Aktuální
Kdo je Jana Prikryl
Pokud čtete literární časopis The New York Review of Books, určitě jste se setkali se jménem Jana Prikryl a možná vás stejně jako nás zarazilo česky znějící jméno. A nemýlili jste se – Jana Prikryl má český původ a je úspěšnou literátkou.
Jana Prikryl je nejen básnířka, ale také esejistka a šéfredaktorka významného literárního časopisu The New York Review of Books. Své básně nejdříve publikovala v různých časopisech. Až v minulém roce knižně vydala sbírku básní s názvem The After Party (red. překlad Po večírku). Soubor básní, věnovaný zemřelému bratrovi, se dotýká tématu dětství, minulosti, smrti či vyměřenému času, který v pozemském životě máme. Publikace byla kritikou přijata velmi kladně. Minulost a dětství jsou v jejím reálném životě zasazeny do České republiky.
Rodina pochází z Ostravy. Zde se narodila i Jana, ale ještě v jejím předškolním věku rodiče emigrovali. Nejdříve do Rakouska, odtud do Kanady, kde strávila zbytek dětství a absolvovala na bakalářském stupni Univerzitu v Torontu. Na přelomu století se Jana Prikryl usadila v Dublinu. V roce 2003 se přestěhovala do New York City. Zde pokračovala ve studiu a získala magisterský titul. V New Yorku stále žije.
Cestování a častá změna bydliště se nevyhnutelně projevují v její básnické tvorbě. To možná vysvětluje i příčinu jejích dalších témat: rozpolcenost, nostalgii, pocit odcizení. Mnohé z básní filtrují její ranné vzpomínky. Její estetika je pestrá, kaleidoskopická, s dětsky udržovanou představou hojnosti, kterou si vypůjčila z českých pohádek.
Do své tvorby vstupuje sugestivně a nedistancuje se od svého já – zatímco mnozí umělci píší spíše objektivně, ona zdůrazňuje svou osobu jako postavu hrající důležitou roli. „Je spousta básníků,” říká, „kteří popisují zrnité černobílé fotografie jemně nestranným tónem, jako kdyby fotografie a básně nebyly aktem jejich výběru a rozhodnutí.”
V její literární činnosti zaujímají významné místo také eseje. Zabývá se fotografií a filmem. Okruh jejích zájmů ve filmovém světě není nikterak omezený – jednou se věnuje českému filmu Jaromila Jireše, podruhé seznamuje čtenáře s hereckými hvězdami 19. a 20. století, jako je Buster Keaton či Sarah Bernhardt.
Prikryl spolupracuje s dalšími časopisy, jako jsou The New Yorker, London Review of Books, the Paris Review nebo The Poetry Society of America. V roce 2009 se v rozsáhlé eseji zastala Milana Kundery a nezasvěcenému americkému čtenáři se snažila osvětlit nejasnosti vyvolané článkem v časopise Respekt. Ačkoliv Jana Prikryl píše anglicky, v loňském rozhovoru pro the Paris Review řekla, že češtinu nezapomněla.
Obdivuje tvorbu T. S. Eliota a Sylvie Plath. Básně i články Jany Prikryl zatím nebyly přeloženy do češtiny. Z její sbírky The After Party přikládáme báseň Timepiece:
Do not lose hope.
We found new hope.
There is no hope.
You have to hope.
It’s my last hope.
There’s always hope.
It grows on trees.
-zpracováno ze zahraničního tisku
Příspěvků: 0