Básně
Michel Deguy
Michel Deguy zemřel 16. února v Paříži v 91 letech. Významný Francouz zanechal poetické dílo prodchnuté lyrikou, které vždy vycházelo z rozumového poznání. V jednom rozhovoru napsal, jak včera připomněl v nekrologu deník Le Monde, že básník „chce naslouchat srázu, svahu, bouři, kopci a zvěstovatelům bytí, kteří mu oznamují, jak je na světě.“ Byl ovlivněn filosofem Jacquesem Derridou a na seminářích pořádaných René Charem se setkal s německým filosofem Martinem Heideggerem. V roce 2011 byl hostem mezinárodního Festivalu spisovatelů v Praze.
Kraj
Proč vrací se fráze milovaná
„Ještě jednou na kraj světa"
Co je ten kraj a co „kraj" je, býti na pokraji
Okraje Baudelairovy a
Knížecí terasa pro Rimbauda
S výhledem na svět a kroužení toho
Kdo támhle prošel a tudy se navrátí
Kraje
Jaké však úsilí, jaké tajemství, jaké čáry rukou ve stínu a
blízké zšeření nohou, jaké zrady, jaká víra v
sladkost zakázaného, jaký propletenec z prstů, jaká troufalost, jaký ne-
-takt akrobatů, jaká zoufalost z nepoznání, jaká chuť
pro tu chuť, jak vzít si radost z rozkoše a přesvědčit ji o
blahu a půvabech, aby vstoupila ve srovnání.
Všude se tmí, a přesto tančí ztěžklým stepem z tance a
radost schovat neumí. Část bolesti totiž, ta živým nepo-
-chopitelná, pochází z okraje krajů venkovních, z odvrácené strany
stráně, co sjíždějí slepci od Brueghela, zde a mimo zároveň,
přímo v čase veselí a pitek, za rozbřesku jižního, co
křeše mezi domy
„Venku vše je vítr
Pohyb, co šťastným činí"...
z francouzštiny přeložil Denis Molčanov
foto: Petr Machan
více o autorovi zde.
Copyright © archiv PWF
Příspěvků: 0
