Články
Frankfurt v čínském taktu
Čínští spisovatelé sedí ve vězeních, umělci jsou biti a frankfurtský veletrh se podřizuje čínskému diktátu - psal německý tisk. „Nepřijeli jsme sem, abychom dostávali lekce demokracie," odpovídali Číňané, kteří byli čestným hostem největšího knižního veletrhu na světě.
Frankfurt (od našeho zpravodaje) - Čínští spisovatelé sedí ve vězeních, umělci jsou biti a frankfurtský veletrh se podřizuje čínskému diktátu - psal německý tisk. „Nepřijeli jsme sem, abychom dostávali lekce demokracie," odpovídali Číňané, kteří byli čestným hostem největšího knižního veletrhu na světě.
Na úvod byla v kostele sv. Pavla předána prestižní Mírová cena německých knihkupců Italovi Claudiovi Magrisovi, známému u nás zejména díky knize Dunaj. Rozhodnutí o udělení Nobelovy ceny spisovatelce Hertě Müller bylo pouze dodatečnou a nečekanou atrakcí veletrhu, jehož se zúčastnilo skoro 7 tisíc vystavovatelů ze sto zemí. Za svou výjimečnost letošní ročník vděčil čestnému hostu, jímž se stala tentokrát Čína. Slovo „vděčil“ snad není zcela na místě. Ještě před zahájením začalo množství komentátorů pochybovat, zda zvát Čínu mělo v téhle podobě vůbec smysl.
V Číně vychází, jak udávají německá média, přes 200 tisíc nových titulů ročně a součet všech exemplářů prodaných za rok dosahuje až 6 miliard. Je to trh, na němž působí desetitisíce vydavatelství - kontrolovaných státem i pololegálních. Ač čínskou literaturu vydávají v Německu čím dál častěji, stále ji považují za nedoceněnou. Nikoliv však díla autorů jako je nositel Nobelovy ceny pro rok 2000 Gao Xingjian (Kao Sing-ťien) nebo Yu Hua (Jü Chua), jehož román Bratři zde sklízí skvělé recenze.
Tématem číslo jedna se stala otázka svobody projevu. A snad, jak napsal komentátor deníku Die Welt, to byla zvláště „otázka odhodlání, s jakým organizátoři veletrhu byli přichystáni bránit tuhle hlavní zásadu politického myšlení Západu".
Proč ty pochybnosti? Šéf veletrhu Jürgen Boos se, zajisté pod nátlakem čínských kontrahentů, rozhodl odvolat dřívější pozvání pro kritiky čínského režimu: spisovatelku Dai Qing (Taj Čching), která má zákaz v Číně publikovat, jakož i v USA žijícího autora Bei Linga (Pej Ling). Když se však tito dva autoři objevili ve Frankfurtu na vlastní pěst, rozhodnutí na poslední chvíli stáhli a oba zaujali místa na pódiu před veletržním sympóziem. Zaskočení čínští účastníci opustili na znak protestu sál. „Nepřijeli jsme sem, abychom pobírali lekce demokracie, ta doba minula," peskoval vedení veletrhu bývalý čínský velvyslanec v Německu. Boos se sklonil podruhé a odprosil čínské funkcionáře.
Způsob, jakým představitelé německého kulturního světa po sobě sklopili uši při konfrontaci s čínskou propagandou (partnerem veletrhu je Úřad pro tisk a vydávání odpovědný také za cenzuru), většina medií považovala za zahanbující. „V naději, že se pomocí literatury povede dobýt hospodářskou mocnost, jakou je Čína, se frankfurtský veletrh podřizuje čínskému diktátu" – kritizovaly Süddeutsche Zeitung. „Tolerance je něco jiného než podlézání. Kdo před hosty a cizinci popírá vlastní přesvědčení z ohledu na jejich kulturu, ten zaměňuje respekt s bojácností“ - napsala publicistka berlínského Der Tagesspiegel. Připomínaly se taktéž silná slova předválečného spisovatele a novináře Carla von Ossietzkeho: „Nedá se bojovat, když máte v kalhotách více než v srdci“.
Nikdo v Německu nepochyboval o tom, že oficiální čínské straně v podstatě nezáleží na dialogu o umění, literatuře a společnosti, leč na kulturní a hospodářské propagaci vlastní země. Po úsilí vloženém do organizace olympijských her přišel čas na „olympiádu kulturní“. V rámci oficiálního programu čestného hosta za 5 miliónů eur se odbylo na 250 akcí.
V tisícičlenné delegaci ze Země středu ve Frankfurtu bylo přes 50 spisovatelů. Ale největší pozornost vzbuzovali – zejména po zářijovém skandálu – ti, jimž vyjet do Německa zakázali. Zejména Liao Yiwu (Liao I-wu), jenž se zúčastnil událostí na náměstí Tchien-an-men v roce 1989 a skončil pak čtyři roky za mřížemi za veřejný přednes básně „Masakr“. Přestože jeho knížka „Slečna Haló a selský císař“, v níž vypráví o společenském dnu současné Číny, vyšla nedávno v německém překladu, nedostal spisovatel povolení k výjezdu. „Organizátoři prohlásili, že mez pohostinnosti bude překročena, pokud Čína nebude respektovat svobodu projevu a volného toku informací. Spolu se zákazem výjezdu pro Liao Yiwu tato mez byla dosažena“ - napsal Die Welt.
