Dvakrát Kunderovi

Neočekávaný dar

Neočekávanou novinkou je rozhodnutí manželů Kunderových darovat svou osobní knihovnu Moravské zemské knihovně, kam se má převést z Paříže už letos na podzim. Na Twitteru se k rozhodnutí vyjádřil i ministr kultury, Lubomír Zaorálek slovy:
"M. Kundera vždy tvrdil, že autor a nikdo jiný je absolutním pánem svého díla. To, že se právě svou tisíci svazkovou knihovnu rozhodl věnovat Moravské zemské knihovně, je obrovskou událostí. Budeme to my, kdo bude mít k jeho dílu nejblíže. Tento dar snad ukazuje, že i autor má nejblíže k této zemi."

A co všechno je tedy součástí daru Moravské zemské knihovně, která je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR? Podle iDNES.cz se jedná o "díla Kundery v češtině i ve více než čtyřiceti světových jazycích. Počítá se s jejím rozšiřováním o další česká i zahraniční vydání, a to na základě dohody se správci autorských licencí."
Podle sdělení MZK obsahuje archiv i exkluzivní materiály jako "články psané Milanem Kunderou, články o něm, kritiky Kunderových knih sbírané v průběhu let jeho vydavateli u nás i v zahraničí, množství výstřižků z novin, autorizované fotografie nebo i kresby z ruky Milana Kundery."

Mluvčí Moravské zemské knihovny v Brně, Radoslav Pospíchal, také upřesnil, co má instituce s materiály v plánu. Archivy mají být přístupné čtenářům především v digitální podobě, v originále pak spíš pro vědecké účely. Pro sbírku navíc připravují speciální místo v samostatné studovně, která ponese označení "Knihovna Milana Kundery", kde budou probíhat i tematické události jako jsou autorská čtení či diskuze.

Milan Uhde

Také biografie Kundera: Český život a doba od Jana Nováka je už od svého vydání v červnu stále velmi diskutovanou publikací. Možná i proto, že někteří téměř 900 stránkovou knihu teprve dočítají. Co však Novák do knihy mimo jiné nedostal, jsou paměti Milana Uhdeho, dlouholetého přítele Milana Kundery. Jeho vyjádření se povedlo získat až Janě Machalické z Lidovek.cz, která s českým spisovatelem, dramatikem, scenáristou i politikem udělala rozhovor o Kunderovi a publikaci, v níž Uhde odmítl vystoupit. Jaký byl jeho první dojem z knihy?

"Byl jsem jat obdivem nad množstvím materiálů, které Jan Novák snesl. Vypátral lidi, které jsem znal jen matně. To je hodné uznání. Pokud jde o dohledávání dokumentů, nebývají spisovatelé tak pečliví, vymýšlejí si a jsou líní. Zároveň ale neobjevil všechno a některé důležité zdroje nevzal v potaz, i když o nich měl vědět. To se v první řadě týká kritika Kunderovy generace Jiřího Brabce, který o něm psal a dodnes se o něm kvalifikovaně vyjadřuje. Navíc to byl kamarád kriticky smýšlející. On by ale Jana Nováka orientoval jiným směrem než tím, kterým se vydal..."
V rozhovoru pak upřesňuje, že je podle jeho učitele Olega Suse první zásadou autora pochopit, pokud ho chce člověk vyvrátit nebo podvrátit, což se však podle Uhdeho nepovedlo, protože Novák byl s hodnocením osobnosti hotov ještě před začátkem svého "bádání".

Uhde se snaží s dobrým úmyslem pochopit, proč Novák přistupuje ke Kunderovi tímto způsobem. Novák patří ke generaci, jež nezažila komunismus na vlastní kůži, ale zlomkovitě. Navíc strávil velkou část života v zahraničí, tedy mu nejspíš chybí představa o životě v totalitě. Uhde přitom zdůrazňuje, že osudy těch, kteří tu žili a tvořili, se vzájemně liší, což dokládá i příkladem týkajícím se pohledu na Julia Fučíka. Kunderu následně hodnotí na rozdíl od Nováka jako člověka, který literárně i politicky bloudil. Jak Uhde, tak další významní umělci v té době (Halas, Černý, Holan, Kolář) nebyli "zištní lapači větru", ale také věřili, že je komunismus lékem na nemoc vrcholící ničivou válkou způsobenou kapitalisty.

Novák se podle něj nedorozuměním domníval, že kolem Kundery vznikl mýtus, ale očima Uhdeho byl u nás přístup ke Kunderovi vždy kritický. Novák tedy na základě své domněnky vybudoval například neexistující paralely mezi postavami Kunderových románů a jeho skutečným životem a vyhodnotil ho jako jakéhosi sexuálního devianta, což přísluší spíš přístupu bulvárního novináře, který bere složité Kunderovy hrátky jako doslovná fakta, zatímco pro Kunderu to byl aspoň v určité době způsob, jak zpochybňovat identity a nebrat věci vážně. Za další Novákovo nepochopení pak považuje výklad knihy Slavnost bezvýznamnosti, který Novák vnímá jako důkaz Kunderova kladného mínění o Stalinovi, zatímco podle Uhdeho se jedná o sžíravý portrét nebezpečného masového vraha a považuje Novákův pohled za "vyšetřovatelskou slepotu".

V rozhovoru se pak Uhde už úplně pozastavuje nad zveřejněním extrémně osobních a intimních detailů typu domněnek nad rychlostí autorových spermií, které vnímá jako "za hranicí férového sdělení" a považuje je za neobhajitelné. Naopak oceňuje, že naše kritika neztratila lidský rozměr a nepovažuje daná tvrzení za senzaci.

Závěrem shrnuje, že Novák umí úspěšně vyprávět o hrdinech, s nimiž se ztotožnil, ale na Kunderu prostě nestačil.

Rozhovor Machalické s Milanem Uhde si můžete v plném znění přečíst v článku na Lidovkách.cz.