Epika Srdce

  

 

Prolog

  

Byla jsem malá,

 

asi šestiletá,

když tatínkovi dali na ztišení koliky

lék. 

„Pošlu sem pro něj sanitku.

A ty si zatím sedneš k posteli,“

řekl mi pan doktor,

„a budeš na něj mluvit.

Pořád na něj budeš mluvit, 

aby neusnul.

Nemusel by se

probrat.“ 

 

Tak jsem se, šestiletá, postavila smrti.

 

V zadním dvoře

smrt se smála,

až se popadala 

za břicho.

„Pískle!“

Ale nevešla.

 

Vím to téměř jistě.

Ten neznámý venkovský doktor

vložil mi tenkrát do rukou

jednou provždy

slovo – zbraň. 

 

Ars poetica

 

Z pevného břehu věcí

balvan se náhle trhá

a řítí

na hladinu našich snů

 

Nejprve se dusíme vzedmutou vlnou,

potom dlouho, dlouho polykáme rmut

a ještě déle v sobě nosíme tíhu k nepřežití…

Potom začínáme kámen pojídat,

částečky vyplavovat až odněkud ze dna, 

formovat z nich nový,

pevný břeh

 

Tak vzniká báseň

 

Láska

 

Ty nevíš, 

že jsem se spolčila 

s živly.

 

Jako vichr vpadám a lámu, 

jako voda beru a nevracím, 

jako oheň hltám a pálím.

 

Přimykám se k tobě

těsně 

jako vzduch.

 

Spolčila jsem se

s živly, 

ale ty o tom nevíš.

 

…………..

 

Mou lásku je těžké unést,

bez mé lásky je těžké se obejít.

 

Povzdech

 

Nebe lehlo jako bernardýn 

na můj práh

a ztěžka oddychuje…

Odletěli…

Odletěli ptáci,

ti se zjara vrátí.

Odletěla léta,

nevrátí se nikdy. 

V temném kosmu

dráhy

skutečných 

i neuskutečněných 

letů.

 

V oku uragánu

/Jankovi/

 

Kolem nás 

harcuje 

sveřepý oceán

 

Tady však 

déšť

štíhlými prsty zapisuje noty

do notových řádků

brázd

Klíčí v nich píseň

Je večer

Krájíš chléb

Spolu s chlebem

přijímáme navzájem svá slova

jako hostie

Člunek proletuje osnovou,

ze vzpomínek,

radostí 

a žalů

tká se

plátno vyprávění 

do kronik

Naše dlaně

zastřešují

dítě

V oku uragánu

ty a já

Kontinuita

/Ladě/

 

Hlubokým sněhem

brodím se k tobě,

má lásko

Hlubokým sněhem let

 

Zase ti spočinu v náručí,

blaženě zavřu oči

 

Netikne pták

a nezaskřípe sníh…

 

…. A přitom ty už jdeš,

brodíš se 

hlubokým sněhem

v mých stopách

Půjdeš tak dlouho,

dokud mi nespočineš v náručí,

má lásko

 

Dlouho se budeš brodit

hlubokým sněhem let