Próza
Anna Bolavá: Ke dnu /recenze/
Malost (malo)města.
Poslední román Anny Bolavé se noří do mlhy. Po úspěchu její knihy Do tmy se přesunula do severočeských bažin a ve volném pokračování Ke dnu vystavěla mnohovrstevnatý příběh. V něm cynicky a trefně reflektuje soudobou českou realitu.

Anna Bolavá:
Ke dnu
Odeon
2017
Mezi postavami tři roky starého románu se těžko hledá hlavní hrdina. Mladá žena se vrací do rodného kraje a konfrontuje stíny minulosti, lokální novinář se chytá příběhu možné vraždy místní učitelky, nejpropíranějšího drbu malého městečka. Je advent, ale klid je v nedohlednu.
Svérázné postavy se střídají ve vyprávění, slovo dostávají šmíráci, maloměstské paničky a páchnoucí děvčátka. Krom spletitého děje budují hlavně obraz maloměsta, kde si sousedi vidí do talířů, ale každý má své malé, důkladně střežené tajemství. Nahlížení na dění očima různých postav je umožňuje popsat jak plasticky, tak jako karikatury (snad jen netečné nemocniční sestry zůstávají záměrně ploché). Díky tomu vyznívají jednotlivé osudy komicky, přestože jsou veskrze tragické. Kousavá cyničnost jde až na hranu vkusnosti, třeba když si obalamucená senilní babička spokojeně prohlíží cizí novorozeně, zatímco její dcera bojuje po potratu o život.
Odkrývání tajených myšlenek jednotlivých protagonistů dodává knize na čtivosti. Tu umocňují i krátké, jednoduché věty, které autorka napříč knihou používá. Ve snovějších pasážích sice dávají textu až moc velký spád a chvílemi podkopávají atmosféru, kterou kniha staví mysteriózními epizodami v mlžinatých bažinách. Většinu času ale fungují dobře, umožňují totiž Bolavé rychle sypat štiplavá pozorování, ve kterých se jí daří reflektovat širokou paletu témat, společenských i osobních: starost o stárnoucí rodiče, otrockou práci ve velké fabrice, vztah matky a dcery. Složité problémy nedostávají jednoduché odpovědi – přepracovaná matka samoživitelka má přes veškerou snahu na konci knihy stejně málo času na svoji dceru, jako na začátku.
Pichlavý a bez oddychu provokující román patří k nejlepšímu, co současný český mainstream nabízí. Dobře vystavěný příběh má i uspokojivou pointu: ta je podobně podivná, jako jednotlivé postavy. Dějová linka ale není na knize to nejpodstatnější. Vzájemná nedůvěra, nesnášenlivost postav je povědomá a při hlubším zamyšlení znepokojující. Bolavá ve čtenářsky přístupné knize vynáší na světlo zakomplexovanost české společnosti. A ukazuje, jak malí mohou být čeští (malo)měšťáci.
Anna Bolavá (*1981) se narodila a vyrostla v jižních Čechách. Po studiích na FF UK v Praze krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český, nyní je zaměstnaná jako stomická poradkyně. Roku 2013 se představila básnickou sbírkou Černý rok. Zazářila svým prozaickým debutem Do tmy, za nějž získala cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu roku 2016. Román Ke dnu je jejím volným pokračováním.
Ukázku z knihy Ke dnu si můžete přečíst zde.
Recenzi pro Literární.cz napsal Jakub Kurnas, redaktor studentského literárního a publicistického časopisu INK, kde publikuje své prozaické experimenty. Jeho filmové reflexe najdete v časopisu Fullmoon.
Příspěvků: 0