Básně
Dva vlaky do Rigy neboli Zmizení beze stopy
Johannes van der Sluis
Malá retrospektiva na hnutí Dada, kterému se Festival spisovatelů Praha věnoval ročníkem Dada East (2007).
Where no one stood
He understood
Where no one went
He underwent
the vastness of
his lies
Michael March, „What have I done to you?“ (That to Which All Things Aim)
Mladý muž
jménem Michal Hulla
inženýr
sedí za pokladnou
ve svém pražském antikvariátu
má černé brýle
a kalhoty
s jemným černobílým proužkem
a červenou károvanou košili
když se ho zeptám
na Waltera Sernera
onoho záhadného spisovatele
mimo jiné
erotických detektivek
a dadaistického manifestu
gentlemana podvodníka
řekne
že jezdil prostě
po Evropě
když tu byli nacisti
během války
byly Karlovy Vary
kde se Serner narodil
nedostupné
patřily
mnoha národům
Rakousku-Uhersku
Německu
Československu
Česku
a teď Rusku
Hulla se směje
a já s ním
Serner byl internacionál
řekne
stále cestoval
historici se potom
zabývali
buď Českem
nebo Německem
nacionalistická historiografie
Serner patřil
mnoha zemím
Zemi nikoho
vlastně
možná právě proto
sešel z očí
pronese Hulla
Michael March
básník
mystik
a ředitel Festivalu spisovatelů Praha
mi povídá
ve své kanceláři
než mi vyplatí gáži
přestože jsem přijel
aniž bych k festivalu
přispěl
když už je řeč o podvodech
jsem tulák
že nikdo nevěděl
odkud bral Serner peníze
sám říkával
že měl nevěstince
v Buenos Aires
potud Michael
já zmiňuju Antonyho van Hobokena
z Rotterdamu
jemuž
je věnována
Die letzte Lockerung
příručka pro podvodníky
byl to zřejmě
jeho mecenáš
ale to jméno
mu nic neříká
Sernerovy knihy
byly spáleny
jedním z největších podvodníků
všech dob
po Kristu
temnota ve světle
v roce 1918 sestavil Serner v Curychu
s Tristanem Tzarou
Dadaistický manifest
v podstatě dílo Sernerovo
v roce 1920
přijel Tzara s Bretonem
do Prahy
možná kvůli studentům
Dada pochází vlastně
z Tzarova
dne narození
říká March
občas dostane záchvat kašle
není to korona
16. dubna je
v Rumunsku svátek
nazvaný Dada
Československo
bylo provinciální společností
vždycky
pokračuje
venkovani
po roce 1918 to byla sedmá nejbohatší země
kvůli všem těm fabrikám
inteligence nebyla početná
po roce 1989
nebylo skoro žádných intelektuálů
festival v roce 1991
byl koncipován
jako obrození
inteligence
v roce 2007 bylo téma Dada East
s pozorností věnovanou Sernerovi
před tím tady nikdo
o něm neslyšel
kuriózní postavička
podle Marche
v roce 1918
měl český pas
poté co křížem krážem
projezdil Evropu
vrátil se
v roce 1938
do Prahy
vzal si Dorotu Herzovou
a zřejmě vedl
uzavřený život
učitele němčiny
nevysvětlitelně
říká March
proč se vrátil
jako by se chtěl smířit
s osudem
přemýšlím
z Prahy
byla většina deportována do Osvětimi
jen dva vlaky jely
do Rigy
do jednoho z těch vlaků
nastoupili
Serner a jeho žena
na jinou cestu
než ze svých dobrodružných příběhů
minulý červenec
mi napsal otec
že v Rumbale
u Rigy
odhalili památník
cirka 27 tisícům Židů
kteří byli během dvou dnů
v lese Bikernieki
povražděni
pietního aktu
