Peter Handke: Zdeněk Adamec + Sebeobviňování

Tam se druhý den ráno na Václavském náměstí polije benzinem a zapálí. Na stejném místě se v roce 1969 upálil student Jan Palach na protest proti okupaci Československa sovětskými vojsky. Stejně jako Palach nazval svou akci „Pochodeň č. 1“, nazve Adamec svůj dopis na rozloučenou zveřejněný na internetu „Pochodeň 2003“. 

  

„Zdeněk se katapultoval ze světa, aby protestoval proti světu,“ zněla věta v románu Zlodějka ovoce (2017), kde se Handke poprvé zabýval postavou Zdeňka Adamce. Východiskem je bezpodmínečnost a radikálnost tohoto činu. Všechna ospravedlnění a vysvětlení jeho konání a jeho motivů musí selhat. Handkeho Zdeněk Adamec není smutný ztroskotanec, netrpí existenciálním znechucením, není „maniak“. Je to Zdeněk Adamec a nemá ve světě a jeho řádu místo.

  

Scénická skica, kterou připravil pro divadlo Na zábradlí zkušený a proslavený režisér Dušan David Pařízek s názvem Sebeobviňování se zaměřuje i na reflexi osoby Petera Handkeho jako veřejně známé osobnosti s kontroverzní pověstí. Velkého spisovatele vyznamenaného Nobelovou cenou a zároveň provokatéra ztvárňuje výjimečný německý herec Samuel Finzi. 

  

Peter Handke vytvořil za svůj život rozsáhlé dílo. Proslavil se hodně v tzv. mluvených hrách. Tam šlo Handkemu především o jazyk, který je pro něj primární skutečností i materiálem, z něhož utváří svůj literární svět. Řada divadelních her ihned po premiéře vyvolala skandál. Uveďme dramatizaci Spílání publiku v režii Clause Peymanna ve Frankfurtu. Tuto divadelní hru ve stejném roce jako německá premiéra, 2013, v brilantním provedení herců a v promyšlené režii Dušana Davida Pařízka a Radima Špačka uvedlo pražské Divadlo Komedie. Jak napsal jeden z diváků ve svém hodnocení: "Když bych měl mluvit o katarzi, tak ta nepřišla v momentě, kdy bylo publiku vyspíláno, ale až ve chvíli, kdy byla herci rozřezána scéna a diváci byli pozváni na jeviště, aby si společně s nimi otevřeli pivo. Toto okamžité setkání s herci ihned po představení (a setření hranic jeviště a hlediště) totiž dokázalo naprosto proměnit atmosféru a optiku, s jakou běžně přicházíte do divadelního prostoru a skutečně navrátit smysl divadlu jako místu primárně určenému pro setkání lidí navzájem." Z dalších autorových mluvených her uveďme: z 60. let Weissagung (Prorokování, 1964) a Selbstbezichtigung (Sebeobviňování, 1966), uvedl Günther Büch v divadle Oberhausen v Severním Porýní-Vestfálsku. 

  

  

O dva roky později, těsně po událostech roku 1968, které proběhly v celé Evropě, Německa nevyjímaje, měla v divadle ve Frankfurtu premiéru Handkeho hra Kašpar (Kaspar, 1967, česky 1979), opět v režii Clause Peymanna. 

  

V sedmdesátých letech Handke mění svůj divadelní styl. Projevuje se to ve hře Nerozumní vymírají (Die Unvernünftigen sterben aus). Tento styl uplatňuje také v próze Pomalý návrat domů (Langsame Heimkehr, 1979), Učení Sainte-Victoire (1980) a Dětský příběh (Kindergeschiche, 1981, česky 1997) a dále také v dramatické básni Přes vesnice (Über die Dörfer, 1981, česky 2012). 

   

Peter Handke napsal více než dvacet dva divadelních textů, a spolu s Angličanem  Haroldem Pinterem (Nobelova cena, 2005) jsou jedni z nejvlivnějších dramatiků evropského diskurzu. Handke je také nositelem Nobelovy ceny. Získal ji v roce 2019. Nobelova akademie v hodnocení uvedla: "s lingvistickou vynalézavostí prozkoumává periférii a specifičnost lidské zkušenosti." 

   

První román rakouského spisovatele se jmenoval Sršni (1966), dále následovala novela Úzkost brankáře při penaltě (1970), Nežádané neštěstí (1972). O čtyři roky později vydává román Zvláštní žena, kterému se dostalo filmového zpracování. V devadesátých letech se na pulty knihkupectví dostávají práce Tři pokusy, Dějiny psané tužkou a příběh Za temné noci vyšel jsem ze svého tichého domu. Handkemu se věnovala také překladatelka Věra Koubová, která přeložila jeho román Velký pád. vyšel v roce 2013 v nakladatelství Rubato. Vladimíra Válková na portále iLiteratura.cz knihu hodnotí pregnantně, když mimo jiné píše: "Hmatatelná holanovská bolest ze stavu světa a lidského násilí se na každém dalším hercově křížovém zastavení stupňuje a čtenářský dojem z nepořádku popisovaného životního prostoru eskaluje."

   

Nejnověji v roce 2021 se čtenářům dostává  vydání z nakladatelství Větrné mlýny pod názvem Nebe nad Berlínem. Pojítkem pro editora byl společný motiv v knihách, kde se Handke zabývá tématy jako je svět mezi samotou a láskou, na jedné straně ostych člověka a zároveň jeho touha po slávě,  propast mezi každodenní realitou a snem. 

   

V devadesátých letech se Handke také vyslovoval k politickému dění v Evropě a to v souvislosti s válkou v Jugoslávii. Dne 18. března 2006 hovořil na pohřbu Slobodanu Miloševićovi. Tyto jeho postoje vyvolaly vlnu kritiky. A některá evropská divadla dokonce stáhla ze svého repertoáru umělcovy divadelní hry. 

 

Pomineme-li všechny pravdy pro a proti, Handke zůstává svým dílem mezi velikány světové literatury.  

Foto převzato z otevřené encyklopedie Wikipedie.