Básně
Klára Novotná: Naznak
Hledám. Hledám berušku v trávě, slova ve větách a smysl v životě. Často taky cestu na mapě nebo ponožku ve skříni. Někdy hledám sebe, někdy se ztrácím a někdy nacházím. Ale je to krasojízda a všichni dějem se dál.
Ještě jednou se vracíme zamyšleni
Kde tváří v tvář stáli jsme sobě
Jako němé obrazy v zrcadle
Dvě oči, jež na sebe nevidí
Hledíce na oblohu
Kde mraky, co v dáli
Stříbrnou písní ukládaly nás ke spánku
A vedly zamlklé dialogy
Přes které nebyly slyšet vlastní myšlenky
A tak vždy usínám s oknem otevřeným
Abych mohla být hluchým posluchačem
Který v tichu naslouchá písním
Jež nemůže nikdy pochopit
Mám pocit, že sápu se rukama daleko
Ale neprotrhnu tu blánu, do který jsme zavřený
A že moje ruce, prsty ani paže nebudou nikdy dost dlouhý
Aby se samy prodraly dál
Někdy mě svědí záda
A ani těma svejma rukama si tam nedosáhnu
Znám tvoje oči
Pampelišky, kde fouká vítr
Tvoje ústa
Jako lišky v noře schované
Znám tvoje konečky prstů
Když jimi nervózně bubnuješ o stůl
Jako déšť o okenní tabulky
Nejasná tečka na poli vesmírné dějinnosti
Nejasná tečka vprostřed dětinské vřavy
Svět jako představa
Svět jako vůle
A přesto jednou zanikne
Moje nejoblíbenější písnička
Hrála dneska ráno v rádiu
A celý tři a tři čtvrtě minuty
Zírala jsem jenom do stropu
A přehrávala si ty slova znova a znova
Ale paměť je taky jen služkou naší vůle
A jednou už ty slova stejně nikdo dohromady neposkládá
Někdy stojím němě na prahu
A poslouchám tohle orosený ráno
Ptáci zpívaj svoje melodie
Zvučný slova s němým významem
A já to všechno po doušcích polykám
Každý ráno takový jarní ptáče držím v dlaních
Do důvěřivých očí a upovídané tváře
Posílám smutné úsměvy
Mlčky ruce vztahuji vzhůru
V obřadném tichu první šustění křídel
Otevírá se mu celý svět
A říkám si
Jak asi bude zmatenej
A že bude smutnej
A snad se mu bude i stýskat
Stejně jako chodíme nazí
V noci, pouliční vrazi
Vodou laskáme si těla
Blahem aby celá se chvěla
Doufáme v zázraky
Když vytahujem mokrý tkaničky z kaluží
S nadějí a vírou
Přitom po kotníky ve vodě
Že nás ani holínky nezachrání
Malujeme do písku vzkazy
O kterejch už ani generace po nás
Nevzdechne
A tak to jediné co trvá věčně
Už dávno smyla voda
Klára Novotná o Sobě
Momentálně studuji na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Dál bych se pak ráda věnovala literatuře a filosofii, ale sama nevím, kam mě vítr zavane. Nejvíce času trávím v pražských divadlech, nebo na cestách vlakem po všech možných zapadlých nádražích.
Básně jsem dosud publikovala pouze ve školních časopisech a v rámci soutěže Hořovice Václava Hraběte. Pod nakladatelstvím Pointa teď ale chystám vydání své první básnické sbírky Naznak. Předprodej začal 3. června a trvá 30 dní. Pokud se během této doby podaří vybrat celou částku.kniha vyjde a rozšíří se do běžné distribuce.
Více informací o knížce a další ukázky z mé tvorby najdete na instagramu https://www.instagram.com/erubescit/
P.S. redakce Literární
Díky finanční podpoře veřejnosti Sbírka básní Naznak, ze které přinášíme ukázku, vyjde v Nakladatelství POINTA. Jedná se o básnický debut sedmnáctileté Kláry Novotné
Příspěvků: 0