Próza
Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů /ukázka/
Když mě přivedli do baráku, zmláceného a napůl mrtvého, zaslechl jsem v polospánku špitání dvou spoluvězňů. Vyprávěli si o jakési cikánské děvce, která umí sehnat jídlo. Pak jsem ji vídal, každý ji znal, každý po ní a po její dovednosti toužil. Byla to otázka přežití, nejen kvůli jídlu, ale kvůli Johaně samotné. Cikánský tábor byl ostrovem z jiné planety.
Komentáře