Lawrence Ferlinghetti: Teď k domovu pohleď anděle a roztaj hněvem

A kluk ze suterénu ne člověk z podzemí ale člověk podvodní bublající nesouvislé pitomosti ha-ha tomu neuvěříš protože on se nenarodil jako nemyslící rebel a nepřipojil se k nějakým těm hlupákům kteří hází bomby v nějakém sladkém aktu násilí ne pane není pochyb v tom co se nedostatku lásky v útlém věku týče ano pane dovolte mi oznámit že to nemělo nic co dělat s fanatickou touhou bojovat proti nespravedlnosti kdekoliv a změnit svět ach ne nic z toho spíš to bylo tak že ten kluk byl už na začátku připraven o matku nebo otce a neměl žádnou vlastní rodinu a i kdyby býval nějakou opravdovou měl neuhnul by z cesty na které je dnes ne pane život mezi cizinci v časném věku je životem bez lásky a z kluka vyroste necita ano je to tak kluk kterého nikdy neobjali ani mu nedali pusu dokud nevyrostl a nepotkal laskavou ženu jeho věku traumatem tohohle malého kluka byla samota a nedostatek citu ano byl to cizinec mezi cizinci a cizinec sám sobě plný touhy po tom co nepoznal Protože co mohl poznat když tu nebyl nikdo kdo by mu něco řekl a on dokonce ani nepoznal že to po čem touží je láska Ach jak to mohl vědět někdo kdo poznal jen laskavé nebo míň laskavé cizince a na koho se tedy má obrátit až vyroste a otřepe se ze svého traumatu nebo se pokusí najít nějaké city k ostatním a ke komu ho to přirozeně potáhne když ne k dalším ztraceným duším nebo odcizeným tělům a na tom visí ta povídačka o odcizení se všem těm Jiným obyčejným lidem běžného života a běžné společnosti ano příběh o mít a nemít ty co mají nebo nemají rádi A tak život dál tápal temnotou a světlem ach to je starý příběh že a ty si ho můžeš přečíst v nekonečných románech a nekonečných básních o odcizení a zoufalství a komu se sakra chce znova poslouchat jestli chudák autor nepřijde s nějakým novým vzrušujícím zvratem cenným pro produkci reality TV a lidi co mají opravdové rodiny nedokážou pochopit tu samotu na zemi jakou pociťují sirotci od narození zvláště o svátcích kdy se rodiny setkávají protože on si vzpomíná na jedny sněhobílé Vánoce v té předměstské vesnici kde stál hotel na kopci úplně pokrytém sněhem a tam se odehrávala jakási vánoční pohanská scéna s jakýmsi dítětem v jesličkách a s Mudrci co se najednou objevili a nesli dárky od Sakse na Páté avenue a s Marií v jesličkách a celou tu dobu sníh padal na všechno na vesnickou hlavní ulici kde stál on a díval se vzhůru a vzduch mokval vánočními koledami jako „Pán vchází k nám“ a všichni pospíchali s dárky nebo balíčky domů a „Pán vchází k nám“ zvonil rolničkami a kluci se možná vezli na sáňkách které táhli jejich tátové atd atd znáš ten výjev který jsi viděl milionkrát znovu a znovu přehrávaný Dítě v jesličkách protože jim tvrdí že v hostinci není místo jo jo Ó šťastný to den pro toho malého kluka co tam stojí zmrzlý na rohu Ach ne Teď k domovu pohleď anděle a roztaj hněvem