Básně
Martin Trdla: Z nových veršů
Martin Trdla je český básník, novinář a publicista. Narodil se v roce 1985 v Jablonci nad Nisou. Jeho texty se objevily v nejen literárních periodikách a almanaších, jako je například Tvar, Psí víno, Pandora, Protimluv, Reflex, Aluze, Nedelnichvilkapoezie.cz, ČRO Vltava, almanach čítárny Unijazz Poločas rozpadu nebo na Slovensku v časopise Vertigo. Některé jeho texty vyšly v německém překladu v čítance Krajina našich slov / Landschaft unserer Worte (KAL, ERN, 2019) a v polském předkladu v antologii Z obou břehů / Z obu brzegów (LAK, ERN, Nakladatelství Bor, 2023), jejímž byl jedním z editorů. Vydal sbírky poezie Průběžná zpráva o stavu území (Petr Štengl, 2021), Tvrdá data (Petr Štengl, 2023), audiosbírku Střeček (Veselá Trdla, 2022) a edičně sestavil sborník Básníci nejsou mimozemšťané (2021). Je předsedou Libereckého autorského kruhu, se kterým vydává mimo jiné literární čtvrtletník Světlik a spoluorganizátorem a spoluzakladatelem bienále 1. liberecký festival poezie.
Minimalismus
K večeři si dávají „To je jedno.“
Myslí „Na nic.“
Jak to zítra provedou „Ještě neví.“
Poličku opraví „Časem.“
Všechno ostatní je „V pohodě.“
České ženy dobře vědí,
že jejich mužští protějšci byli
již hluboko před energetickou krizí
pionýry úsporného tarifu.
Příchod
Nediv se,
pokud se brzy v trafice srazíš s Krakonošem,
v OBI natrefíš na Přemysla Oráče,
do parkoviště se zabodne Ikaros
a vytržený Excalibur,
na dvoře zaštěká Pes baskervillský.
Nežasni,
když se o úplňku rozevřou skály,
voda se promění na víno
a z oceánu vykoukne Atlantida.
To se jen starý svět stárnoucích patriarchů
podrobuje hnutí mýtů.
Se druhy pod kruhy
Někdy se zasním
a vykresluji si, jaké by to asi bylo,
kdyby se na olympijské hry
vrátily soutěže v uměleckých disciplínách.
Jak básníci ověnčení zlatými medailemi
míří spolu se zlatými hokejovými hochy
a Ester Ledeckou
vládním speciálem na Václavské náměstí
a opilí společně skandují:
„Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.
Co je, co je, co je, co je, co je?!“
Odbojáři
„Co na to říct, no…
Není to vobčas jednoduchý.
To se stává, no.
Ale co s tím naděláme? Holt, takovej je život!
No jo no.
Hele, ono to vždycky nějak dopadne, uvidíš.
Hlavně, že jsme zdraví a na chleba taky je, no ne?
To by bylo, aby nějak nebylo, jak se říká.“
Nic konkrétního z nás nedostaneš!
I ve 21. století jsme stále jak hrdinové,
již při mučení gestapem nezradili.
Příspěvků: 0
