Básně
Karel Šiktanc: Vážná známost
Publikujeme dvě básně ze sbírky Vážná známost. Dílo Karla Šiktance, klasika české poezie, vydává nakladatelství Karolinum.
.
POEZIE VŠEDNÍHO DNE
Mirkovi, 19. 11. 2005
Dům v zimě zotvírán,
v zlé síni sníh a přeschlé dříví.
Lidové šperky v keři,
v kostře slív,
žena šamotuje sporák:
holé, černé nitro peklíčka a trouby zeje,
páchne sazema
(kamnář, ten má potmě oči, kamnář, ten se
blaze má.)
A ta voda v rouře, divná řeč.
A ten mobil, jak v jednom kuse hraje dokola,
darmo co mačkat,
nikdo nic...
a habr náhle hrubě hnul se na kozách,
porcelánové pojistky se kutálejí z ponku.
Trne, co dřív svatý. Za vraty
nerovný pár:
výrostek vede starou sličnou paní do vrchu,
jdou krokem, zoufale dlouho,
a před našima němí pochodují na místě.
Čiju sníh a čisté kovy.
A torzo zvířete (jak přizabitý) trhle skočilo -
a zavírá se ve stáji, odkud vše pozdě slyšet.
Lícuje alej.
Malíř pozadí, lidový génius, táhne se
po obzoru s kýblem, se štětkou,
a z barvy trychtýřem se kouří,
jako by se vařila...
Ledová modrá nebes trhá oči.
.
POZDNÍ VEČEŘE
Lepí se, drápou na krev
ostružiny... ruce, co mě hladí,
chybí prsty.
U necek s vápnem napřímil se keř
a vrtí bílou hlavou
V zahradě prostřeno,
z lítaček hotelu hrne se za někým splašený
kompliment,
v nádobí na dně malinové světlo.
Radost být cizí.
(Bolest jen tuatam: nějaká darmá vlastní
důležitost.)
Den, jasem sláb,
nemá už sílu pronést slovo
Ale v té první tmě je tu jak v růži:
záhybno, stolisto, svíravě, bordovo -
poslední holubi padají střemhlav
do prázdného dvora.
Příspěvků: 1