se účastnil německý senátor
za CDU
z Brém
nemám rád dadaismus
říká March
nemyslí to vážně
ráno si cosi
poznamenal
vytiskne to
naděje je vyzbrojena
jako virtuální realita
něco se rozsvítí
dadaismus možná jo
i když nedovedu
přesně říci co
jak to tak chodí
s mystickou poezií
v Karlových Varech
cestou ke Grandhotelu Pupp
mondénní styl
se mi zdál vhodný
pro tuto příležitost
narazím u Alberta
na prodavače párků
který bydlel
v Roermondu
byl to politický uprchlík
pendloval mezi Roermondem
a Mönchengladbachem
v Roermondu
měl kasino
ne velké
malinké
které provozoval
ve třech
kasino v Roermondu
by mohl být
název
jedné ze Sernerových povídek
u stánku
s pohárky
na pití
minerální vody
z pramenů
aby sis nepoškodil
zuby
upustím jeden na zem
byl jsem mimo
v myšlenkách
je těžko
vysvětlit
kde přesně
ani by mi to nešlo
možná
všechny ty blažené myšlenky
které zmizí beze stopy
když tak srkám z pohárku
procházím
bílou dřevěnou Mlýnskou promenádou
zdá se že bude pršet
osloví mě jeden Ind
jestli vím proč
se z těch pramenů pije
ta voda chutná
jako slaný čaj
věří se
že je léčivá
řeknu
ale podle mě
je to prostě švindl
já na to rád hraju
on váhá
jsou to přece
staré prameny
sednu si vedle něho
na lavičku
mezitím leje jako z konve
Amin je z Paříže
má na nohách červené najky
šedé kalhoty
a černobílou
kytičkovanou košili
přes to černou bundu
má černé vousy
a knír
věk třicet let
ale klidně by mu mohlo
být padesát
dělá v AI
robotice
ale ta práce nemá význam
k užitku
lidstva
jenom k ovládání
mohl by do penze
kdyby chtěl
už jen kvůli akciím v Apple
jen kdyby práce byla
v zájmu
lidstva
tu práci by dělal
mluví o vědě
a vykládá že Einstein řekl
že dvě věci jsou nekonečné
vesmír
a lidská blbost
směju se
chci být blbější
směju se ještě víc
a myslím na Erasma
když ho požádám o kontakt
řekne
nejsem dostupný
nemám ani mobilní telefon
dej mi číslo na sebe
jeho přítelkyně vede
jejich hostel v Berlíně
kde přebývají
i syrští uprchlíci
dostává za ně zaplaceno
od státu
jeho přítelkyně
vyrostla v Rotterdamu
její otec udělal
v Londýně vynález
který byl pod jménem bílého kolegy
uveden na trh
to ho naštvalo
a dostal se do Rotterdamu
během lockdownu
nebyl Amin depresivní
ale měl toho plné zuby
teď už čtyři měsíce cestuje
křížem krážem po Evropě
nonstop
rozhoduje se ze dne na den
kam pojede
Praha se mu pozdává
pozoruju ho
má v sobě uvolněnost
někoho pro nějž
je celý svět domovem
spíše flanér
než turista
nejkrásnější na člověku
je jeho úsměv
řekne Amin
ale v Paříži se podle něho
nikdo neusmívá
jdeme k prameni
napustit si vodu
abychom se vyléčili
ze sebe samých
navrhuji
je to slaná polívka
zvolám
smějeme se
v Grandhotelu Pupp
se ptám recepční
jestli ví kde je bývalé
Kaiserin Elisabeth Quai
a gymnázium Franze Josefa
ne
možná portýr
přiloudá se
ale neví to
volám taťkovi
bohužel nemá Bedekr
Rakouska
Smetanovy sady možná
píše mi později
blízko hotelu Thermal
taky se stavím
na turistických informacích
kde taťkovu domněnku
potvrdí
a ukážou mi gymnázium Franze Josefa
pár starších lidí
v sousedství
