Martin Ryšavý: Zdravá strava, nezdravé vztahy

Nejnovější kniha Martina Ryšavého sestává z dopisů mostečanky Alžběty, adresovaných „velkému“ muži, který ji zaujal během letmého pracovního setkání. Ryšavý dává v korespondenci mnoho prostoru popisu hrdinčina vnitřního světa, který není příliš pestrý. Krom vymýšlení veganských receptů, které hrdinka prezentuje jako svůj klíčový životní objev, v něm dominují prožitky běžných starostí: nestálých vztahů, rodinných třenic, nemocí a úmrtí.

Přestože Alžběta reaguje na odpovědi svého korespondenčního partnera (či jejich absenci), jejich znění autor nepředkládá. Čtenář se ocitá v roli adresáta, vtáhnout ho do ní se nedaří. I kvůli krotkosti zpracování: nálada dopisů se proměňuje jen málo, délka i obsah dopisů je vždy podobný. Vyprávění tak nemá rytmus a brzy se stává monotónním.

K monotónnosti přispívá i hlavní postava, jejíž úvahy obsahují to nejhorší z dezinformovaného, konspirativního diskurzu internetových diskuzí. Alžbětina myšlenková nevyspělost a zacyklenost je stěží uvěřitelná. V průběhu knihy si doplňuje základy všeobecného vzdělání, s překvapením třeba objevuje vztah hákového kříže a nacismu. V chápání světa si vypomáhá ezoterikou a moderními pověrami. Uvažuje výhradně v asociacích, bez logické struktury. Sebelítostivé proudy jejích úvah tak nemohou mít pointy. Oslími můstky často dochází k výkřikům jako „ať už mi všichni dají pokoj“, které se v knize refrénovitě opakují a jednotlivé stesky uzavírají. Myšlenky, provázané hlavně motivy zdravé stravy a nezdravých vztahů, se za celý román nikam neposouvají.

Jazyk vypravěčky se vyznačuje kostrbatou stavbou a střídmou slovní zásobou. To dobře odpovídá profilu nedovzdělané ženy, na skoro pěti stech stranách ale ubíjí. Místní nářečí či slang kniha opomíjí, ačkoli by je mohla Alžběta přirozeně zachytit při interakcích s postavami z okraje společnosti.

Právě pohledy vně hlavní hrdinky jsou na knize nejzajímavější. Severní Čechy popisuje autor s láskou jako kraj, kde se náhle ztrácejí řeky a kde mladé dívky dostávají každý den nevyžádané sexuální nabídky. Alžběta má čich na zajímavá místa i charaktery, potkává bezdomovce, skinheady, prostitutky, uhlobarony. V rozsáhlém románu dostávají poměrně málo místa, slouží spíš ke zprostředkovávání postojů, které k nim hrdinka zaujme.

Nespolehlivost vypravěčky, která si vytrvale protiřečí, znemožňuje ucelenou interpretaci díla.  Ryšavý nenabízí vodítko, proč vlastně Alžběta neznámému muži píše a čeho chce korespondencí dosáhnout. Je její literární autoportrét upřímný, nebo manipuluje? Interpretační neuchopitelnost vyvolává otázku, proč samotnou knihu vlastně číst. Zlaté vidění není dokumentárním souborem autentických dopisů – je popisem toho, jak by mohla přemýšlet konkrétní literární postava. Stačí to?

Martin Ryšavý: Zlaté vidění
Revolver Revue, 2019

Recenzi pro Literární.cz napsal Jakub Kurnas, redaktor studentského literárního a publicistického časopisu INK, kde občas publikuje své prozaické experimenty. Jeho filmové reflexe najdete v časopisu Fullmoon.