Básně
Z básní Martina Trdly
Publikujeme básně Martina Trdly z dosud nevydané sbírky Vidle do guláše.
Mše
Svlékla si tvář,
později kalhotky.
Šivův ničivý rej,
vzduch jako by pěnil.
Do rána pak nazí stáli u okna
a pozorovali,
jak se po betonu hemží implantáty,
jak stroje touží nosit kůži,
věděli, že včerejší dny se už nehladí.
Do té nejzapadlejší ulice
poslali své tiché
Urbi et Orbi.
Plynout
Brexit se opět odkládá,
Sáblíkové znovu slíbili stadion.
Něco se přede mnou šustlo,
tak jsem po tom vystřelil,
hájí se nimrod, který zastřelil trampa ve spacáku,
když umíralo padesát lidí v Christchurch,
dlouho si dumal, jaký dip si zvolit ke stejku.
V pátek po směně tě nechají
zapanáčkovat
a vyblábolit bolístky,
ujistit se, že
černá je fakt černá.
Tankovou plzní proti tankům!
Vždyť je tak nějak pořád stejně
polojasno.
.
Pozůstalým
V trdlišti ulic
třu se s kuropěním,
v prstech cigaretu
dlouhou třicet tři let.
Z hospod vznáší se
poslední ochraptělí ptáci,
ženy, děti a psi
jsou naparfémovaní
twistery z KFC.
Pokácené sochy
na dvoře technických služeb
recitují Zábranu,
pupkaté povídačky
pomalu se probouzí.
Ve zprávách o sedmé
slíbí, že bude líp,
ale jen pokud nepromluvíme
za jízdy s řidiči
a po psech budeme sbírat hovna.
Jak je náhle teskno,
když němota po tvém orloji
rezonuje už tak dlouho.
Za devatero skládkami
Země oloupená supermarkety,
země nacpaná turnikety a klaksony,
země, v níž císaře pána vystřídal Burger King,
země, kde se třídí odpad i lidé,
země průměrných,
země, co jednou stlačí samospoušť.
Země, kam se my dva
už nevejdeme.
Krize
Kamna hudrují,
žárovky vrtí ocasy,
vodovod je švédský stůl,
wifina čimčará,
hlasatelka nosí v místě očí prsa,
po desáté hodině
zamykáme domovní dveře.
Chvílemi tam u dna spánku
zjevuje se však malá zemička,
kde piští válčičky,
zrůdičky,
exekutorci
a hořící koťátka.
Někdy z toho ráno pláčeme popel.
.
Pátý duben
Žaludek vypolstrovaný
smrtmi slabších,
kost města zaklíněná v krku,
slova přeorala zem.
Na utlumení bolesti
spláchneš raději dvakrát,
brzy začnou vyšetřovat i sny,
osobní bludy mají pré.
Zahraniční dělníci v ubytovnách
grilují noc,
nonstop bar je mucholapka.
Stá kapka
není důležitá,
spíše těch devadesát devět
před ní.
.
Lásko
Na posteli
v důlku po tvém těle
rozkvetla gerbera.
Ráno rozevřené dokořán,
náhlý průvan zněl
jak varhany.
Cítil jsem,
že mám poškrábané dno.
Nikdy jsem neměl
tak blízko
k životu.
Martin Trdla se narodil první říjnový den roku 1985 v Jablonci nad Nisou. V současnosti žije v sousedním Liberci. Vydání debutové sbírky neustále odkládá, i když její název už má v hlavě ujasněný – Vidle do guláše. O to větší sílu napíná do živého vystupování. Má za sebou řadu autorských čtení převážně na severu republiky. Ale ke slyšení a ke spatření byl i na jihu Moravy, na Vysočině či v hlavním městě republiky. Jeho verše se objevily v řadě literárních časopisů, novin,webových serverech či revuích: Tvar, Aluze, Partonyma, Herberk, Texty, Kulturní noviny, Dobrá adresa, Divoké víno, Babylon, Poli5, web Pandory, Hostinec Hosta, Nedělní chvilka poezie, Světlik, Lidové noviny, 5plus2, Artikl. Poezii mu otiskli i na sousedním Slovensku, konkrétně v internetovém magazínu Ilegalit. Dvakrát publikoval v almanachu pro autory z Euroregionu Nisa-Kalmanachu, dále pak v almanachu české poezie 2018 nazvaném Noc plná žen nebo v regionálním sborníku Neznámá jména. Je také součástí almanachů několika literárních soutěží, kterých se úspěšně účastnil. Cenu si odnesl třeba dvakrát z Literární ceny Vladímíra Vokolka v Děčíně, dále byl oceněn na soutěžích Hořovice Václava Hraběte, Literární Čáslav, Seifertovy Kralupy, Trutnovský drak, Střípky z ráje, Mělnický pegas, Jeden svět. Povoláním je redaktorem, editorem a publicistou.
Příspěvků: 0