Próza
Róbert Gál: Na křídlech Agnomie aneb Pod křídly démonů
„Pochopil, že v něm je už všechno rozhodnuto a že konejší mysl jako mateřské mléko. Ale nebylo to už myšlení, které mu to říkalo, a ani cítění v obvyklém, jaksi rozkouskovaném smyslu: bylo to ‚pochopení celé‘ a přece jen zas takové, jako když vítr přináší z dálky poselství, a nepřipadalo mu ani pravdivé, ani nepravdivé, ani rozumné, ani nerozumné, nýbrž uchvacovalo ho, jako by mu do srdce padlo tiché, blažené přehánění.“ (Robert Musil, Muž bez vlastností, str. 188)
Komentáře