Próza
Petr Šabach: Škoda lásky /ukázka/
Požár kolchozu
Už když dirigent přišel a uklonil se, zjistil jsem, že se mnou není všechno v úplným pořádku, ale nebyl jsem schopnej to přesně definovat. Seděli jsme s Magdou v desátý řadě a pamatuju si, že se na mě obrátila a šeptem se zeptala, jestli mi nic není. Jen jsem zavrtěl hlavou, protože jsem nechtěl rušit lidi kolem sebe. No a když pak dirigent poklepal tou svou hůlkou o pultík před sebou a vystřelil rukama nad hlavu, uvědomil jsem si, že veškerej můj pověstnej klid je najednou v háji, v takovým divným, cizím, šerosvitným háji. Žena jako by to vycejtila, a tak mě zlehýnka pohladila po rukávu saka, který jsem si dneska musel navlíct na sebe, a já se na ni usmál a taky jsem ji pohladil po předloktí, protože jsem věděl, jak moc se na tenhle večer těšila. Já moc ne. Už jen kvůli tomu, kolik se tady sešlo místních papalášů.
Komentáře