Poetika světovosti

Edouard Glissant. Spisovatel, esejista, básník. Politický aktivista. Napsal dobrou čtyřicítku děl, má vlastní teorii světa. Velký snílek, ale také někdo, kdo, počínaje slovy, formuluje možnosti vzájemného spolužití, ať se jedná o etnikum, národ či náboženství.
Glissant se narodil v roce 1928 v Sainte-Marie na severu Martiniku, trochu neznámém a poměrně drsném ostrově, kde je často chladno, kde je mlha, která nedovolí vidět krajinu ani těsně před očima.

Laure Adler: Je to právě tato neprůhlednost reality, která se odkrývá kousek po kousku, tak jako se probouzí den, co je v základu vaší představivosti?

Edouard Glissant: Je dobré začínat u místa, kde jsme se narodili. Stále říkám: naše místo je nevyhnutelné. Také v tom smyslu, že ho nemůžeme obejít, tedy ho nemůžeme obezdít. Nemůžeme postavit kolem našeho místa zdi a hradby. A v tomto smyslu se po nás vyžaduje, abychom znali dokonce i představivost všech míst na světě, neboť v dnešní době, se všechna místa na světě potkávají a čelí si navzájem. Svět je nerozpletitelný. Proto, abychom se pokusili pochopit, co se děje ve světě, je potřeba mimořádné intuice.

Založilo ve Vašem nitru místo, ze kterého pocházíte vaši identitu?

Občas vyprávím, že když jsem existoval asi jeden měsíc, má matka mne vzala pod paži a prošla napříč Martinikem, aby se dostala ze Sainte-Marie, kde jsem se narodil, do města Lamentin, kde jsem vyrostl. A jsem naprosto přesvědčený, že si na tuto cestu pamatuji. Že tu je něco, co z ní zůstalo. Že ta krajina Martiniku tam do mne vtiskla s definitivní platností něco, co vyrostlo a co se pohnulo ve stejné míře jako moje existence.

Ve všech Vašich knihách je přítomné šumění, šepot, prostor jazyka velmi citlivého, velmi zaníceného, velmi rozžhaveného, který prochází Vašim dílem – dnes více než čtyřiceti knihami - a zároveň taková citlivost, která téměř biologicky působí na čtenáře.

Pocit všeobecnosti tam je, třebaže musím říct, že se trochu vyhýbám pojmu všeobecného ve vlastním slova smyslu. To, co působí na čtenáře, jsou možná vztahy, protože pro mne je vztah konečným součtem všech částí světa, aniž bychom jedinou z nich zapomněli. A myslím, že dnes je vztah jiná forma všeobecného. Je to princip všeho, ze kterého vycházíme, kterým směřujeme k druhým a kterým zkoušíme, jak často říkám, změnit sami sebe měníce přitom druhého, aniž bychom se ztratili nebo pokřivili.

Tedy to co nazýváte vztahem je možnost žít pospolu ať je náš věk, naše zeměpisná poloha nebo společenská třída jakákoliv?

Přesně tak.

Slovem „světovosti“ vymezujete takový prostor vesmíru, kde jsme povoláni k prožívání velice vzdálených věcí, na které nemůžeme reagovat činem. Jako protiklad této světovosti chápete globalizaci…

Globalizace je obrácený negativ toho, co nazývám světovostí. Globalizace je nivelizace od toho, co je dole. Je to monotónnost. Všichni se oblékají stejně, všichni mají stejné reakce, všichni chtějí jíst stejné výrobky…

Ve světě se ztrácí rozdílnost, rozmanitost…

Slavný francouzský básník Segalen to předvídal na přelom 20. století. A globalizace je přece anti-rozmanitost, či ne? Ale jak můžeme globalizaci čelit? Jistě, jsou tu konkrétní, reálné zápasy, ale je tu také představivost. A představivost se jen tak nemůže změnit. Pokud se uzavřu do sebe, do svých zdí, do svého domu, do svého města. Nebudu cestovat a poznávat, nemáme šanci čelit monotónnosti a globalizaci.

Také jste se vyslovoval k otázce identity, která je hodně diskutovaná v globalizované společnosti?

Já jsem například zcela proti tomu, abychom nabízeli nějaké modely. V samém původu, v samém ustanovení Karibského souostroví je jistá více-vztažnost. Máme tu vzájemné obohacování z Afriky, z Evropy, z Asie, z Blízkého východu, od amerických indiánů. Všechny tyto přínosy se usadily ne právě lehce. Bylo tu otroctví… A lidé z Karibiku instinktivně ví a chápou, že mít identitu neznamená mít jeden jediný rod, že mít identitu může znamenat mít víc kořenů. To znamená kořeny, které tlačí k setkání s dalšími kořeny bez toho, aby je zabíjeli, ale aby se posilovali stykem s těmito jinými kořeny. A tedy je možné pochopit, že identita není ani izolace, ani uzavření se, ale že to může být podělení se. A když říkám, že celý svět se kreolizuje, tak to nemá znamenat, že se celý svět stává kreolským. Svět je nerozpletitelný a úlohou intelektuála, úlohou básníka je tyto změny reflektovat.

Redakčně zpracováno s použitím materiálu francouzského televizního vysílání Invitation au voyage na TV5 uváděné Laure Adler. Přeložil Tomáš Kopečný.