Básně
Gary Snyder výjimečný
Gary Snyder slaví devadesátiny. Patřil mezi beatniky a pro jednu ze svých postav se jím inspiroval Jack Kerouac. Dnes je americký básník Gary Snyder známý jako ekologický aktivista a zen-buddhista. Narodil se 8. května 1930 v San Francisku. Přestože své dětství strávil v lesích, později se často ocital uprostřed centra dění. Byl kupříkladu přímým účastníkem pověstného předčítání poezie v sanfranciské Gallery Six, kde své Kvílení prvně deklamoval Allen Ginsberg. Víno z bezedného džbánu tu upíjel i budoucí kronikář beat generation Jack Kerouac, který o svém přátelství s Garym napsal Dharmové tuláky. Snyder je v českém literárním prostředí zabydlen, souvisí to jednak s obrovským přijetím beat generation a zároveň s jeho významem pro světovou poezii. Osobně také navštívil Prahu, kam přijel na pozvání mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha.
V překladu mu vyšla všechna důležitá díla, převážně v nakladatelství Argo a Maťa. K autorovu jubileu připravil Luboš Snížek publikaci z Mýtů a textů (Myths & Texts, 1960), která vyjde na podzim letošního roku.
více na PWF.cz
Mýcení
Ale zboříte oltáře jejich,
a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.
– Exodus 34:13
Prastaré čínské pralesy vymýcené
a kopce splavené do Žlutého moře.
Otesané klády, kramle,
na udusaném prahu.
Sanfranciské trámky
bývaly lesy kolem Seattlu:
Někdo zabíjel a někdo stavěl, dům,
prales, pleněný či pěstěný
Celá Amerika visela na háku
& upalovaná lidmi k jejich vlastní chvále.
Sníh na čerstvých pařezech a hromadách klestí.
Generátor startuje a rachtá
v mrazivém rozbřesku
Procitnu z hořkých snů,
vstanu a rozdělám oheň,
nazuju a zavážu si mrazem ztuhlé boty
Sním obrovské lívance vedle zachmuřeného Švéda
V pichlavém světle jídelny
hmátnu po blembáku
V rozhrkaným náklaďáku vyrazím do tý komedie
a nastartuju pásák.
„Borovice se chytají mraků železnými spáry
jako draci vyrušení ze spánku“
šest set kubíků denně
když jedou oba traktory
& nikoho to nebolí
…
Vždycky jasno za svítání
Studený vzduch škrábe v krku.
Námraza na borových větvičkách
skočí se stromu
pohlcená dieslem
Unášená a třpytivá ve
vodorovném slunci.
Ve zmrzlé trávě
kouřící valouny
země s brázdami po pásech.
Ve zmrzlé trávě
divocí koně
za řadou borovic.
Buldozer se dere jedlovím,
přejíždí borový semenáček
čipmankové prchají,
černý mravenec zmateně
odnáší vajíčko z drásané země.
Vosy se rojí a krouží
nad rozdrcenou souškou, svým domovem.
Smůla stéká z dosud stojících
stromů bez kůry,
rozmačkané křoví zvláštně voní.
Borovice pokroucené jsou křehké.
Sojky poletují a sledují, co se děje.
Pár pařezů, usychající hromady klestí;
pod humusem, jen co bys nohou hrábl
černá láva z posledního výronu.
Z bodlavého jablka strhané listí
Souhvězdí Býka za soumraku.
…
Na cestě domů, stopem,
za sebou hory,
kde jsem celý pátek na slunci
odháněl ovády při opravě telefonní linky
vysoko u jezera,
snil o domově,
večeru u své holky a noční koupeli.
Do vany vstoupila nahá
prsa se jí leskla
a vydrhla mi záda.
Milovali jsme se celou noc.
nešťastná, že je sama.
Celou neděli jsme proklábosili,
pak jsem odjel, dvě stě mil
stopem zpátky do práce.
Příspěvků: 0