Básně
Poezie 2020: Marek Torčík
Dalším z básníků generace takzvaných mileniálů, neboli generace Y, jejichž poezii vám přinášíme, je Marek Torčík.
Marek Torčík (1993) je básník a anglista. V roce 2015 získal v rámci Literární soutěže Františka Halase Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, která umožňuje knižně dosud nepublikovanému autorovi vydání básnické sbírky. Výsledkem byla jeho debutová sbírka Rhizomy (2016). Za cyklus B., modrý vlk získal v roce 2018 prémii v česko-slovenské literární soutěži Básne SK/CZ. Marka Torčíka je možné považovat za experimentálního básníka, zároveň ale i básníka angažovaného. Ve svých textech není přítomen jako lyrický subjekt, ale spíš neviditelný pozorovatel a radikální glosátor.
moře v plicích
naše role se vyprofilovaly nečekaným způsobem
ztratily předchozí rovnováhu
náhle se ocitl uprostřed událostí větších než on sám
i.
napsal:
krutý otec posílá své dítě do lesa na smrt,
ale vrah se nad ním slituje a místo toho donese jelení srdce
celé mu buší v rukou a vytéká z něj krev
tenhle příběh zdědil po své matce,
vzpomíná na něj před usnutím a stejně
jako si vybavuje její jemnou kůži
cítí i tu jejich všude po těle, zvedá ruku
a snaží se jich dotknout
čas se nezastavuje,
čas běží zatímco o pomoc nevolá
pomoc neexistuje
pomoc už není
a celý systém, na kterém visí jeho život
nádech – hltan, průdušnice, plíce, průdušnice, hltan – výdech
přestává fungovat
přestává vrážet do kyslíku krev
přestává chtít dýchat i myslet i bušit o stěny hrudníku
ii.
v ten den měl pocit, že do plic vdechuje vodu. je pod hladinou moře.
epizody sípání, svírání na hrudi, kašel. problém vydechnout. všeobecná únava.
včera se tisíc lidí vypravilo na pláž
vytáhlo deky, opalovací krém
skutečnost toho zjištění ho nechává chladným
apatickým k běžnému chodu světa
z ptačí perspektivy je hlavní problém přeletu nad mořem zrcadlení
řekl a moře nad hlavou mu zatím stahuje cévy
tíha světa je o věcech v uvěznění:
o zvířatech a lidech a o všem co nás obklopuje
jediné co mě drží na tomhle světě, řekl
je váha masy vody nade mnou
hruď se přerývaně zvedá a zase klesá
vlny ke kterým hystericky mačkáš tvář
každý výdech jako naposled
iii.
i přes všechen prach je lidské tělo z 90% voda
vdechnul ji ve vlnách egejského moře
a vykašlal na plážích, na palubách lodí
celé moře v plicích
X Æ A-12
i. pojmenuju-li někdy svoje dítě, nebude se jmenovat jako nikdo předtím
protože vše je dnes změřeno
zaneseno do map
vše má svůj kód a přiřazené číslo, určenou cenu
nezbývá mi nic než skládat slovo vedle slova a
celý svět mi našeptává přestat
zastavit oběh procesu funkce, nedokončit větu:
zachraňme ekonomiku na úkor člověka
zachraňme ekonomiku a rok bez člověka
dýchejme vzduch očištěný od všeho lidského
ii. zatím volím variantu bez jména. tělo v anonymním davu
v komentářích se dočteme, že virus utekl z laboratoře
že je lidí stejně všude až moc, a že lidi stejně byli moc
teď už nás může spasit jen víra v Boha
někdo se modlí za brzké skončení pandemie
někdo vykládá tarot aby snížil riziko přenosu
nabíjí kameny, sleduje hvězdy
obětujme bohům za skončení karantény
magie všude kolem
ještě dnes
nebo spíš za život zpátky v zajetých kolejích
život jde prostě dál, píše HE:
všechno se mění a nic netrvá
iii. každé možné jméno je svoje malá historie
ale my přesný bod
kdy se změny stanou nebezpečnými známe už celá desetiletí celá staletí
neexistuje druh činnosti kterého by se
změny
nemohly týkat
ani výška našeho světa není stálá
jeho kůra se zvedá a klesá v závislosti
na poměru kvality a ceny
v závislosti velikosti spotřeby daného sektoru trhu
iv. jen kapitál & přenos dat rezonují tělem
kartágo musí být zničeno
aleppo musí být zničeno
v šrinagaru nezůstane jediná poštovní schránká
mogadišu se roztříští budovu po budově
nákupák po nákupáku
všechno zasypeme vápnem, rozmetáme na prach
celou planetu vykloubíme z osy
abychom z popela mohli
jenom Berlín/Paříž/Londýn vybudovat znovu
a znova banky a nákupní centra.
vše musí fungovat dál stejně jako předtím: nikdo nás nezastaví.
nikdo si nevšimne, že konec už dávno nastal
že zaklepal na jiné dveře
v jiných světech
a prodral se skrz
V seriálu Poezie 2020 přinášíme poezii básníků, kteří patří ke generaci takzvaných mileniálů neboli Generaci Y. Jedná se o autory, kteří vyrůstali v nultých letech, formováni miléniem. Všichni mají vročení narození mezi lety 1981-1996.
Výběr připravil básník, ale i zkušený redaktor a komentátor Českého rozhlasu, Jan Škrob. Ten k výběru říká:
„Jedním z dominantních témat u zveřejněných ukázek je environmentální krize. Nejedná se z mé strany o původní dramaturgický plán, ale přikládám to generačnímu zakotvení, stupňování krize jako takové a jejích konkrétních projevů i na našem území (sucho, orkány atd.). Stalo se z ní jedno z velkých témat, o kterých se mluví. To ale neznamená, že by šlo o tendenční nadbíhání čtenářům a čtenářkám nebo pouhý módní trend. Na konkrétních textech vidíme, že je to rovina, která může mít v poezii dost různorodé formy."
.....
Za přispění
Příspěvků: 0