Próza
Dobrá Reputace se dá zničit tahem tuší
Kolumbijský spisovatel Juan Gabriel Vásquez představuje svým dílem novou specifickou tvář současné kolumbijské literatury.
Obraz hispanoamerického prostoru jako magického kontinentu vycházející z díla nejznámějšího kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1982 Nobelova cena za literaturu) mizí a do popředí se dostává nový úhel pohledu, otázka jedince a morálky, role médií ve společnosti, vztah minulosti a paměti. Novela Reputace (Las reputaciones, 2013) vyšla letos v nakladatelství Paseka v překladu Anežky Charvátové.
Juan Gabriel Vásquez (*1973) se narodil v Bogotě, kde vystudoval práva. Ve 23 letech se přestěhoval do Paříže a na Sorbonně se věnoval doktorskému studiu latinskoamerické literatury. Pobýval krátce v Belgii a Barceloně. Do Kolumbie, kde nyní žije, se vrátil ve svých 39 letech.
Jeho dílo je z žánrového hlediska poměrně bohatě zastoupené. Ačkoliv se věnuje především románu, v jeho tvorbě zaujímá výrazné místo také povídka, novela, esejistika a žurnalistika. Do českého prostředí se letos Juan Gabriel Vásquez dostává v překladu již podruhé. První přeložený román Hluk padajících věcí (El ruido de las cosas al caer, 2011) posbíral několik literárních cen jako například prestižní cenu nakladatelství Alfaguara a dočkal se nadšeného přijetí ze strany čtenářů i kritiků. Druhou do češtiny převedenou knihu Reputace přijala kritika opět s nadšením. Přestože se od sebe knihy liší narativní strukturou a vypravěčskou technikou, tematicky se autor nevychyluje z předestřené linky a rozpracovává zase z jiné perspektivy vztah mezi pamětí a minulostí.
Na stránkách novely Reputace uspořádaných do tří částí se před čtenářem poutavým způsobem postupně odlupuje nános času a rýsuje se příběh pětašedesátiletého karikaturisty Javiera Mallarina, který si za svou kariéru vydobyl zdánlivě neotřesitelnou reputaci na poli společenské a polické satiry. Mallarino vytvářel prostými tahy tuší groteskní a úderné podobizny z veřejného dění kolumbijského života a hýbal veřejným míněním do chvíle, než se u jeho dveří znenadání objevila neznámá žena. Naoko nevinná prosba o rozhovor se ale mění na zneklidňující pátrání po vytěsněné minulosti. Mallarino se náhle musí vypořádat s vlastní pamětí a dobrat se skutečného obrazu minulosti. Jeho mnohaletý nekompromisní a tvrdě kritický postoj vůči druhému se najednou konfrontuje s možností vlastní mýlky, která však nenávratně v pouhých několika tazích tuší dokáže zničit reputaci druhého člověka a mít katastrofální následky. Tím se jeho pevná společenská pozice, záruka trefné a pravdivé karikatury a otázka dobré reputace ohrožuje.
Zatímco v českém překladu není z titulu knihy hned zpočátku patrné, zda se jedná o jednu či více reputací, ve španělštině je autorův záměr jasný las reputaciones, tedy explicitní vyjádření množného čísla. Knihu můžeme číst jako svědectví o křehké a vratké povaze reputací, při jejichž utváření, překrucování i ničení sehrávají stěžejní úlohu média a jejich stimulace veřejného mínění. Karikaturista Javier Mallarino a jeho práce představují zkondenzovanou podobu médií, která dokážou vmžiku vymazat dobré jméno z veřejného prostoru a z paměti lidí. A zatímco dobrá reputace se dá zničit v podstatě jedním tahem tuší, na možné nápravě špatné reputace jako by i po očištění stále ulpívala černá nesmazatelná kaňka.
Novela Reputace zachycuje přitažlivým způsobem rychle se proměňující realitu v době globalizace z kolumbijské perspektivy. Bogota zde nepředstavuje prostor magického místa kdesi v Latinské Americe, naopak je zde líčena jako uspěchané hlavní město, v němž se i pouliční čističi bot řídí pevnou pracovní dobu a bankovky si namísto ledabylého pohození do kapsy strkají do předpřipravených přihrádek. Vypravěč nezůstává pouze v regionu hispanoamerického prostoru, ale místy až básnickým pojmenováním a intertextuálními odkazy zachycuje hlubokou provázanost s evropským dědictvím. Napříč knihou nám vyprávění předkládá stopy vedoucí ke kolumbijské literatuře (například José Asunción Silva), ale zároveň upozorňuje na mnohá jména ze světové literatury (Shakespeare, Victor Hugo, James Joyce).
Kolumbijská literatura se těšila dobrému jménu především zásluhou spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1927–2014). Ten patřil k hlavním představitelům tzv. hispanoamerického boomu, který v 60. letech znamenal oživení pro v té době unavený evropský román, a zejména svým románem Sto roků samoty (Cien años de Soledad, 1967) vytyčil cestu pro další směřování nejen kolumbijské literatury. Juan Gabriel Vásquez se v rozhovorech hlásí k odkazu Garcíi Márqueze, ale zároveň zdůrazňuje vlastní přístup ke kolumbijské a šířeji hispanoamerické literatuře. V novele Reputace českému a obecně evropskému čtenáři ukazuje novou tvář, chcete-li reputaci kolumbijské literatury, která se odklání od magického a od konkrétního prostoru Bogoty směřuje k obecnějšímu zamyšlení se nad vztahem mezi jedincem a svědomím, nad souvislostí mezi morálkou a dobrým postavením, nad možným ovlivňováním a překrucováním informací a v neposlední řadě nad člověkem a jeho vratkou pamětí. Není divu, že se hlavní postavou novely stává právě karikaturista a jeho kresby, nikoliv novinář a doložitelné slovo. Juan Gabriel Vásquez v Reputaci naznačuje, že paměť se tak vždy jistým způsobem stává pouhou karikaturou spletité minulosti.
Příspěvků: 0
