Próza
Anglie jak ji neznáme - II.
Členové výpravy: Hostitelka, Vedoucí, Oslavenkyně, Tlumočník
Hostitelka
Hlavně její zásluhou začínal každý den zcela nenápadně. Její péče o účastníky zájezdu – školního výletu – byla obdivuhodná a všestranná, materiální i duchovní. Po vydatné (vejce a klobáska) či bezkalorické (ovesný šrot s příchutí) snídani dle volby účastníků vyrazila naše skupina do neznámého terénu s cílem dobýt přístav Portsmouth a demonstrovat sílu evropského společenství přímo v srdci britského válečného námořnictva. Hostitelka stanovila zcela jednoduché a jasné základní parametry transportu: objednat taxi. Jelikož si byla vědoma velké duchovní síly našeho společenství a nezlomné vůle dosáhnout cíle, unikátně kombinované se středoevropskou zaostalostí, formulovala též variantu druhou, záložní: jít deset metrů naproti autobusu č. 23, který jede přímo do přístavu. Její odhad byl bezchybný. Pokus získat taxi byl neúspěšný, odjeli bychom až v 16:00 hodin, čímž by expedice značně utrpěla. Nezbylo než zvolit druhou variantu.
V této kritické chvíli ukázala se v plné velikosti šíře i hloubka ducha naší skupiny. Zde ovšem musím přiznat, že jsem se v onu chvíli coby osoba naivní a nezkušená domníval, že některé – následně skutečně realizované – nápady mohou důsledkem nedostatečné výživy (například požívání ovsa) některých účastníků výpravy vést k oslabení základních funkcí centrální nervové soustavy. Posléze se ovšem ukázalo, že pravý opak je pravdou. Proto jsem také v následujících dnech výrazně omezil ranní příjem potravy, abych lépe pochopil, co vše se dá z hladu vymyslet.
Vedoucí
Výrazná osobnost, která je vyzbrojena jak jazykovými, tak mnoha dalšími, pro běžný život zcela zbytečnými znalostmi a vědomostmi, se vyznačovala spolu s Oslavenkyní stravováním založeném majoritně na obilí a jeho derivátech. Nezatížena usilovným a náročným zpracováváním bílkovin, tuků a cukrů byla neustále svěží na těle i na duchu. To jí umožňovalo nesmírně rychlé uvažování, bleskové analýzy situací a blesková, prostému smrtelníkovi-masožroutovi vesměs nepochopitelná rozhodnutí. Tak se stalo, že právě jí se jako první a jediné jevilo jako zcela zřejmé, že vracet se deset metrů po stanovené trase, tedy jít autobusu č. 23 naproti, znamená hned na začátku cesty ztrátu tempa, což je zcela mimo elementární ergonomická pravidla. Proto operativně rozhodla, že je třeba jít pěšky na autobus č. 21, což si vyžádalo pouhou půlhodinku. Tento bus totiž jede kratší trasou, čímž se ušetří. K překvapení všech se na odlehlé zastávce u hospody U Vlašťovek, kam jsme se asi půl hodiny trmáceli, objevil autobus č. 23, kterým jsme pak pohodlně a bez časových ztrát dorazili k cíli, tedy do přístavu.
Skutečný smysl tohoto počínání jsem pochopil až později. Ano, bylo třeba mást potenciálního Velkého bratra! Šlo o nesmírně rafinované řešení – pokud zde bylo jakékoliv podezření, že nám cestu hodlají hatit temné protievropské síly, vyvázali jsme se tímto geniálním řešením z jakékoliv jejich potenciální kontroly, neboť takovýto náš postup nemohl předpokládat ani ten nejlepší zpravodajec–analytik, takže do přístavu jsme dorazili zcela nenápadně a inkognito.
Oslavenkyně
Měla z našeho úspěšného pokusu dostat se na místo určení, tedy do přístavu, největší radost. Radost je vůbec asi zásadním atributem její usměvavé osobnosti. Jsou s Vedoucí léta dobré kamarádky a tráví spolu spoustu volného času. Společné akce jsou soudě podle zkušeností nás ostatních asi trochu adrenalinové záležitosti, takže se její radosti z maličkostí ani nedivíme. Navíc je nám více než sympatické, že je připravena a asi i zvyklá každou takovou radost alespoň symbolicky oslavit, tu zpěvem či tancem, tu oděvem či nějakým dobrým nápojem. Musím říci, že jsme se vždy solidárně a radostně připojili k takovému aktu oslavy, ovšem zpravidla jsme začínali až poslední možností ve výše uvedeném pořadí.
Na místě jsme si právě její zásluhou ihned získali sympatie místního obyvatelstva, například vkusným jednotným oděvem (školní tričko na vydutých tělech hrbených kopou let) zcela v duchu anglických tradic. O to radostněji jsme přijali za svou myšlenku oslavit zdárný příjezd kávou. Drobné úsměvné události a nedorozumění, kdy pán v bufetu přes naši veškerou snahu netušil ani po deseti minutách, kolik vlastně chceme těch kafí a čokolád a proč a zda si to vůbec chceme koupit, nemohly narušit obecný dojem, že jsme řádnou součástí dobře uspořádané konzervativní anglické společnosti. Zkrátka od rodilých Angličanů jsme byli prakticky k nerozeznání. Mohli jsme se tudíž bez obav vydat na prohlídku přístavu a muzea anglické mořeplavby, kvůli čemuž jsme vlastně přijeli.
Tlumočník
Na návštěvu přístavu se opravdu a nelíčeně těšil. Pravda, zná to tady, ale na rozdíl od nás ostatních dobře věděl, že rozloha téhle atrakce vyžaduje asi týden, aby člověk prošel aspoň to hlavní. Zcela cíleně tak mířil na místa, která při předchozích návštěvách nestihl prozkoumat. Plán prohlídky nejspíše stvořil při ranním cvičení a meditaci v jakémsi budhistickém stylu, kterou prováděl každé ráno a večer na zahradě. S odstupem času jsem přesvědčen, že se pravidelně modlil za nás za všechny, a proto jsme celou anabázi nakonec přežili.
Příspěvků: 0