Próza
Ayşe Kulin: Ptáci se zlomenými křídly
Ayşe Kulin (1941) patří k nejproduktivnějším, nejoblíbenějším a také nejvydávanějším současným tureckým spisovatelům. Její úctyhodné dílo čítá více než třicet titulů. Možná ještě delší je výčet jejích literárních ocenění. V Turecku vycházejí její knihy opakovaně ve statisícových nákladech, mnoho z nich je přeloženo do řady světových jazyků.
V češtině vyšel první překlad z autorčina díla v roce 2016. Román Poslední vlak do Istanbulu (v originále Nefes, Nefese) pojednává o záchraně tureckých, ale i netureckých Židů z nacisty okupované Francie.Vychází ze skutečných událostí, dodatkem k románu je i výčet tureckých diplomatů za druhé světové války ve Francii a v dalších evropských zemích, kteří se na záchraně Židů podíleli. Román je zasazen do historického rámce, nicméně hlavní hrdinové jsou fiktivní a významnou roli zde, jako v řadě dalších autorčiných románů, hraje ženská hrdinka.
Nejinak je tomu i v jednom z posledních románů Ayşe Kulin, který vyšel v letošním roce v českém překladu v nakladatelství Host. Román Ptáci se zlomenými křídly (v originále Kanadı Kırık Kuşlar) vychází opět ze skutečných událostí.
Sleduje osudy čtyř generací rodiny německých židovských exulantů v Turecku. Jde o fiktivní hrdiny, byť mnoho vedlejších postav románu je skutečných. Jedná se o německé, židovské, ale i další vědce a umělce pronásledované nacisty, které pozval do Turecka prezident Atatürk. Tyto lidi se podařilo zachránit před tragickým osudem jejich souvěrců v nacistickém Německu. Ani v Turecku však neměli na růžích ustláno.
V první generaci se příběh soustřeďuje na rodinu německého židovského patologa organizujícího nábor pronásledovaných vědců do Turecka. Ústřední postavou se postupně stává dcera Suzan, která přichází do Turecka v útlém dětském věku.
Suzan se rychle sžívá s tureckým prostředím, brzy se naučí turecky a později přijímá turecké občanství. Je svědkyní zásadních zvratů moderní turecké historie, všeobecného smutku nad úmrtím prezidenta Atatürka nebo tragického protiřeckého a protikřesťanského pogromu v roce 1955, který učinil konec multikulturnímu a kosmopolitnímu prostředí Istanbulu. Toto prostředí Suzan formovalo, dotvářelo její charakter a toleranci.
Vdává se za syna svých tureckých sousedů, kterého zná od dětských let. Jejich intimní sblížení neodpovídá tehdejším tureckým konvencím. Suzan otěhotní před svatbou, sňatek musí proběhnout před stanoveným termínem. Vyvolává to pnutí a rozpory v obou rodinách. S manželem prožívá Suzan další zvraty tureckých dějin druhé poloviny dvacátého století. Tehdy už na scénu vstupuje jejich jediná dcera, jíž se však román dotýká jen zprostředkovaně. Jestliže Suzan a její muž žili celý život ve šťastném manželství, jejich rozevlátá dcera Sude ovlivněná volnomyšlenkářskou generací „květinových“ dětí šedesátých let, cestuje po světě, nežije v pevném manželském svazku, a potomka plodí jen proto, aby měla někoho blízkého. S otcem dítěte se prakticky nevídá. Ani ten zprvu nejeví o dítě valný zájem. Jejich dcera Esra nakonec vyrůstá v péči své babičky Suziş, jak její jméno vnučka láskyplně zdrobňuje.
Osudy Sude sleduje román očima její dcery. Vyprávění přechází ze třetí osoby do ich formy. Stejně jako se Esřina babička sblížila se svým nastávajícím v pohnutých dnech istanbulského pogromu, i Esra nachází svoji lásku v době rozsáhlých protivládních protestů mládeže. Zde už se příběh odehrává téměř v současnosti, Esra se Suzan například sledují podivný zmařený puč z roku 2016, který Suzan ironicky komentuje.
Suzan se znepokojením vnímá zhoršující se poměry v zemi, rostoucí náboženskou nesnášenlivost a neradostné vyhlídky mladé vzdělané generace. Ačkoliv ona se přes svůj německo-židovský původ stala tureckou vlastenkou a zvolila si život ve své nové vlasti, teď naopak svoji vlastní vnučku v dopise, který tvoří prolog románu, nabádá k odjezdu do zahraničí. Tady se v románu odráží historický oblouk, který Turecko opsalo od moderní sekulární republiky po autokratický stát zneužívající islám. Román končí odjezdem Esry za přítelem, válečným zpravodajem. Pro Esru, příslušnici čtvrté generace německých židovských exulantů v Turecku, už je vlastí a náboženstvím jen láska.
V dramatické proměně postoje hlavní hrdinky románu se literárním způsobem demonstruje i vztah samotné autorky k současným neradostným poměrům v její vlasti. Neliší se tak od mnoha příslušníků turecké tvůrčí inteligence. Stejně jako oni vyjadřuje i Ayşe Kulin své občanské postoje nejen literární formou.
Román ptáci se zlomenými křídly má dvě volná pokračování s téměř detektivní zápletkou Gordický uzel (Kördüğüm) a Konec (Son), které sledují osudy Esry. V posledním z nich z roku 2018 volí autorka metodu jednotlivých výpovědí zúčastněných postav, v nichž se poutavým způsobem odvíjí děj románu.
Ptáci se zlomenými křídly vycházejí současně v řadě jazyků.
V roce 2017 byla Ayşe Kulin hostem Pražského festivalu spisovatelů.
Čtěte také:
Rozsudek nad útlakem vynese Boží spravedlnost
Ayşe Kulinová: Poslední vlak do Istanbulu /ukázka/
Zatknout spisovatele je jako zasáhnout ptáka v letu
Ayşe Kulinová k situaci v Turecku
Ayşe Kulinová varuje: Každý hlas proti Erdoğanovi by měl být slyšet
Příspěvků: 0