Články
O Wiolettě Greg, nominované na Man Bookerovou cenu.
15. března byly zveřejněné širší nominace na Mezinárodní Man Bookerovou cenu. Vedle známých jmen jako Amos Oz či Jen Lien-kche (hosté Festivalu spisovatelů Praha) se v seznamu objevila i polská básnířka a prozaička Wioletta Grzegorzewská, v zahraničí publikující pod jménem Wioletta Greg.
Místo v nadějné dvanáctce si vysloužila svým románem Guguły, který ve Velké Británii vyšel pod názvem Swallowing Mercury (Polykání rtuti) v překladu Elizy Marciniak. Wioletta Greg je druhou polskou autorkou nominovanou na tuto prestižní cenu.
„Guguły“ se říká nezralému ovoci. Ale jen v oblasti polské Čenstochové, odkud spisovatelka pochází. Její román patří k tak zvané literatuře malých vlastí, literárnímu proudu, který vznikl původně mezi polskými exulanty po druhé světové válce. Spisovatelé se nostalgicky a idealisticky vraceli ke krajinám svého dětství, k pro ně nenávratně ztraceným místům. Po roce 1989 v tomto směru nadále psali současní polští spisovatele – Olga Tokarczuková, Andrzej Stasiuk či Paweł Huelle. Jejich malé vlasti už ovšem nejsou tak idylické, ve svých prózách ukazují místa, kde docházelo po válce k výměně obyvatel (vysídlení Němců, přesun Poláků z Východu) a kterým jaksi schází tradice, paměť, kořeny. Wioletta Greg na to jde trochu jinak. Svou „malou vlast“ spojuje s bildungsromanem a magickým realismem. V krátkých, několikastránkových kapitolách vypraví příběh dětství a dospívání své hrdinky, Wioly, v malé polské vesnici osmdesátých let. Její rodina je věřící tím zvláštním vesnickým způsobem, kde se katolicismus přirozeně mísí s téměř pohanskou pověrčivostí. Když se Wiola narodí, matka jí uváže na zapěstí červený provázek. Proti zlým kouzlům. Když Wiola zabije pavouka, přijde bouřka. Za trest. Autorce se podařilo vyhnout jak příliš pohádkové představě dětství, tak i obrazu dospívání jako nevyčerpatelného zdroje traumat. Pro Greg je dospívání proces, který nikdy nekončí. Otec vypravěčky říká: „Podivně je ten náš svět uspořádaný. Ani jsem se nerozhlédl a už mi říkají, že jsem starý, a přece uvnitř jsem pořád jako ty guguły.“
Wioletta Greg od roku 2006 žije s manželem v Anglii, na ostrově Wight. Předtím, v Polsku, vedli v letech 2003–2005 literární časopis a nezávislé nakladatelství Bulion („bujón“). Debutovala jako básnířka. Ve své první sbírce Wyobraźnia kontrolowana („Kontrolovaná imaginace“, 1997) reinterpretovala příběhy z řeckých mýtů či starých polských dětských říkanek. Ve poezii, podobně jako v próze, často čerpá z vlastního života. Zároveň kritici zdůrazňují, že její poezie je vždy balancováním na hranici mezi sněním a bdělostí, mezi jedinečnou imaginací a tvrdými fakty. Čtu tyto básně především jako básně o paměti. Nebo lepé řečeno – o pamětích, protože není tady jedna paměť, ale objevují se tady postupně další a další příběhy, všechny stejně subjektivní, poznamenány vlastní osobitou zkušeností, psal o sbírce Inne obroty („Jiné oběhy“ 2010) kritik Jakub Sajkowski. V roce 2015 sbírka Finite Formulae and Theories of Chance byla nominována na cenu Griffin Poetry Prize, jednu z nejdůležitějších básnických cen na světě.
Úzký výběr k Man Bookerově ceně bude oznámen 20. dubna.
*****
Autor: Anna Militz
Pochází z varšavské čtvrti Praga, od roku 2011 žije na pražské Letné. Vystudovala bohemistiku na FF UK v Praze, v současnosti studuje polonistiku na FF UP v Olomouci. V roce 2012 při své práci na biografii Jany Černé (Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse) objevila dopisy Mileny Jesenské z věznic v Drážďanech a na Pankráci a z koncentračního tábora Ravensbrück, které byly do té doby považovány za ztracené. V roce 2016 vyšel soubor básnického a povídkového díla Jany Černé s názvem Tohle je skutečnost, Anna Militz se na titulu podílela coby editorka.
Příspěvků: 0