Próza
Guillermo Cabrera Infante: Přelétavá nymfa
Guillermo Cabrera Infante sice nepatří k hvězdám latinsko-americké literatury, jakými jsou Julio Cortázar, Gabriel García Márquez nebo Mario Vargas Llosa, ale ve španělsky mluvící části světa je veřejnosti celkem dobře znám.
Čeští čtenáři se s tímto nositelem Cervantesovy ceny za rok 1997 zatím mohli seznámit pouze v souboru povídek Kubánská čítanka (Labyrint, 2006). Až nyní se nám dostává do rukou Cabrerův román Přelétavá nymfa, posmrtně vydaný, o jehož překlad se opět s velkou invencí postaral Petr Zavadil.
Cabrera (1929 - 2005) se narodil na Kubě a jeho život, stejně jako nejznámějšího kubánského autora posledních let, Reinalda Arenase, poznamenala politická situace. Velkou část života strávil v exilu, zejména v Londýně, kde i zemřel. Nebyl jen spisovatelem, byl také esejistou a novinářem (hlavně filmovým kritikem). Obě tyto skutečnosti (tedy místo původu a novinářské povolání) jsou důležité i kvůli silným autobiografickým rysům Cabrerovy tvorby. „Mohl bych psát lži, ale pravda je sama o sobě dost vymyšlená," tvrdí.
Po dějové stránce představuje Přelétavá nymfa v podstatě velmi jednoduchý, sevřený román. Líčí osudové vzplanutí vypravěče-filmového kritika k šestnáctileté Stelle. Tato jednoduchá linie zasazená do Havany konce 50. let 20. století ale slouží zejména jako prostor pro neustálé jazykové hrátky, průpovídky, u nichž si skoro nikdy nemůžeme být jisti, nakolik jsou myšlené vážně. Autor si libuje v nejrůznějších odkazech z moderní i antické literatury.
Právě díky hře se slovy a jejich významy nebo zvukovou podobou se ze zdánlivě banálního příběhu stává bohatý román plný vtipu a ironie. To ovšem neznamená, že by se vyprávění pohybovalo jen po povrchu a autor se věnoval pouze nezávazným hříčkám. Vypravěč skoro jako by ani nebyl schopný říct normální větu a „padají" z něj perly jako: „Prohlédla si mě zdola nahoru, jako by si mě prohlížela odshora dolů.", „Došlo mi, že se takhle vyparádila, vypardálila do války.", „Moje oči možná dokážou nad tímhle plakátem neplakat, ale ne moje uši, ne moje uši." nebo „Osudy byly vrženy...", ale všechny tyto „vtípky" odhalují hlavně to, co se jimi snaží zakrýt, jakýsi nespecifikovatelný životní smutek, který nepramení pouze z nešťastné lásky.
Interpretace tohoto románu, balancujícího většinu času na hranici mezi vážností a nadsázkou, není jednoduchá. I vypravěčova milenka, mladinká Stella několikrát opakuje, že mu nerozumí a že neví, kdy mluví vážně. „Z půlky vůbec nerozumím, co mi vykládáš." Všechna Stellina podobná prohlášení nemusíme chápat jen čistě prakticky - dívka jejího původu a, řekněme, intelektuální úrovně by vzdělanému intelektuálovi z půlky nerozuměla, ani kdyby se vyjadřoval „normálně". Ale Cabrera tímto slovním a významovým žonglováním jen připomíná už tolikrát použité téma - (ne)možnost skutečného porozumění, nedokonalost slov. Jako by autor říkal: můžete si slova převracet, překrucovat a třeba i zauzlovat, je to jedno, stejně se dva lidé nikdy nemohou zcela pochopit.
Dalším charakteristickým rysem Přelétavé nymfy je pevné ukotvení v čase a hlavně v prostoru. Havana jako by byla samostatnou postavou románu. I člověk, který hlavní město Kuby nikdy nenavštívil, má po přečtení Cabrerova románu pocit, jako by se po číslovaných ulicích, po kterých kdysi jezdily tramvaje, procházel také. V tomto ohledu připomíná Přelétavá nymfa možná nejslavnější dílo latinsko-americké literatury, Cortázarovo Nebe, peklo, ráj (i když zde je oním městem Paříž).
Nakonec se na chvíli zastavme u oné dívky, která vlastně dala románu jeho název. Stella byla „člověk, ale nakonec se z ní stala postava, úděsný osud. Je třeba říct, že to byla barvitá postavička." Stella je opravdu zvláštní postava. Něco mezi dívenkou a ženou, na rozdíl od vypravěče se nikdy neusměje, mluví neustále vážně a pocit životního neštěstí se nijak zakrýt nesnaží. „Měla menší smysl pro humor než Mona Lisa. Ach ty ženy. Cherchez la fun."
Cabrera vytvořil román, který je tragickým příběhem. Snahou zachovat vzpomínku na osudovou lásku k neobyčejné dívce a zároveň přehlídkou mistrného zacházení s jazykem. Na tomto místě je nutné pochválit překladatele Petra Zavadila, který dokázal často téměř nepřeložitelné hříčky zprostředkovat i českým čtenářům.
Guillermo Cabrera Infante se možná netěší v našich končinách stejné slávě jako někteří jeho argentinští, kolumbijští nebo brazilští kolegové, ale Přelétavá nymfa dokazuje, že se jim může rovnat.
Příspěvků: 0
