Zprávy
Síň slávy amerických básníků přijala Sylvii Plath
Těsně předtím, než Sylvia Plath zemřela, napsala matce: „Píšu nejlepší básně ve svém životě. Ty mě proslaví.“ Jmenovaly se Ariel a měla pravdu. Bylo to právě 7. listopadu, kdy byla Plath v katedrále St. John the Divine přijata do síně slávy amerických básníků. Její pamětní medaili s verši: „Toto je světlo mysli, chladné a pozemské“ z básně Luna a tis, odhalili v neděli na večerní bohoslužbě.
Ve čtvrtek večer se na počest Plath v St. John the Divine uskutečnila oslava. Karen Kukilová, vydavatelka kompletních deníků Plath, hovořila o její vášni pro poezii a básnířka Annie Finchová označila způsob, kterým používala anglický jazyk, jako drsně okouzlující – poctivou a záměrnou kakofonii zvuků. Karen Kukilová pustila rozhovor se Sylvií Plath, který natočilo rádio BBC. Bylo vskutku úžasné slyšet její odtělesněný novoanglický britský přízvuk, kterak se rozléhá hlavní lodí krásné a ohromné katedrály. A co teprve básníci skupiny louderArts, kteří se zmocnili myšlenky Annie Finchové, a zarecitovali několik básní Plathové – jejich hlasy se odráželi ode zdí katedrály a zanechávaly za sebou strašidelnou ozvěnu dávno potom, co zavřeli ústa.
Zajímavým okamžikem dění byl příchod Paula Muldoona, editora poezie z New Yorkeru. Přečetl Tatínka. Nápad vybrat básníka – muže (a otce), který čte verše jako: „Každá žena miluje fašistu/okovanou botu surovce v obličeji/brutální srdce surovce jako jsi ty“ mě přišel nevhodný, ale v provedení Muldoonova irského zpěvného zesíleného rytmu, báseň prozářil novým leskem.
Tento podzim byl pro obdivovatele a badatele Plath významný. V říjnu divadlo 59E59th v rámci Festivalu Plath představilo rozhlasovou hru Tři ženy a vystoupení pro jednu ženu: „Přála bych si mít Sylvii Plath“, které napsala a odehrála Elisabeth Gray. Časopis New Statesman otiskl nepublikovanou báseň Poslední dopis od Ted Hughese, která obšírně vypráví o poslední noci, kdy byla Plath naživu a oživuje tak zájem o její tvorbu. Dvacátého sedmého října uplynulo sedmdesát osm let od jejího narození. Přijetí do básnické síně slávy nepochybně pomůže zesílit význam Plath coby přední americké básnířky. Verše z básně: „Dopis v listopadu“ dokonale zachycují pocit, který máme z jejího zbrusu nového uznání: „Jsem tak přihlouple šťastná/Moje holínky/Čvachtají si čvachtají přes nádhernou růž.“
úryvek z The New Yorkeru (listopad 2010) přeložil Petr Soukup
Příspěvků: 0