nemluví ani anglicky ani německy
tak si domýšlím
že na místě kde je teď kavárna
a prodejna vaflí
bylo Sernerovo gymnázium
ale nevypadá to moc
jako škola
vidím knihkupectví
prodavačka
která Sernera nezná
mi ukáže cestu
ke škole
na konci
nábřeží Jana Palacha
které snad dříve bylo Quai Kaiserin Elisabeth
jdu tam
evidentně školní budova
pískové barvy
nyní Evropská škola
Serner byl Evropanem
nad míru
dvě ženské postavy stojí
ve zdech
jedna
drží jakousi šalmaj
a šátkem zakrývá mužskou hlavu
druhá drží v rukách
velkou knihu
a u nohou
ztrýzněnou hlavu řeckého muže
Olympie a Athéna
pravděpodobně
dívám se na domy
na Palachově nábřeží
vsadil bych se že v tom lososovém domě
vyrostl
protože jsem si právě koupil lososový
klobouk
věřím totiž na náhodu
teď je to obchod s přírodní kosmetikou
dobrý podvodník
dělá do přírodní kosmetiky
jeho rodný dům je moc daleko
kde je vila Edelweiss není jasné
a já musím zpátky do Prahy
na domě
u Mlýnské promenády
je vzpomínka
na Goethův pobyt
ich bin dieser Quelle
eine ganz andere Existenz
schuldig
opět mystika
přijde doba
kdy se výlučně
obklopím
záhadami
vztyčím kouřovou clonu
aby si to každý
přebral sám
v Praze
na Revoluční 30
stojí u Vltavy
krásná mátově zelená budova
secesní
porostlá břečťanem
dřívější bydliště Sernerovo
a jeho ženy
teď tam visí nápis
#staynegative
připadá mi to jako galerie
když vejdu
vidím mladé blondýny
v bílých oblečcích
s modrými rukavicemi
přátelská dívka
s hnědým ohonem
mi vysvětluje
že tu testují na covid
vidím různé pacienty
vykládá
že tu budovu pravděpodobně
zbourají
když vyjdu
vidím graffity
na zdi
a poutač
z roku 2019
na pop-up galerii
kavárnu
workshop
a film
od 9. do 24.
listopadu
staynegative
myslím na Benjamina
a nedůvěru
kterou připisoval
surrealistům
a že v zastaralém
je ukrytá revoluce
v artdecovém domě
V Kolkovně č. 5
kde Serner posléze bydlel
je sídlo l'Fleur
mixology & champagne
bar & bistro
jakožto i
Steampunk
music club
bar
cocktails
a restaurace
majitel
l'Fleuru
plešatící muž
se strništěm
a tričkem
s žirafkami
v riflích
a růžových adidaskách
o Sernerovi nikdy neslyšel
jdeme dovnitř
dívám se kolem sebe
toto schodiště
se určitě moc nezměnilo
od té doby
podle všeho
bydlel Serner v pátém
poschodí
kterého se Hrabal bál
jeho pobyt
v Praze
byl asi skrytou sebevraždou
dívám se na schody
a myslím na cestu nahoru
gestapem
sebraný
aby byl
deportován
do Terezína
a vzápětí
nastoupil
do vlaku
do Rigy
když vyjdu
pošlu pusu
a zamávám
Waltrovi
a Dorotě
na transportu
díváme se s úsměvem
sobě do očí
pomalu
mizí
vlak
v dáli
beze
stopy
Praha – Karlovy Vary – Praha, 6.–9. října 2020
S díky Miloslavu Topinkovi
Z nizozemštiny přeložili Silvie Malinovská a Wim Barends.
Vyšlo v časopise SOUVISLOSTI 4/2021, publikujeme se svolením šéfredaktora časopisu Martina Valáška
Johannes van der Sluis (1981) vystudoval nizozemštinu a filmovou vědu, působil jako středoškolský učitel. V Souvislostech 2/2020 publikoval básnickou skladbu Dopis mému otci (Sto let poté).
Více o Walteru Sernerovi ZDE
Příspěvků: 0
