Básně
Rainer Maria Rilke: Sedmá elegie
V novém překladu Milana Suchomela vydalo nakladatelství Pavel Mervart, Edice současné české poezie v roce 2017 ve svazku Elegie z Duina, Sonety Orfeovi.
...
Sedmá elegie
.
Po ničem neprahni už, nechť dospělým hlasem
se rozezní tvůj vlastní křik; sic křičels čistě jak ptáci,
když roční čas je přiměje vznášet se takřka v zapomnění,
že nejsou než živořící zvěř, nejen samota srdce,
které je vrhá v blaženost, v horoucí nebesa. Nejinak
prahnul bys –, aby neviditelná ještě
přítelkyně poznala tě, tichá, ve které zvolna
odpověď procitla a nad vyslechnutým se hřeje, –
nad tvým osměleným citem se její cit vznítil.
.
Ó, až jaro snad pochopí –, že není zde místa,
které by nezvučelo zvěstováním. Nejprv ten malý,
tázavý názvuk, jak narůstá ticho,
do dáli obmlčí ho i přisvědčí mu přečistý den.
Pak stupně vzhůru, stupně-výzvy vzhůru k vysněnému
chrámu budoucnosti –; potom trilek, chrlič,
který k strmému výtrysku pád už předejímá
v tolik příslibné hře... A před sebou léto.
.
Nejenom všechna ta letní jitra –, nejen
jak se mění v den, jenž září, dřív nežli začal.
Nejenom dny, které vedou si citlivě s květy
a ve výši mocně mezi vzrostlými stromy.
Nejen zbožná úcta v těch rozpoutaných silách,
nejenom cesty, nejen navečerní louky,
nejen po pozdní bouřce rozjasnění a oddech,
nejen usínání, dřímotné snění večer...
ale ty noci! Ale ty vysoké, letní
noci, ale ty hvězdy, ty pozemské hvězdy.
Ó, být jednou mrtev a znát bez konce
všechny ty hvězdy: jak, jak na ně zapomenout!
.
Hleď, zavolal bych milou. Ale ta by nepřišla
sama. Z rozpadlých hrobů by povstaly
dívky a přišly by s ní... Neboť jak,
jak přestat s voláním, když voláš už? Ten, kdo tone,
nepřestal hledati zem. – Co jste, děti,
přijaly za své, nepřestává platit.
Nevěřte, že osud je víc než blízkost dětství;
kolikrát jste předháněly milého, šťastně
popadaly dech, běžely do nikam, v šíro.
.
Je nádherné být tady. Vy jste to věděly, dívčiny, vy též,
snad že jste strádaly, klesaly –, v nejbídnějších
ulicích města, v hnisu a mezi odpadky.
Nicméně po tu hodinu, ani ne celou snad,
byl každý vjedno s časem až nezměřitelným,
od chvíle k chvíli –, ta hodina měla v sobě
bytí. Všechno. Žíly bytí plné.
Zapomínáme však lehce, co sousedův smích
odpírá nám a závidí. Zviditelňovat
chceme, kde přece nejviditelněji se nám štěstí
teprve dává poznat, když je měníme v sobě.
.
Nikde, milovaná, nebude svět než uvnitř.
Život se ubírá v samých změnách. Do ztracena
ubývá vnějšku. Na místě bytelného domu
se napříč prostírá smyšlený obrazec, pomyslný,
jako by celý pořád ještě dlel uvnitř v mozku.
Rozlehlé špýchary moci tvoří si duch doby,
ze všeho těží beztvaré napětí a tlak.
K chrámu se víc už nezná. Takovou marnost srdce
si ušetříme. A kde něco přesto přetrvá,
vymodlené kdysi, vysloužené, vyklečené –,
vytrácí se už, tak jak to je, nedohlednu vstříc.
Mnozí to nespatří vůbec, ne že by vnitřně
stavěli to teď s pilíři a sloupy, o mnoho větší!
.
Každá tupá obrátka světa má vyděděnce,
jimž nepatří ani to dřívější, ani to blízké.
Vždyť i nejbližší je vzdáleno lidem. Nás to
nemá mýlit; ale dodat sílu ochraňovat
ten poznaný ještě tvar. – Stávalo to mezi lidmi,
prostřed osudu to stálo, ve zkáze, zmatku
kudy kam to stálo, bylo to a sklánělo
k sobě hvězdy z bezpečných nebes. Ukáži to
tobě, anděli, tady! ve tvém zření
nechť zachráněno posléz to zpříma stojí.
Sloupy, pylony, sfinga, dóm, který se vzpírá
z šedi cizího nebo dávno vyhynulých měst.
.
Nebyl to zázrak? Jsme to my, anděli, žasni,
ó, vyprávěj, že jsme to svedli, síla dechu nestačí mi
k slavení. Ó, svěřené nám prostory, naše
prostory, přec jsme nenechali ležet ladem.
(Jak nesmírné musely být, nevyplnila je
ani celá tisíciletí našeho cítění.)
I věž byla veliká, není-liž pravda? Byla
i vedle tebe velká, ó, anděli? Chartres
byl velký –, a hudba stoupala nad nás. Ale jen ta
jediná milá –, oh, sama u nočního okna...
sáhne ti na kolena –?
Nevěř, že svádím.
A kdybych i sváděl, anděli! Darmo.
Když volám, vždycky hledám cestu; proti proudu
té síly nevykročíš. Jak napřažená
paže je mé volání. K stisku vzhůru
otevřená dlaň otvírá se ti dál
jako štít a varování.
Neuchopitelná.
..
...
Vybral a připravil Patrik Hlavsa.
Příspěvků: 2