Próza
Paulo Coelho: Vítěz je sám /ukázka/
Gibson přerušil mlčení, které na třicet vteřin zavládlo na té dokonalé scéně: jachta, slunce, chlazené nápoje, povyk racků, vánek zahánějící žár.
Paulo Coelho:
Vítěz je sám
Argo
2009
Překlad: Jindřich Vacek
380 stran
„Především si myslím, že byste ráda věděla, jakou roli budete hrát, protože titul filmu se do jeho uvedení může změnit. Odpověď zní: budete hrát s ním.“
A ukázal na Celebritu.
„Jinými slovy, dostanete jednu z hlavních rolí. Vaše další otázka musí logicky znít: proč já, a ne nějaká celebrita z řad hereček?“
„Přesně tak.“
„Kvůli ceně. V případě scénáře, který jsem dostal za úkol režírovat – a bude to první film produkovaný Hamídem Hussejnem – máme omezený rozpočet. Proto potřebujeme nějakou celebritu, která by přilákala diváky, a někoho neznámého, levného, ten ale bude mít svůj zasloužený debut. Takové věci se nedělají jen dnes: od té doby, co filmový průmysl začal ve světě udávat tón, studia tohle dělají, aby neustále udržovala představu, že sláva a peníze jsou prakticky totéž. Vzpomínám si, jak jsem jako malý viděl ty veliké domy v Hollywoodu a myslel si, že herci vydělávají hotové jmění.
Pouhá fáma… Že vydělávají jmění, to může říct nějakých deset dvacet celebrit na celém světě. Ti ostatní žijí ze zdání – dům pronajatý studiem, klenotníci a krejčí jim půjčují šaty, auta mají k dispozici jen na určitou dobu, takže si je lidé mohou spojovat s přepychem. Studio platí všechno to, co znamená kouzlo a lesk, a herci sami vydělávají málo. Tohle není případ tohohle člověka, co tu s námi sedí, ale bude to případ váš.“
Celebrita nevěděla, jestli Gibson mluví vážně a opravdu věří, že před sebou ještě má jednoho z největších herců světa, nebo jestli je to pouhý sarkasmus. Ale na tom vůbec nesešlo, protože jakmile podepíší smlouvu, producent se na poslední chvíli nerozhodne jinak, scenáristé dokáží dodat text ve stanoveném termínu, rozpočet se důsledně dodrží a rozběhne se skvělá propagační kampaň. Zažil už stovky nedokončených projektů, to prostě patřilo k životu. Ale teď, když jeho poslední výkon diváci skoro ani nezaznamenali, zoufale potřeboval obrovský úspěch. A Gibson disponoval podmínkami k tomu potřebnými.
„Souhlasím,“ řekla dívka.
„Všechno probereme s vaší agentkou. Podepíšete s námi exkluzivní smlouvu. Během natáčení prvního filmu budete vydělávat pět tisíc dolarů měsíčně po dobu jednoho roku – a budete muset chodit na party, dát se propagovat naším reklamním oddělením, cestovat, kam vás pošleme, říkat, co chceme, a neříkat, co si myslíte. Je to jasné?“
Gabriela přikývla. Vždyť co mohla říkat – že pět tisíc dolarů je v Evropě plat sekretářky? Musela brát, nebo nechat být, a nechtěla dát najevo sebemenší zaváhání. Pravidla hry samozřejmě pochopila.
„Takže budete žít,“ pokračoval Gibson, „jako milionářka, budete se chovat jako veliká hvězda, ale nezapomínejte, že nic z toho není pravda. Když všechno půjde dobře, u dalšího filmu vám zvýšíme plat na deset tisíc dolarů. Pak si zase popovídáme, protože vy budete mít v hlavě pořád jedinou myšlenku: ‚Jednou se za tohle všechno pomstím.‘ Vaší agentce jsme svou nabídku už samozřejmě sdělili – ta věděla, co má očekávat. Nevím, jestli jste to věděla vy.“
„Na tom nezáleží. A ani se nechci za nic mstít.“
Gibson dělal, že neslyší.
„Nepozval jsem si vás sem proto, abychom mluvili o tom, jaká jste byla na castingu. Byla jste skvělá, něco tak dobrého jsem už dávno neviděl. Naše zaměstnankyně pověřená castingem si myslela totéž. Pozval jsem si vás sem proto, aby od samého začátku bylo jasné, jaká jsou pravidla hry. Spousta hereček či herců po prvním filmu, jakmile pochopí, že jim svět leží u nohou, chce pravidla změnit. Jenže podepsali smlouvy, vědí, že to nejde, a tak upadají do depresí, chovají se autodestruktivně a vůbec dělají podobné věci. Teď se naše politika změnila: jasně jim vysvětlíme, co se bude dít. Budete muset žít, jako by ve vás byly dvě ženy zároveň: když všechno vyjde, jednu z nich bude celý svět zbožňovat. Ta druhá bude pořád vědět, že nemá naprosto žádnou moc.
Takže vám radím, abyste si, ještě než si půjdete do Hiltonu vyzvednout šaty na dnešní večer, důkladně promyslela všechny důsledky. Jakmile se vrátíte do svého pokoje, budou na vás čekat čtyři exempláře velkolepé smlouvy. Nežli je podepíšete, patří vám celý svět a s vlastním životem si můžete nakládat po libosti. Jakmile pod ně připojíte svůj podpis, nebudete už smět rozhodovat o ničem. My budeme rozhodovat o všem, počínaje tím, jak si budete stříhat vlasy, až po to, kde musíte jíst, i když zrovna nebudete mít chuť. Samozřejmě si budete moct vydělávat peníze v reklamě, když využijete své slávy, proto také lidé tyhle podmínky přijímají.“
Oba muži vstali.
„Budete s ní hrát rád?“
„Bude to skvělá herečka. Projevila city ve chvíli, kdy všichni chtějí ukázat jen vlastní výkonnost.“
„Nemyslete si, že tahle jachta je moje,“ prohlásil Gibson poté, co kohosi zavolal, aby ji doprovodil ke člunu, který ji doveze zpátky do přístavu.
Dobře pochopila, jak to myslel.
Příspěvků: 0