Články
Světoobčan Stefan Zweig
Podle Stefana Zweiga zničila první a druhá světová válka celý jeden způsob života. Takový, jenž se uchoval v jeho citlivých přímočarých povídkách. Ve 20. a 30. letech platil rakouský spisovatel Stefan Zweig za jednoho z nejznámějších světových spisovatelů. Se začátkem druhé světové války ale začala jeho reputace – zejména v anglicky mluvících zemích – upadat. V poslední době začala jeho hvězda opět zářit.
Zweigovy povídky začínají znovu vycházet. V Británii hlavně díky nakladatelství Pushkin Press, které se soustředí zejména na překlady evropské literatury. V tomto ohledu si drží vedoucí pozici na trhu. Určitě jde o jeden z nejlepších literárních počinů poslední dekády. Vytažení Zweiga z obskurních vod je čestné a působivé. Jeho povídky prostupuje obrovská psychologická ostrost; jsou stejně tak čtivé jako duchaplné. Autorův smysl pro morálku nikdy nepůsobí jako moralizování.
Pokud chceme porozumět Zweigovi, který byl nepraktikujícím Židem, musíme si uvědomit, jakou váhu dával své identitě Evropana a světoobčana. Nepovažoval se za pouhého občana Rakouska-Uherska. Narodil se v roce 1881 do bohaté vídeňské rodiny. Ve svých memoárech Svět včerejška – vydané byly až posmrtně v roce 1943 – píše, že rodiče pohlíželi na svůj život jako by „byl domem z kamene“. „Dnes, teď, kdy ho velká bouře zničila, konečně víme, že svět bezpečí byl zámkem ze snů.“
Nejjasnější a nejpozoruhodnější jsou Zweigova literární díla, která mají co dočinění s oním starým světem, jehož kulturní hodnoty válka zničila. Někdo by si mohl myslet, že byl Zweig dekadent – zejména kvůli svému důrazu na „staré dobré časy“ císařství. Jak napsal Paul Bailey: „Zweig uvádí dekadenci do souvislostí. Nevychutnává si její přitažlivost a už vůbec není sprostý. Jeho estetickým záměrem bylo zahrát na strunu lidství. Dělal to s odzbrojujícím vkusem, až se čtenář zastyděl, třebaže si už dřív vytvořil svůj vlastní pohotový názor“.
Navíc byl Zweig zarytým pacifistou. Během první světové války šířil své názory a jeho působení připomínalo francouzského spisovatele Romaina Rollanda.
Jedna z Zweigových povídek ze sbírky Amok popisuje umělce Ferdinanda, který namísto odvodu utekl do Švýcarska. Když ho povolávací rozkaz nakonec dostihne, cítí nevysvětlitelný závazek a chce ho splnit. Jeho manželce to přijde nechutné. Napětí způsobené Ferdinandovým smyslem pro povinnost, pacifistickým přesvědčením a láskou k manželce je výjimečně silné.
Také příběhy jeho dalších povídek ovlivňuje hrozivý stín války. Fantastic Night (1922) vypráví o baronovi, který padl v bitvě u Rawa-Ruska v roce 1914. V nedokončené próze Wondrak, kterou psal během války, vystupuje jako hlavní postava matka, posedlá svou láskou k synovi. Snaží se syna dostat z armády, až se kvůli tomu dostane do rukou úřadů. Incident On Lake Geneva (1936) sleduje ruského vojáka, jak se snaží dostat ke své rodině a přitom se utopí. Jacob Mendel je hrdinou další povídky. Je politickým neviňátkem, jehož život se ocitne v troskách poté, co ho obviní ze špionáže. Až to u srdce zabolí.
V každé z těchto povídek jsou nevinnost a příslib pacifistické morálky buď smetené ze stolu, nebo v obrovském ohrožení. Zweig různorodě popisuje válku jako „hodící se opilství“ Evropy, „bláznovský vtip rozehraný generály a diplomaty v jejich vlastní prospěch“, „zvláštní a nelítostnou sílu chránit celý svět pod sebou“ a jako důvod proč stavět „ty malé křížky… které teď pokrývají evropský kontinent od jednoho konce k druhému“.
Říká se, že když na Berlínské univerzitě pálili jeho knihy, utíkali zrovna manželé Zweigovi nejdřív do Británie. Odtud odjeli do Brazílie. Tam oba v roce 1942, poté co slyšeli zprávy, jak Japonci dobývají Dálný východ, spáchali sebevraždu. Přesto jsem přesvědčený, jak to tvrdí Clive James, že Zweigův poslední čin souvisel se strašným steskem po zmizelém světě. „Už věděl, že nacisti válku nevyhrají…věděl, že už vyhráli jinou válku. Tu, na které záleželo.“
Přeložil Tomáš Rákos
Autor: Chris Power pro The Guardian
Foto perex: Plasticshore, flickr, CC
Foto: Wiki Commons
Příspěvků: 0