Rubriky
Michel Deguy: Musí tu přece být báseň
Goncourtovu cenu za poezii, která se každoročně udílí za celoživotní dílo, obdržel letos jiskrný génius francouzské literatury Michel Deguy (*1930). K této příležitosti publikujeme tři autorovy básně. Pocházejí z různých období a sbírek, první dvě nebyly v češtině dosud nikdy publikovány. Básně přeložil Denis Molčanov.
Michel Deguy na PWF 2011
Paříž, jínovec
Pro B. D.
Osvícená luna
Znovu černobíle
promítá nad Beaubourgem
Svou němou verzi
Titulky analfabeto
Překládají do desesperanta
Burger Burgerking a Macdo
Třasák noci styl Retro
Řekni mi Guillaume kam jsme to dospěli
Hrozivý chronometrický rozsudek
Odpočet času Tisíciletí
35 00 57 27 57
Ona však bez koní bez psů bez Eumenid
Žádná loď žádný Pierrot neudává směr
Jak jen je možné být
Tak matný a tak oslnivý zároveň
Ona tak panenská a tak těhotná vzdouvaná
Neodolatelně úplňkem proráží anténu antén
Nic jí nezabrání rozjet
Svou vzpomínkovou show světla a zvuky
A nad její zrcadlovou tlamou
Prapředek
Zrcadlí ten čas před časem kdy A-
Frika nepocházela z Brazílie
Atlantický oceán se zvolna šíří
Fontána která byla Nevinných
Je parkovištěm nových přírůstků
Mění své kalhotky střiků prostřed turistů
A náhle zavírá jako Kulturní centrum
Ze sbírky Časté zastávky
Skvělé nadsázky
Voda má ráda jenom nebe
Nechce vidět víc Točí se naznak
V každé pauze Jenom ono
Nehledá jiný důkaz
Kolik mrtvých kolik naživu
Ve své díře svém vězení
Toužili touží po tom co tu je
Zúžení prostoru v Trojici
Kde strom je temný předchůdce
Jako okraje vlnící se vlny tak i
My blízcí dceři milence a stejně
Jako existuje znalost té labilní vlny stejně
Je naše prázdno analýzou duše Co se to
Děje s křikem jenž zní tisíc vteřin tisíc let
Uvažujme Musí tu přece
Být báseň
Cosi pro tuhle chvíli a pro tu zvláštní nakažlivost
Čehosi porovnatelného od vjezdu ke vjezdu
Ten hukot večera pobřeží návratu
Báseň zasahující zvýšený počet lidí
Tak tedy Začni Zkus slovo potom druhé
A ještě Jdi dál Rozhoď ruce Zapojme
Do hry Tichý oceán – poslední vyjádření opakem
Nejrozsáhlejší ze všech tři pětiny Země určené k redukci
Ať může dosednout znamená to smír
Vprostřed ostatních tak jako Pasternak
Se psy čelem k skandujícím nohám deště
Hosta jak tu se psy píše svým hlukem
Přijímá na dlaždičkách
Dokud neustává touha po přežití
Ze sbírky Zpodobení, 1969
Náhrobky ležících
Já ztrácet tě nepřestávám, tím hotelovým pokojem počínaje
Když nahá a zády vykřikla jsi: táhni
Už zapomněl jsem hádku i svoje provinění
Jenže ten papír, tvá páteř prohnutá,
Zátiší dne a skříně
A má víra vestoje bezzubá, že uvidím tě zas
vše přenáší
čas přítomný a unáší
Takovou silou z hodiny na hodinu
Že z hodiny na hodinu není již nic
Než drtící vlna Léthé nesmírné
Tato a další básně byly publikovány na pwf.cz v roce 2011, kdy byl Michel Deguy hostem Festivalu spisovatelů Praha.
Michel Deguy a překladatel Denis Molčanov na PWF 2011
Denis Molčanov je český publicista a překladatel z čínštiny, francouzštiny a angličtiny. Narodil se v Pardubicích, na počátku devadesátých let se přestěhoval do Paříže, kde na Sorbonně vystudoval čínštinu. V roce 1995 procestoval Čínu. Z čínštiny přeložil například romány Gao Xingjiana Hora duše (2010, Academia) a Bible osamělého člověka (2012, Academia) nebo Mo Jenovy romány Krev a mlíko (2013, Mladá fronta) a Země alkoholu (2015, Mladá fronta). Mezi francouzsky píšící autory, které překládá, patří Christian Bobin, Fernando Arrabal nebo Werner Lambersy.
Příspěvků: 0