Hlavní
Dokonce i v Ráji: O Ersi Sotiropoulos
Pro současnou řeckou spisovatelku Ersi Sotiropoulos jsou touha a ráj nerozpletitelně propojeny. A touha je vždy symbolem smrti. Lidské a zvířecí se sráží, světské se míchá se smyslovým v krajině, které je záhadná, a přesto povětšinou realistická.
..
-5f5bb9b458c9e-435x290-5f5bc69a28479.jpg "Ersi Sotiropoulos")
...
Existuje představa, že v ráji je vše zbaveno utrpení, že vše je vyjádřeno dokonale. Jakékoliv touhy jsou zprostředkovány bez jakýchkoliv pochybení, lehounce jako když lusknete prsty a s tak velkým ovládáním, že ve veškerém chtění není ani stopa po hříchu. Potíž s takovou představou spočívá v otázce, proč by se v ráji mělo vůbec po něčem toužit.
...
...
V příběhu přeloženém do angličtiny jako The Exterminator (Hubitel) spisovatelku, která se uchýlila do ústraní na nejmenovaný řecký ostrůvek, souží přemnožené krysy. V zoufalství nastraží jed, ale zjistí, že krysy jsou po něm hladovější a agresivnější. Když si pozve staršího muže, fumigátora, aby ten problém vyřešil, rychle zjistí, že je nejlepším milencem, jakého kdy měla. Ale jeho touha jen prohlubuje jeho hlad. A jed v domě kontaminuje i jeho apetit. Ráj je zamořen touhou. Touha rovná se smrt.
...
Pokud se k dílu Sotiropoulosové hodí nějaké motto, pak je to starý latinský epigraf:
et in arcadia ego
Dokonce i v ráji jsem.
Ale její světy jsou už na první pohled daleko od toho rajského. Existují v každém evropském vnímání krize, úpadku, trvajícího chaosu. Ačkoliv je v příbězích, které vypráví, těžká ekonomická krize v současném i historickém vědomí Řecka vždy pouze na periférii, úzkost, kterou její dílo prodchnuto, toto vše přesahuje směrem k všudypřítomnějšímu prvku hrůzy 21. století.
...
Její sbírky Ο βασιλιάς του φλίπερ (The King of Pinball, Král pinballu) and Αχτίδα στο σκοτάδι (Ray in The Dark, Světlo v temnotě) se objevily v jednom svazku Landscape with Dog (Krajina se psem) díky americké překladatelce Karen Emmerich v roce 2010, ačkoliv původně vyšly v roce 1998 a 2005. Právě v této sbírce je i výše zmíněný příběh The Exterminator.
...
Ale její současnější román z roku 2015 Τι μενει απο τη νυχτα byl přeložen do angličtiny v roce 2018 pod názvem What’s Left of The Night (Co zbývá z noci).
...
Na konci svého šestitýdenního cestování navštíví alexandrijský básník Konstantin Kavafis Paříž. Je rok 1897 a doprovází jej jeho bratr. Paříž, ten symbol umělecké naděje stejně jako uměleckého zoufalství, je rájem ambivalentním stejně jako každý jiný i pro Konstantina Kavafise, který se teprve klube do podoby básníka i člověka – s lidskými touhami, s touhami po stejném pohlaví, jež evropská společnost kriminalizovala –, ačkoliv vždy na svůdné periferii městského světa erotiky. Právě tím se Sotiropoulos v knize Co zbývá z noci zabývá. Bratři zůstávají ve francouzském hlavním městě pouhé tři dny.
...
To, co Kavafis objevuje a Ersi Sotiropoulos opětně zachycuje, je vitálně moderní střet. Vědomá potřeba pořádku se střetává s touhou, s touhou uskutečnit naprostou fantazii, kterou tento řád vyvolává, fantazii kolapsu řádu. Velkou část tohoto románu Kavafis prodlévá v mezisvětě mezi řádem a touhou, v prázdném prostoru neuskutečněné, a proto chráněné, erotické a umělecké naděje. Sotiropoulos tvrdí, že to, v co se doufá, se nemusí vždy shodovat s tím, po čem se touží, a že tyto dva stavy se často vylučují. Ve střetu těchto dvou stavů tkví podstata kreativity.
...
Sotiropoulos sonduje myšlenky románového Kavafise, aby se co nejvíce přiblížily pocitům Kavafise skutečného. Není to historický ani biografický román, je to jen román a protagonistovy myšlenky jsou jen zřídka uklidňující. O Rimbaudovi přemýšlí:
...
„Otázkou je, napadlo ho, kdo může psát lepší poezii? Ten, kdo vede klidný život, sklání se váhavě nad stolem, duši zmítanou touhami a těmi nejdivočejšími představami, fantaziemi, o nichž ví, že se nikdy nestanou skutečností, nebo ten, kdo se s vervou žene životem, kdo se vysmívá a vzdoruje životu jako ztřeštěný válečník a kdo sází samotnou svou existenci ve hře panna nebo orel?“
...
A je to samozřejmě Konstantin Kavafis, kdo se hodí pro tu druhou roli. Lze jistě podrobit kritice jistou volnost zpracování, přílišné ohledy nebo nepřesnosti, jež se v románu občas objevují, nicméně dílo je dobrým úvodem k jedinečně charakterizované Kavafiho poezii, pro něhož já bylo jediným možným univerzálním a univerzální jediným možným já. Román je úvodem k jeho dílu, do jeho života, jeho doby i do mýtického světa Paříže fin de siècle, přičemž i v tomto literárním ráji je neklid pevně zalit v jantaru historie, v představách doby.
Článek Joshuy Jonese přeložil z angličtiny Luboš Snížek.
...
Příspěvků: 0
