O Philipu Rothovi

.

Philip Roth se narodil v roce 1933 v New Jersey, v židovské rodině, jejíž předci pocházeli z polské Haliče. Do literatury vstoupil již v padesátých letech povídkovou sbírkou Goodbye Columbus (Sbohem, město C), z dalších románů přeložených do češtiny můžeme znát namátkou Americkou idylu, Umírající zvíře, Operaci Shylock, jako poslední pak Nemesis (2013).

Jako jeden z nejvýraznějších spisovatelů druhé poloviny 20. století se Philip Roth zabýval odhalováním vlastního “já” s pomocí tváří, masek, alter eg i (psedu)autobiografických verzí vypravěče a zároveň hlavních postav svých románů, ve kterých vyvstávají základní otázky osobní identity, co znamená být Američan, Žid, spisovatel, muž. 

Philip Roth byl spjat i s východoevropskou literaturou, zabýval se například haličským spisovatelem Bruno Schulzem, v jehož dílech exploatuje šílenství a sexualita – ostatně kontroverzní témata rezonují i Rothovými novelami. V roce 1972 přijel Philip Roth do Prahy, kde se setkal s českými zakázanými autory (později napsal také román Pražské orgie), po návratu do USA se  ale i nadále stýkal s českou emigrantskou komunitou a podílel se na vydávání českých děl v edici Penguin (mimo jiné i Kunderových románů). 

V roce 2001 byla založena česká Cena Franze Kafky , která je udílená současným autorům literárně výjimečné tvorby bez ohledu na národnost či jazyk, a jejím historicky prvním držitelem se stal právě Philip Roth. Kromě zmiňované Man Bookerovy ceny obdržel i Pulitzerovu cenu, dvě National Book Awards a byl několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. 

Přes oslavovanou i haněnou kontroverzi svých novel byl Phillip Roth výjimečným prozaikem, satirikem, ale i filosofem – do problematiky nejednoznačných identit a uchopení sebe sama projektoval širší pojetí jedince ve společnosti, etnické sebeurčení, prolínající se trauma osobní i kulturní paměti. 

.

Připomínáme jedno z posledních interview Philipa Rotha, které bylo otištěno počátkem roku v New York Times k jeho 85. narozeninám, jehož překlad jsme vám zprostředkovali:

.

Slavný autor v roce 2012 oznámil svůj odchod do spisovatelského důchodu. Během následujících let se zaměřil na své dílo ve snaze uvést na pravou míru mnohé fámy a mýty. Kupříkladu napsal obsáhlý dopis vedení Wikipedie, které zprvu odmítalo jeho pohled na vlastní dílo jako neobjektivní. Wikipedie však nakonec ustoupila a uznala jeho připomínky. Nedávno také dohlížel nad vydáním souhrnné publikace svého díla ve vydavatelství Library of America od roku 1960 do 2013. Toto vydání lze pojmenovat jako svého druhu poslední „literární úklid“ a zahrnuje celou řadu textů, které vychází poprvé. Jistě ne náhodou končí celá kniha pouze třemi slovy: „Tady mě máte.“

Roth vede poklidný život důchodce v lukrativní newyorské adrese Upper West Side. Vídá se s přáteli, chodí na koncerty, vyřizuje korespondenci a dívá se na staré filmy. Před nedávnem jej navštívil scenárista David Simon, autor seriálu The Wire, který zrovna připravuje šestidílný seriál podle jeho románu Spiknutí proti Americe. 

Roth se v rozhovoru nevyhýbá žádným otázkám, ani těm o svém stárnutí: 

„Zlehounka klesám do údolí temnot. S překvapením na konci každého dne zjišťuji, že tu stále jsem. Pak uléhám do postele s vědomím, že jsem prožil další den. A je to vždy zázrak probudit se o osm hodin později a pokračovat další dnem. „Přežil jsem další noc,“ řeknu si s úsměvem...“

„... je to jako jedna velká nekončící hra pokeru s vysokými sázkami. Navzdory všem očekáváním zatím stále vyhrávám jednu hru za druhou. Ale uvidíme, jak dlouho mi to štěstí vydrží.“

Autor odmítl jakékoliv spekulace o svém návratu k psaní. Je přesvědčen, že svá nejlepší díla už napsal a další pokusy by měly pouze sestupnou kvalitu. Za svou spisovatelskou kariérou se ovšem ohlíží rád:

„Bylo to potěšení i muka. Cítil jsem střídavě frustraci i velikou svobodu, byl jsem plný inspirace, ale i nejistoty, tvůrčího přetlaku i čiré prázdnoty, střídavě otupělý i pulsující energií. Na této oscilující křivce se pohybuje každý literární talent a to jsem ještě nezmínil tu nesmírnou samotu, v níž se ocitnete. Samotu a ticho. Padesát let v pokoji tichém jako dno bazénu. Každý den se potýkat se svým denním penzem použitelné prózy.“

Roth v rozhovoru dále komentuje i současné politické dění. S pobavením se směje své naivitě, se kterou v roce 1960 hodnotil tehdejší dobu jako naprosto šílenou a smyslu zbavenou, aniž měl tušení, co přijde později:

„Opravdu nikdo nemohl předvídat onu katastrofu Spojených států, která nás zasáhla v 21. století. A že ta nejpotupnější ze všech katastrof se nevyjevila ve strašidelné masce Orwellovského Velkého bratra, kdepak, zjevila se v děsivě směšné postavičce chvástavého šaška jako z komedie dell'arte.“ 

.Jelikož se Philip Roth celý život zabýval temnoustránkou mužské sexuality, nikoho nepřekvapí, že se jej McGrath zeptal i na současnou kampaň #MeToo. Roth však na rozdíl od mnoha svých mužských kolegů kampaň nijak nekritizoval a situaci okomentoval po svém:

„V mých románech jsem se nevyhýbal žádným nepříjemných faktům, když jsem popisoval tyto typy mužů a proč, jak a kde dělají to, co dělají. A popisoval jsem je takto, i když to třeba nebylo v souladu s tím, jak tyto muže vnímala jejich tehdejší maskulinní public relations – pokud tedy něco takového vůbec existovalo. Nepronikal jsem těmto jedincům jen do hlavy, ale zaměřoval jsem se zejména na tužby samotné, jejichž nepolevující tlak může zcela zastínit racionalitu každého jedince. Mohou být tak silné, že přivedou člověka na pokraj šílenství. Tudíž mne nic z toho, co se nyní odkrývá v médiích, nijak nešokuje.“

.

Rozhovor Philipa Rotha s novinářem Charlesem McGrathem pro New York Times vznikl u příležitosti Rothových 85. narozenin.  Přeložil Vojtěch Landa. 

Krátké video ke zhlédnutí na New York Times. 

PřáPřikl