Ženy na literární scéně

Žádné téma pro diskusi, řekli bychom. Tak proč se na toto téma koná symposium a ještě k tomu třídenní? Pravda, téma je ještě specifičtější – jde o ženy ze střední a východní Evropy. Diskutováno má být postavení žen působících na literární scéně a fakt, zda a jak se jejich postavení změnilo od roku 1989, tedy za dobu významných geopolitických změn (rozpad východního bloku, rozpad SSSR, války na Balkáně, postupující evropská integrace).

Symposium se konalo v Berlíně. Tím umlčuji argument, že v České republice nejsou ani prostředky na zorganizování semináře, ani vůle a konec konců možná ani zájem o tématiku ženské otázky.

Finanční prostředky na fórum vydělil kulturní fond hlavního města Berlína. Finančně se na přípravě a organizaci podílely další německé literární instituce: Nadace Braniborské brány, Berlínské literární kolokvium, Literaturbüro Freiburg, instituce Collegium Hungaricum Berlin a rakouský KulturKontakt.

Do Berlína se sjely ženy, které se prosadily jako spisovatelky a literátky, mezi nimi Herta Müller (FSP 1999), Slavenka Drakulić (FSP 2008), Noémi Kiss, Světlana Alexejevič či Valhyna Mort. Nebo zaujímají významné postavení v evropském literárním a kulturním životě. V diskusích vystoupila Eva Karadi, vydavatelka maďarského vydání Lettre International, časopisu, který v Paříži založil Antonín J. Liehm a který do dnešních dnů vychází v mutacích německé, rumunské, italské, španělské, maďarské a dánské. Karadi poukázala na fakt, že ženy jsou často lepší organizátorky než muži.

Spoluzakladatelka srbského Centra pro kulturní dekontaminaci Borka Pavićević přinesla zkušenosti z nelehkého údělu žen bývalé Jugoslávie.  Do diskusí se zapojila i Irina Prokorová, vydavatelka prvního ruského nezávislého literárního časopisu s názvem „New Literary Revue“ či Oksanu Zabuzko, ukrajinská spisovatelka.

Diskuse poukázaly, že literatura a kultura mají velký přesah do témat politických a ekonomických a ovlivňují celospolečenský život v každé dané zemi. Jsou také povolání, která jsou významně feministická, patří k nim například zdravotní sestry.

Berlínské dny od 19. do 21. února daly možnost setkání dvaačtyřiceti ženám ze středo a východoevropského prostoru. Smutné je, že kromě české zástupkyně chyběla např. i účast bulharská, litevská či lotyšská. Přesto je absence České republiky jako sousedního státu pořadatele zarážející.

Máme si zvykat, že ač je Česká republika sousední stát, tak je moc málo cizí a zajímavý pro německé organizátory? Proč? Nasnadě je vysvětlení, že jiné země např. Moldávie, Ukrajina či Bělorusko nemohou obecně a rozhodně i ve svých dílech narazit na komplikované česko-německé vztahy.

Šárka Krtková, Berlín
foto © Šárka Krtková