Liberální demokracie na kraji útesu

Grunberg vypráví o italském číšníkovi, který odmítl velké spropitné z morálních důvodů a komentářem „Je to přeci nezdravé brát takové spropitné, celé je to nezdravé“. Tento příběh se odehrává v Davosu, což je Švýcarské město, které je pro některé lidi (podle autora jich není mnoho) známé tím, že o něm napsal Thomas Mann svůj román Čarovná hora (Magic Mountain). Nutno podotknout, že příběh o morálním číšníkovi se odehrává v době, kdy Davos hostí, jako každý leden, světové ekonomické fórum, kam se sjíždí miliardáři, ekonomové a další složky elitní společnosti světa. Grunberg vyjadřuje určitou vnímavost k dané situaci, ale na rozdíl od číšníka nevidí problém ve velkém spropitném, ale celé společnosti. Pozastavuje se nad tvrzením „je to všechno nezdravé“, čímž číšník poukazuje na dekadentní chování a zřejmou opulentní nadřazenost návštěvníků ekonomického fóra. Grunberg nás ale varuje před nebezpečím, které přichází z označování menšinové skupiny lidí „nemocnými“. Autor článku upozorňuje, že touto cestou se vydalo Německo ve 30 letech minulého století.

Dirk Kurbjuweit
foto: Getty images

Německý spisovatel a novinář, Dirk Kurbjuweit, nedávno napsal článek o umírající demokracii v německém týdeníku Der Spiegel. Grunberg nám předkládá informace o čem Dirk Kurbjuweit konkrétně psal a navazuje svůj příběh na fakta. Sděluje nám postoj Kurbjuweita k situaci v Německu. Tvrdí, že pokud tradiční strany Německa zcela neodmítnou spolupracovat s pravicově radikálními stranami jako je německé AfD, tak by to mohlo vést k zaniknutí demokracie v Německu. Důležitým faktorem tohoto tvrzení je historie i přítomnost Německa. Po debaklu, který se stal v německém státě Thuringia, kde byl zvolen ministr z středně pravicové za podpory AfD (něco co bylo předním nemyslitelné) se začíná poukazovat na minulost tohoto státu. V minulém století byla právě Thuringie místem, kde zažil Hitler svůj první úspěch. 

Arnon Grunberg pokračuje odlehčením situace. Jako by se snažil uklidnit sebe i čtenáře. Podle něj bychom neměli tak lehkomyslně přirovnávat historické události s dnešními. Na jednom novoročním večírku, kterého se Grunberg účastnil, mu jeden pár řekl, že se tu cítí jako na Titaniku. Podle Grunberga ale neměli namysli to, že jsme všichni odsouzení k smrti. Naopak. V Davosu si člověk může přijít nedotknutelný, nebo aspoň ta iluze se stane nedotknutelnou.

Arnon Grunberg
Foto: René Volfík, 2012

Grunberg pokračuje úvahou nad metaforami a jejich bezpečím či nebezpečím, které představují. Metafory a varování by se neměly stát našimi seberealizačními proroctvími. Zřejmě tím chce poukázat na panické medializování událostí po světě. Jakákoliv připomínka minulosti, a nejlépe té nejhrůznější jako byla I. a II. Světová válka, vyvolává zájem veřejnosti. Tím pádem všechny média přispívají k šíření nejrůznějších chybných metafor a upozornění. Důležité podle Grunberga ale je, abychom minulost využili k tomu, aby nám osvětlila to, co se děje dnes. Katastrofické události jsou pro lidi velice atraktivní, a když se jedna blíží, tak ji málokdo dokáže pochopit, dokud se nestane její součástí.

Tím však nechce Grunberg nechce říct, že by Kurbjuweit příspíval k šíření paniky nebo lehkomyslnosti zveřejněním svého názoru a metafory s Hitlerem. Naopak důležité je si uvědomit, že většina menšin v Evropě jak východní, tak západní, vítá úpadek demokracie. 

Liberální demokracie je viditelně oslabená a její slabé stránky jsou viditelné pro všechny. Grunberg varuje před domněnkami „Pokud je liberální demokracie tak slabá, musíme být více opatrní“. Naopak. Lidé chtějí katastrofy a nešťastné osudy. Proto Grunberg říká „Pokud je liberální demokracie na kraji útesů a zbývá jí poslední krok před zhroucením, my jsme těmi, kdo jí pomůže k tomu, aby tam spadla.“.

Původní Grunbergův článek najdete zde.