Chyběl také jeden z nejslavnějších současných čínských umělců Ai Weiwei (Aj Wej-wej), autor koncepce Ptačího hnízda, čili olympijského stadionu v Pekingu. V srpnu jej zmlátila bezpečnost v S'-čchuane. Pak skončil v průběhu přípravy výstavy v Mnichově v nemocnici s vnitřním krvácením. Jeho od známého kritika režimu, těšícího se zároveň mezinárodnímu renomé, se očekávalo mimořádné vystoupení. Jako důvod odmítnutí uvedl zdravotní okolnosti, zdůraznil však také, že nemá chuť účastnit se „jalových diskusí“.
Nevoli vzbuzoval také případ předsedy čínského Pen klubu Liu Xiabo (Liou Sia-po), jenž již skoro rok sedí ve vězení. Zatkli jej pod záminkou snah o svržení režimu. V listopadu roku 2008 totiž inicioval kritický manifest Charta 08 adresovaný vládě a podepsaný více než 300 intelektuály. Německá pobočka Pen klubu podala v jeho věci protest. I z jiné příčiny stavěl Liu Xiabo organizátory veletrhu do mimořádně těžkého postavení: předsedkyně čínského Svazu spisovatelů Tie Ning (Tchie Ning), která vystoupila na slavnostním zahájení, ve veřejných prohlášeních tvrdila, že neví nic o existenci čínského Pen klubu a jméno jeho předsedy jí vůbec není známé...
Ač se mnozí obávali, že se veletrh stane prostě arénou čínské propagandy, hrozba se nenaplnila. Samozřejmě se nedaly vyloučit další třenice, a to i přesto, že se mělo vedení veletrhu po nakupené mediální kritice na pozoru. Slova Angely Merkelové při zahajovací ceremonii, jehož se zúčastnil rovněž čínský vicepresident Xi Jinping (Si Ťin-pching), byla na hraně. Paní kancléřka se už předtím několikrát bez skurpulí vyjádřila o lidských právech v Číně a její setkání s Dalajlámou před několika měsíci bylo příčinou diplomatického napětí na lince Berlín - Peking.
Zárukou toho, že „kulturní olympiáda“ neproběhla pod diktátem funkcionářů cenzurního úřadu, byl především souběžný program (rovněž kolem 250 akcí) připravený Pen klubem, mimovládními organizacemi a vydavatelstvími. Slova se ujali ti, pro něž se místo v oficiální delegaci nenašlo. Debaty se točily kromě jiného kolem obrazu Číny v německých mediích, svobody slova či chápání vlastenectví. Poslední den veletrhu se odbyl panel o pronásledování spisovatelů v Číně, kde vystoupila například předsedkyně Světového kongresu Ujgurů Rebiya Kadeer (Že-pi-ja Kcha-te-er), a později dvě zasedání týkající se Tibetu s účastí zástupce Dalajlámy.
Rovněž setkání zorganizovaná v rámci oficiálního programu se neprojevila jako propagandistický stereotyp. A to nejen proto, že velká část z nich byla věnována prostě vynikající literatuře. Korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal nedávno v analýze z Pekingu, že evropská představa o současné Číně, kde panuje jakoby jasný konflikt mezi „státem“ a „disidenty“, je naprosto chybná. Kritické postoje vůči čínskému režimu se nikterak neomezují na skupiny pronásledovaných oponentů. Potkat je lze všude: jen podle oficiálních údajů se v Číně koná 80 tisíc hromadných protestů ročně. A k tomu se přidávají novináři, kteří se pokoušejí psát pravdu o společenských problémech, obyvatelé vzdorující infrastrukturním projektům nebo autoři podrývající kánon oficiální historické politiky. „Toho, kdo se řídí odvahou, uvažováním a demokratickými přesvědčeními, dnes v Číně nerozeznáte podle toho, jakou zastupuje instituci a v jaké delegaci cestuje“ – napsal Mark Siemons. Proto také ve Frankfurtu převládl podle něj přístup vymezující autory „opoziční“ od těch „režimních“ (čili členů oficiální delegace), které na pódiích uvedli přesně do těchto rolí.
Nezávisle na otaznících a rozporech byla prezentace Číny ve Frankfurtu událostí nemající obdoby, neboť tak velký krok v kulturním otevírání se světu čínští komunisté dosud neučinili. Veletrh ve Frankfurtu je první podnik na tak vysoké mezinárodní úrovni, na jakém se rozhodli podílet, bez toho, aby byli schopni zcela kontrolovat jeho průběh.
Příspěvků: 0