Nahá pravda o čtení na dobrou noc

Noviny a časopisy zbožňují dotazníky typu „co teď zrovna čtu“. I když v nich lidé rozhlašují, co zrovna čtou, mám s nimi problém: nevěřím jim. Odpovědi se vyznačují podezřelou uniformitou. Dotázaní vždycky čtou tu nejvíc trendy, nejvíc intelektuální a nejvíc působivou knihu na trhu. Občas i několik najednou.

Vždyť víte, co tím myslím: „Tento týden ten a ten divadelní ředitel/nadutý byrokrat/premiér čte Božskou komedii (už po čtvrté), Zkoumání o smyslu a spravedlnosti od Bertranda Russella a čerstvě vydaný román Zadie Smith.

Zpravidla prosté informace o knize a autorovi ještě přibarví: „Nejdřív jsem četl Božskou komedii na univerzitě a bál se, že jde o příliš vzrušující a teologicky surové dílo, ale bylo mi potěšením objevit tuto unikátní směsici místních dialektů, jež ze stránek přímo zpívá. Připomnělo mi to výlet do Toskánska v roce 1978. Bla bla bla bla tlachání tlachání a tady vložte ještě vtipnou vzpomínku z cest.“

Je to docela zábavné; nikoliv ale na sto procent věrohodné. Opravdu žijí lidé, kteří čtou jen uměleckou literaturu? Jistě že ne. Každý z nás čte koktejl toho nejlepšího, nejhoršího a něčeho mezi tím.

Možná to je jen moje bláznivé a ledabylé nabádání kromaňonce, jehož hlava je krapet popletená. Já teď ale třeba přeskakuji mezi dějinami rodiny Medici, nově okomentovaným Drakulou, ještě nerecenzovaným výtiskem románu Tisíc podzimů Jacoba De Zoeta od Davida Mitchella, detektivkou – knihou na jedno použití – jejíž jméno si nemůžu zapamatovat, i když jsem ji odložil teprve před pěti minutami – a knihou Co očekávat, když jste v očekávání.

Ale to je normální, nebo ne? A víc než to – je to i zdravé. Pouhé hltání úžasné literatury je jako pojídání toho nejlepšího jídla; všichni potřebujeme rozmanitost, jinak se naše chuť vyčerpá. Navíc, člověk ocení génia Itala Calvina nebo Samuela Becketta o to víc, když je postaví proti jednoduchým románům, nebo žánrovým brakům.

Řekl bych, že nejlepší je, když svou biblio-dietu promícháme. Vybraná literatura je skvělý základ, velmi výživná a uspokojující. Vyplatí se ale občas přidat detektivku, autobiografii nebo disertační práci o pop kultuře.

To je další důvod, proč nevěřit tamtěm „co teď zrovna čtu“ přehledům. Zajisté, všichni bychom rádi, aby naše četba nikdy neklesla pod jistou intelektuální hranici – pod hranici Šesti postav hledajících autora, Newtonovy Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica a Puškinovo dílo v originále. Ale myšlení není to samé co bytí.

Takže se přiznejte: co leží u vaší postele? Co jste tento týden četli? Čím kořeníte svou literární polívku?

Chceme to všechno slyšet. S jedinou podmínkou: nelžete si do kapsy. 

 
(Darragh McManus, Guardian Books Blog)
přeložil: Tomáš Rákos