
Já chci do země
Ale kdo ze mě bude jísti ty třešně…?
Na hroby prej už se nechodí
Říkala ségra moje
Čau čau
Zrcadla
Zrcadla výkladních skříní obchodů
Nejsou v pořádku
Ukazují starou hrbatou osobu
Malé slavnosti
Než to všechno promění se v dým
slavnosti beránkům
zatroubím
na hořký stonek pampelišky
Ó sladký Domine Vše jednou pomine
Já vím
Byla jsem ve sklepě
Šla jsem do sklepa pro květináč a Našla jsem
stodevadesátdevět svých vlastních
do sklepních prostor odložených básní
Držela jsem ten štos papírů několik dlouhých vteřin
nad krabicí do které separuju odpad
V duchu svého vlastního hesla
Nezchudne svět bez pár mých kostrbatých vět
musím příště zkrátit ty rozhodující vteřiny
kdy se básně mohou Proměnit
na svačinové sáčky / toaletní papíry
krabice na dorty / poštovní obálky
a dokonce
Dokonce
v tepelnou izolaci ekologického domku u lesa
nebo v tlusté notesy na Nové Úžasné Básně
Pak jsem zmarnila pár chvil
Ó, nebesa!
A květináč napřinesla
A napsala
Tuhleto… Tak tumáte!
Proměna
Vyměnila jsem
Bolestivým spálením
Svou tvář
I duše se proměnila
Nezůstala táž
Zmije vysvlékne
Jen kůži
Zmijí srdce zůstane
Zmijí srdce zůstane…?
Trpělivě
kropila jsem se
Čistou vodou z Knih
A ty ses dívat směl
„Nové srdce dám ti
a do nitra ti vložím
Nového ducha…“
36,26 Ezechiel
Pegas nežere
Pegas nežere ceny
ani seno slávy
Živí se Všivcem krkonošským
a Kropenáčem vytrvalým
Nepohrdne Bělořitem
šedým ani Puškvorcem Ostřicí nebo
Lesklicí horskou či Dávnou tou
Nahatmou
Pod jeho kopýtky
perleťová mlha pámelníků
zas jako tenkrát Dělá
„puc puc puc…“
Jedna z možností
/ Jedné paní z dávného vlaku a CH. B. /
Až mě z toho horka trefí šlak
Budu nejspíš deset dnů ležet nahoře
v kočičím bytě na Křídlech bukových Jak
na márách a Fído s Mancikou mi budou
zpočátku ležet na břiše pak budou na mě
nevrle hulákat a vcelku marně mě budou tahat
k prázdným miskám
Po pár dnech si do mě opatrně kousnou Když
před tím rozdrápou moje břicho
a zjistí
že jsem jedlá
Nasytí plně bříška svá a lehnou si na mou
Ztichlou hruď a buď jak buď – vděčně
hlasitě rozvrní se protože je už zase Ač
po smrti – krmím
To není objednávka
To je jen jedna z možností
O ní
Shrbená v presu nemámčasu
nepředstavitelnou rychlostí
vklouzla
černá oliva
do lisu
ač drcena
stále nevytéká To
nejlepší
Ouha
Snad dělají si z nás kozy
Až zmizí zcela naše touha
budem to ještě my -
nebo už - Bozi…?
Město s pávem
Kostelní věž bez kříže
Jakoby kostelu spadly kalhoty
Tak připosraženej zdá se
Kostel bez kříže
strachy se třese
Svou hanbu neunese
Dveře dokořán otevřeny
Pevně uzamčené srdce
Farář pyšně káže slova
Páv se městem nese
Až když to zavonělo
Až když to kolem ní zavonělo kokosem
Zjistila že sedí na palmě básně
třese jí a kokosy se dole
tříští o hlavy nevěřících Tomášů
Příspěvků: 0