Rubriky
"Je mi záhadou, co to je národní identita" III.
Rakouský spisovatel a esejista Robert Menasse (62) se z někdejšího kritika Evropské unie změnil v jejího obhájce. Za největší problém v sérii krizí, které otřásají společenstvím Evropanů, považuje nikoli Brusel, nýbrž národní státy. Přinášíme vám jeho druhou část aktuálního pohledu na Evropskou unii a společnost
Vzhledem k obsáhlosti autorovy výpovědi jsme se rozhodli jej publikovat po částech.
První díl si přečtěte zde, druhý zde.
III.
„A pak to celé začne znova od začátku.“
Pokud jde o otázky uprchlíků a Evropské unie, určité odpovědi už existují. Už v roce 2008 nebo 2009, předložila komise na žádost evropského parlamentu dokument s návrhem společné migrační a uprchlické politiky EU. Tento dokument Evropská rada dokonale rozcupovala. Národní ministři řekli: Nemůžeme odletět z Bruselu domů a oznámit tam, že jsme se dohodli přijímat uprchlíky. Cizince! Cizáky! Vyloučeno!
Už tehdy existovaly proudy uprchlíků a xenofobní tendence, ale mělo to hodně daleko do rozměrů roku 2015. Mysleli si, že to můžou nechat jen tak prosakovat a neztratit při tom hlasy voličů. Na základě evropské konvence o lidských právech bylo jasné, že Evropa musí vytvořit nějaký právní rámec, podle kterého se s tím bude nakládat. Tomu zabránila Rada. Pak přišly velké proudy uprchlíků v létě 2015 a v Radě svolali krizový summit. Je třeba neustále připomínat, jak tehdejší ministryně vnitra Mikl-Leitnerová po této schůzi Rady v ORF přišla s tou „radostnou zvěstí“: „Vyslovila jsem veto proti evropské migrační a uprchlické politice, protože si nedáme od Bruselu předpisovat, kolik uprchlíků máme přijmout.“ Tím byla tedy definitivně zmařena celoevropská uprchlická politika, a to pak bylo odůvodnění pro Mikl-Leitnerovou a pak i pro Kurze: Když nefunguje Evropa, musíme mít národní řešení. Chcete-li definici ničemné politiky, tady ji máte.
Z Evropy se musí stát fiskální unie a sociální unie. Potřebujeme stejné sociální podmínky, společný právní stav.
Množství rozmanitých kultur, jazyků a mentalit je evropské bohatství. Nikdo, kdo uvažuje evropsky a politicky podporuje EU, nechce nic unifikovat, jak z toho pořád někoho obviňují kritici. Evropané chtějí jen unifikaci rámcových podmínek. Proč má hlas člověka na Peloponésu mít při volbách menší váhu než hlas někoho z Hesenska? Proč má jedinec v Rakousku platit větší daně než člověk na Slovensku, 40 minut daleko? Proč existují různé sazby daní, různé sociální systémy? Z Evropy se musí stát fiskální unie a sociální unie. Potřebujeme stejné sociální podmínky, společný právní stav. Na této bázi pak každý podle své mentality, své kultury a svých tradic může hledat své štěstí – ať žije a pracuje na kontinentu kdekoli. Jde o suverenitu evropských občanek a občanů, ne o suverenitu národů.
V současné době panuje komplikovaná rovnováha. Stále ještě EU podniká drobné úspěšné kroky, které veřejnost příliš nedoceňuje. Třeba odstranění roamingových poplatků nebo odsouzení amerických koncernů k placení pokut v miliardové výši. Myslíte si, že něco takového by mohla prosadit rakouská, lotyšská nebo maltská vláda? EU to dokázala. Otázka je, jak dlouho tato komplikovaná rovnováha vydrží a jak dlouho se bude moci dál rozvíjet. Pokud by měli zvítězit nacionalisté, pak vím, že zase přijdou neutěšené poměry a dýmající trosky. Nacionalismus měl historicky svůj čas, a my máme tuto zkušenost: zničil evropskou civilizaci. Nemyslím si, že opakování by byla jen nějaká fraška.
Na konci se ale agresivní kolektivy vyřvávající „My jsme národ“ zase rozpadnou v individua, která chtějí lepší život, budou stát před kouřícími troskami a říkat: To už se nesmí nikdy opakovat. A pak to celé začne znova od začátku.
*****
Překladatel: Petr Dvořáček, nar. 1949, FFUK, studium germanistiky a bohemistiky. Do roku 1991 redaktor nakladatelství Academia. Poté překladatel ve svobodném povolání (během doby několik let zároveň redaktor časopisu Germanoslavica ve Slovanském ústavu); člen OP; překlady z větší části z oblasti soudobých dějin (Německo ve 20. století, Protektorát, česko-německé vztahy – mj. Detlef Brandes, J. W. Brügel, Niklas Frank, Brigitte Hamann, Katrin Himmler, Ferdinand Seibt, Reiner Stach aj.) a rovněž beletrie (Wolfgang Koeppen, Wolfgang Hilbig, Robert Menasse, Libuše Moníková).
Příspěvků: 0