Zprávy
Vychází nová kniha Johna Banvilla
Irský romanopisec John Banville je plodným autorem s výjimečným talentem. Napsal patnáct románů. Celkové číslo dosahuje osmnáctky, pokud počítáme tři detektivní romány publikované v posledních pěti letech pod pseudonymem Benjamin Black (Kdo je bez viny – česky vyšlo v roce 2008, Stříbrná labuť a Lemur). Banville se věnuje především beletrii, ale nepohrdá ani literární publicistikou (pro Guardian psal například o Kunderově románu Nesnesitelná lehkost bytí). V tisku se pravidelně objevují jeho recenze a komentáře. Netradičně napsal i o předávání Bookerovy ceny v roce 2005 (hned poté, co ji sám dostal za knihu Moře!).
Díky svému elegantnímu slohu je často srovnávám s Nabokovem. Smyslem pro humor pak připomíná svého krajana Samuela Becketta. Je proto považován za jednoho z nejlepších stylistů současné anglické literatury. „Ve své práci se stále snažím rozpracovat napětí mezi životem v mysli a životem ve světě – fyzickým životem. Životem, který chceme vést. Nesnažím se předávat nějaký vzkaz…Stále opakuji jedno absolutní motto. Přišel s ním Kafka a říká, že umělec je člověk, který nemá co říct. Nemám co říct. Nemám žádný názor na nic. Nezajímají mě tělesná, morální, ani společenská témata. Chci jen znovu vytvořit život. To, jak ho lze pocítit, jak chutná, jak voní. To by mělo umění zkoušet. Myslím, že umění by mělo být až skvostně neužitečné,“ říká o své tvorbě Banville.
Do literárního světa se pod svým pravým jménem vrátil až letos s románem Nekonečnosti (v originále The Infinities). „Kniha Nekonečnosti je komedií vyprávěnou v klasickém stylu. Je to kniha plná řeckých Bohů vstupujících do životů lidí. Banville svůj nový opus charakterizuje jako pokus o smíšení řeckého dramatu se shakespearovskou burleskou.“ Banville tentokrát děj Nekonečností vtěsnal do jednoho jediného letního dne na venkově a za vypravěče si zvolil řeckého boha Herma. V knize tentokrát vypráví příběh umírajícího matematika Adama Godleye, který přišel ještě jako mladík na revoluční teorii. Tento úspěch mu umožnil život v blahobytu a o navázání vztahů se svou rodinou se nestaral.
Stejně jako v jeho nejslavnější knize Moře, i zde uplatnil autor svůj cynismus a mimořádnou jazykovou vytříbenost (za niž byl zároveň kritizován). Paralel by se našlo bezesporu více – hrdinové obou knih mají množství totožných rysů a oba romány se tematicky pohybují v linii motivů pojednávajících o lidské existenci, jejích proměnách a zejména o smrti.
Romány Johna Banvilla si i přes svou jazykovou krkolomnost bezesporu najdou svou čtenářskou obec i v českém prostředí a Nekonečnosti, které podle literárních kritiků „končí nadějně“ se snad ještě letos zařadí do edičního plánu některého nakladatelství.
Příspěvků: 0