Básně
Básně Márie Uhrinové
Publikujeme ukázku z veršů básnířky Márie Uhrinové.
.
Motýl za sklem
.
Secesní dítě hledí na zoufale křičící ulice
Ve výloze sněhem zapadlé
ladná obnažená ramena
jen květy halí
Netuší, co znamená
ten města tep a lidské míjení
Tak moc milujeme krásu
Tu letitou i poučenou
Art nouveau se prodává samo
V ulici Ferdinandově stará žena natahuje ruku
Stydět byste se měla, dámo
Kapličku zlatou znesvětit
Tak před sto lety i dnes
je potřeba odhodit nelásku
Všech těch, co navždy jsou hluší
Za plynulou vlnící se křivkou
ornament zlatavý tuší
turista čilý, milodar hází
Panenko z plakátu, zastav svůj krok
Každý další odfoukne tvůj pel
Co na to, ty, národe?
Že zbyde prázdná skořápka
Že vše je na prodej
Všechno i epopej
Secesní děvo mnoha krás
Tvé pentle a nevědomí bolí
Mám o tebe strach
Jak o člověka, který nic netušíce
touží projít čirou skleněnou stěnou
neboť na její druhé straně poletuje motýl
.
Psáno v Divadelní kavárně Nové scény ND, naproti Domu u Topičů
.
.
Na prahu stáří
.
Lidský čas běží jak zběsilý kůň
Jen nedávno, cos zval život na souboj
Dnes, vylekaný konfliktem, hledáš spíš smír
Zachránit batole z balkonu v osmém patře
Nesouhlasit s názorem mocných
Je v mládí přirozeným aktem srdce
.
Unaven pohromami života hledáš důvod, proč jít dál
Potvrzení, že má smysl pokračovat v cestě
.
Mistr řekl, že cesta je cíl
Stále tomu chceš věřit
Na prahu stáří tušíš,
že tvá poslední cesta vede do Narajamy
.
.
Rozhovor v noční zahradě
.
Hvězdnatá obloha je polštářem světa
Nad bylinkovou zahradou bývá tak svěží
Nad bojišti poduškou krvavou
Prý hvězdy jsou výstřely andělů
Proti komu?
Ve zdech barokního Hospitalu zní nářek starých mužů
Slyšíš?
I po staletích klepou protézy o dlažbu
Víš, proč jsou války?
Aby lidí bylo míň
Aby lidi vůbec nebyli
Protože svět vznikl bez lidí
A taky skončí bez lidí
Stačí opravdu věřit,
že po smrti ulehneme
do postele s vůní Mateří doušky?
.
.
Mária Uhrinová se narodila na Slovensku ve druhé polovině bájných šedesátých let ve znamení Lva. Již jako studentka psala básně a dramatické skeče, které publikovala ve studentských časopisech a ve slovenském rozhlase. Vystudovala dramaturgii na pražské DAMU a v Praze už zůstala. Publikovala v českém i slovenském jazyce. Stála u vzniku několika pražských scén (Dejvické divadlo, Strašnické divadlo, aj.), učila herectví a inscenační tvorbu, věnovala se redakční a lektorské činnosti, publikovala texty o kultuře a umění (Český rozhlas, Literární noviny, Divadelní noviny, Mosty, Dotyky, Naše rodina, Listy, Harmonie, Opera plus, Místní kultura a další). V poslední době se věnuje organizování komunitních projektů, publicistice a vlastní tvorbě. Píše poezii, prózu a texty pro divadlo.
Příspěvků: 1