O přívlastcích a epitetech

  

PERPETUO

Léto posunulo světlo
o patro výš a dovolilo pálit
střelným prachem ve střep
 
Z tříště ještě nevylezl rez
hlásí se ale už stříbrná špína
uložená v barokních krajkách
 
Otírá se o kůži
víc než tří tuctů krasavců a krásek
šatu mají skromně jen by se spekli
 
Myšlenky po obnově tvaru jsou vějíř
rozevřený v salonní řeči
měly omráčit a postavit portál
 
Proč se ale na někoho dalšího spoléhat?
 
Těla uvnitř se musí sama naučit být snem
vlastně už nejde o tělo ale profil
hladký a tichý jak tělo Ariadny
 
Její niť se pokusí pomoc
pomohla Theseovi vrátit se z labyrintu
tentokrát pomůže kovový šat
 
Bez nádechu
se protáhne vším
jak úlomek slunce
 
Nevdechne přitom žádný blud sebelásky
a na konci nabílenou holubici
svlékne z milionu filtrů do šediva

 

 

LECHTAVÁ

 

Zde by měly kvést růže 

levitace zatím prázdného prostoru 

místo svítání jen implantát světla 

tušený začátek něčeho pod námi

 

Ještě než odsud odejdeme 

chodidla začnou lechtat první listy

ušmudlaně visící na stoncích

pupeny osvobození od nabubřelé prázdnoty

 

 

ZÚČTOVACÍ

 

Muž padesát let 

kniha účtů

co řádek 

to vepsaná číslo

Na práci od 9 do 5

vybral kulaté číslo 10

pro zbytek z plánovaných položek

si pak utvořil pevné kategorie.

3 pro úsměv

5 pro čtení novin

4 pro oholení

7 pro čas na lásku 

Pro uvázání kravaty 12

6 pro chvíle s dětmi 

9 pro poblouznění

11 pro ranní kávu

Pro pláč 14 (ten ukrývaný)

1 pro ukradený spánek

8 pro víno

13 pro štěstí a lechtání v břiše 

Zatím ze dvou třetin 

popsaná kniha 

všude opakující se čísla

bez ingrediencí (kéž by šly aspoň ilustrace)

Čekání výjimečného

pro zbylou část

s bílými stránkami

encyklopedie sudých i lichých přání 

 

 

ČASOVÁ

 

Čas je slast

nikdy nekončí 

nikdy není vyplněn

pokud neřešíš 

že čepuje pod míru 

do ložnic

že přestal posílat teplo 

 

Čas je slast 

kokrhavý sonet 

vydechnuté teď a tady

pokud ti nevadí 

že občas pliveš pecky

do ochozených polobotek

nadějného včerejška 

 

 

BEZČÍSELNÁ

 

 

Jaké by to bylo

mít svět bez čísel 

slyšet světlo 

loupat pouzdro noci 

bez hodinek

jaké by to bylo

být bez rozměrů 

bez výpočtů

dokonalé harmonie

prostě ji jen žit

nádech a výdech 

soustředěný klid

těles bez vypočtené tíhy

a vážit si věci 

jako je cítit a být

 

 

PŘÍMÁ

Ta řeka není jen učitel 

je to vynálezce světů

 

K výkladu přistupuje přímo 

někdy až drsně bez dláždění

 

Zatímco se jiné řeky dvoří 

ona vás nechá mluvit 

 

A po vašem dlouhém monologu připomene 

že nejste k ničemu připoutaní

 

I když byste chtěli 

a v každém ohnutí směru toku hledáte záminku 

 

Jste-li sami sebou po nebo proti proudu

jste skuteční 

jako ona řeka

 

Tomáš Pavlík( nar.1975) Jeho tvorba osciluje mezi poezií, divadlem a literární dramaturgií.  Jako básník vydal již dvě sbírky (Milostné a jiné z roku 2017 a Cesta od Eurydiké z roku 2021), v nichž se soustředil na introspektivní záznamy reality, citlivé pozorování světa a poetickou práci s detailem. Jeho verše působí komorně, ale zároveň se v nich odráží zkušenost s divadelní scénou – jazyk je často rytmizovaný, sevřený a připomíná scénář vnitřního dialogu. Vedle literární činnosti se věnoval také dramaturgii v oblasti divadla (Lyra Pragensis), kde propojoval scénické myšlení s básnickou obrazotvorností. Nejznámější jsou jeho divadelní adaptace díla Alessandra Baricca Oceán moře a následně představení Krása z Moulin Rouge popisující život malíře Henriho Toulouse Lautreca.